(11.00 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Myslím ale, že předkládaný materiál vyvolává ještě další otázky. To je důvod, proč upozorňujeme na některé rozpory také předchozího rozpočtu, pro který jsme hlasovali. My vidíme v současném vývoji potvrzení oprávněnosti našeho stanoviska. Hlasovali jsme pro návrh, který předložil pan ministr Svoboda, s velkým sebezapřením. Ukazovali jsme v rozpravě, že tento návrh rozpočtu se opírá o nereálné makroekonomické předpoklady, což se také velice záhy plně potvrdilo. Hlasovali jsme pro něj ovšem jako pro menší zlo a na tomto názoru nadále trváme.
Rádi bychom, aby pan ministr Svoboda urychlil práce na nových rozpočtových pravidlech, aby skutečně rozpočtová struktura, která umrtvuje velké množství finančních prostředků, která je nepochybně dávno překonaná, byla nahrazena jinou rozpočtovou strukturou, která by umožnila pružnější využívání disponibilních prostředků.
Dále bych chtěl upozornit na otázku makroekonomické nerovnováhy. Při tvorbě rozpočtů během devadesátých let se makroekonomická rovnováha takřka fetišizovala jako hlavní otázka, jako hlavní problém, přičemž je pochopitelné, že toto ve své krajnosti je přístup nesprávný. J. A. Schumpeter, známý rakouský ekonom, upozorňoval na to, že podnikatel ve své činnosti čerpá z nerovnováhy. Ovšem je tady důležité to, že jestliže nerovnováhy překročí určitou mez, stanou se destruktivní záležitostí, která sama o sobě ničí příležitosti, které jinak nerovnováhy přinášejí. Jde o to, nalézt míru a podobu oněch nerovnováh a nefetišizovat ani hledisko rovnováhy, ani potřebu nějaké volnosti.
Myslím si, že nesmírně důležitou otázkou pro diskusi je také to, aby se zvýšil akumulační potenciál v ekonomice. To souvisí rovněž s rozpočtovým vývojem. To je po mém soudu rozhodující problém české ekonomiky devadesátých let, že dramaticky poklesl akumulační potenciál této země. V osmdesátých letech se stále dávalo do ekonomiky, do průmyslu a výzkumu v dolarovém ekvivalentu 20 mld. ročně. Dámy a pánové, to ani zahraniční investice nedokázaly vykompenzovat, protože např. portfoliové investice do konce roku 1997 činily 8 mld. dolarů. Ukazuje se, že ony tolik vzývané zahraniční investice tvoří - dá se říci - doplňkový zdroj, ale že klíčové je zvýšit domácí míru akumulace, přičemž si samozřejmě musíme jako rozhodující pro tvorbu rozpočtů položit otázku, jaký je poměr mezi růstem a stabilitou. Někteří ukazují na základě zkušeností zemí, které se prudce vyvíjely po druhé světové válce, na tento rozpor mezi potřebou růstu a potřebou stability. Jestliže je příliš utažen akumulační šroub, působí to na vznik nerovnováh, na napětí, na destabilizaci ekonomiky. Na druhé straně jestliže není určitá míra stability, není také možná ani dostatečná akumulace. Opět je to otázka míry, otázka volby správného poměru, a právě proto je důležité, aby se tato otázka - dá se říci - rozpočtového vývoje v delší perspektivě stala předmětem veřejné diskuse.
Podle mého názoru vláda zatím nevyužila té šance, kterou při svém nástupu měla, to znamená opřít se o souhlas občanů, vyvolat veřejnou diskusi o ekonomickém vývoji 90. let a také tlačit na politické prostředí, aby se vytvořil nezbytný konsensus pro prosazení ekonomických změn.
Konečně je to otázka mandatorních výdajů, o kterých se zde hovořilo z té či oné strany velice vzrušenými slovy, ale není to jenom otázka sociální, ale je to také otázka makroekonomická. Dámy a pánové, udržení určité úrovně mandatorních výdajů je také v zájmu stability trhu. Ano, jestliže budeme mandatorní výdaje zužovat, budeme je krátit a škrtat, znamená to také, že budeme zužovat a rozbíjet domácí trh. Jak známo, při poklesu českého průmyslu na začátku 90. let 75 % poklesu našeho průmyslu bylo spojeno se zúžením domácího trhu, zatímco zúžení právě trhů na východě, výpadky na východních trzích, způsobily podle většiny analýz pokles nejvýše do 10 %, většinou se uvádí zhruba 6 - 7 %.
Myslím, že je tedy nesmírně důležité věnovat pozornost tomu, že sice trh se rozrůzňuje, segmentuje a fragmentuje, ale jde o to, pochopit tuto segmentaci trhu jako příležitost pro to, abychom jednotlivé segmenty dokázali kultivovat, abychom zvyšovali absorpční potenciál trhu jako celku. I tak otevřená ekonomika, jako je ekonomika švédská, pracuje z 75 % pro domácí trh, a to z jednoduchého důvodu, že vlády po celá desetiletí věnují systematickou pozornost tomu, aby tento trh měl co největší absorpční potenciál a nabízel příležitosti pro domácí výrobce.
My doplácíme v současné době nikoliv na neochotu této vlády něco dělat, jak o tom mluvil kolega Kühnl. My doplácíme na setrvačnost vytvořeného sociálně ekonomického pohybu během 90. let. Tato setrvačnost je problém, ale zároveň je to i výzva pro tuto vládu, protože si myslím, na rozdíl od Miloše Zemana a jeho kolegů, že nestandardní situaci nelze řešit standardními prostředky. Ta současná hluboká krize je výzvou, aby vláda hledala jiná, odvážná a tvůrčí řešení, která jsou nezbytnou podmínkou toho, abychom se dostali ze současného ekonomického marasmu. Já doufám, že vláda bude mít takovou vůli a odvahu tímto směrem jít.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Slovo má pan poslanec Stanislav Volák, připraví se pan poslanec Petr Šulák.
Poslanec Stanislav Volák: Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, dámy a pánové, já bych chtěl velmi poprosit pana ministra financí i pana ministra práce a sociálních věcí, aby odpověděli na otázku, kterou jim položím, a pokusili se vyvrátit velké obavy, které mám.
Já mám dojem, že pokud nadále bude pokračovat vývoj sociálního subsystému tak, jak se vyvíjí v prvním čtvrtletí letošního roku, příští rok nebude mít tato republika na to, aby zaplatila oprávněné požadavky stávajících důchodců.
Prosím, dovolte mi, abych uvedl dvě základní čísla. Za první čtvrtletí letošního roku se vybralo na celý systém sociálního pojištění pouhých 49,7 mld. Kč. Vláda předpokládala, že na sociální pojištění se letos vybere přes 220 mld. Kč. Podle mého předpokladu se nevybere více než 205 mld. Kč, a to budeme ještě velmi rádi.
Co se týká vlastního důchodového pojištění, tak příjmy za první čtvrtletí byly 37 mld. Kč a výdaje byly téměř 42 mld. Kč, což ukazuje na to, že schodek na samostatném účtu důchodového pojištění překročí v letošním roce minimálně 15 mld. Kč.
***