(18.10 hodin)
(pokračuje Motejl)
Navrhovaná formulace je ovšem nevhodná i z dalších důvodů, zejména pokud vyjdeme z toho, že právě projednávaný návrh zákona po svém přijetí by měl platit minimálně několik let a po přijetí rekodifikace trestního práva, tj. nového trestního řádu, by potom došlo k rozporu mezi údaji obsaženými v tomto zákonu, odkazující na dodnes platný předpis, event. zákon později platný. Z tohoto důvodu proto navrhuji v textu § 27 odst. 4 obsaženém v bodu 21 usnesení výboru pro obranu a bezpečnost vypustit poslední větu a odkaz na zvláštní zákon případně upravit v poznámce pod čarou.
Druhá změna navrhovaná výborem pro obranu a bezpečnost, u níž považuji za potřebné se zastavit, se týká pravomoci rozhodovat o zařazování odsouzených do jednotlivých typů věznic a jejich přeřazování v průběhu trestu odnětí svobody. Vládní návrh vychází z toho, že v obou případech rozhodování náleží do pravomoci soudu, naopak podle pozměňovacího návrhu výboru na obranu a bezpečnost rozhodování o uvedených otázkách by náleželo do pravomoci orgánů Vězeňské služby s následnou možností soudního přezkumu pravomocného rozhodnutí soudem.
Obě varianty se pochopitelně zvažovaly již při přípravě vládního návrhu. Důvod, pro který se legislativní rada a následně i vláda rozhodla pro první řešení, jak je předloženo ve vládním návrhu, spočívá v poukazu na argumenty použité v nálezu Ústavního soudu publikovaném pod číslem 8/1995 Sb. nálezů Ústavního soudu. V tomto nálezu Ústavní soud posuzoval ústavnost řešení, podle kterého o přeřazování v průběhu výkonu trestu rozhodovala Vězeňská služba. Ústavní soud tyto otázky posuzoval v souvislosti s jejich zakotvením do tehdejšího trestního zákona a zejména do zákona o výkonu trestu odnětí svobody dosud stále platného.
V kontextu s tímto platným právním stavem je třeba k závěrům Ústavního soudu také přistupovat. Tedy vyslovené námitky proti tomu, aby o přeřazování rozhodovala Vězeňská služba, je možno z hlediska Ústavního soudu vyjádřit stručně takto.
Za prvé - pokud o zařazování do určitého typu věznice pro výkon trestu odnětí svobody rozhoduje již v rámci odsuzujícího rozsudku soud, nelze připustit, aby jeho rozhodnutí později modifikoval jiný než soudní orgán.
Za druhé - rozhodnutí o přeřazení odsouzeného z jednoho typu věznice do druhého s sebou přináší řadu kvalitativních změn v režimu výkonu trestu, takže i z tohoto pohledu se jedná o rozhodování o trestu, který podle Listiny základních práv a svobod náleží pouze soudu.
Domnívám se však, že při zvažování, zda přijmout věcnou změnu navrhovanou výborem pro obranu a bezpečnost, zřízení o zařazování a přeřazování odsouzených, se budou zvažovat právě tyto argumenty uvedené v nálezu Ústavního soudu, a proto dovolte, abych se k této otázce stručně vyjádřil. Řešení, které navrhuje výbor pro obranu a bezpečnost, předpokládá, že Vězeňská služba by nerozhodovala jen o přeřazování odsouzených do jednotlivých typů věznic v průběhu výkonu trestu, ale i o prvotním zařazení odsouzeného již při nástupu do výkonu trestu. Soud by se nadále ve svém rozsudku vedle výroku o vině omezil jen na určení druhu a výměry trestu. Nerozhodoval by již, do jakého typu věznice se odsouzený pro výkon trestu odnětí svobody zařazuje. Z tohoto pohledu potom odpadá prvá uvedená námitka Ústavního soudu, neboť rozhodnutím Vězeňské služby o zařazení nebo přeřazení odsouzeného by se rozsudek již nijak nemodifikoval.
Ke druhé námitce je třeba uvést, že na rozdíl od dosud platné právní úpravy vládní návrh předpokládá, že základní rozsah práv a povinností všech odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody bude v zásadě stejný. Rozdíl mezi jednotlivými typu věznic, jak vyplývá z celého kontextu předloženého návrhu zákona, spočívá především v úrovni ostrahy, nikoliv např. v tom, na kolik návštěv nebo balíčků má odsouzený právo. Rozhodnutí o přeřazení odsouzeného z jednoho typu věznic do druhého není odůvodněno povahou nebo závažností trestného činu, za který byl odsouzený uznán vinným, jak to dosavadní úprava předpokládá, ale tím, jak se v průběhu výkonu trestu ve věznici chová. Z tohoto pohledu se již nejedná o rozhodování o trestu ve smyslu Listiny základních práv a svobod, ale o rozhodování o míře ostrahy, jakou je třeba nad průběhem výkonu trestu s ohledem na chování odsouzeného uplatňovat. Právě z těchto hledisek je podle mého názoru třeba k řešení navrhovanému výborem pro obranu a bezpečnost při posuzování ústavnosti tohoto návrhu přistupovat.
Neskrývám, že jeho řešení má i řadu praktických výhod, ať již jde o rychlost, se kterou v neformálním řízení na rozdíl od řízení před soudem lze rozhodnout, nebo o nižší ekonomické náklady spojené s takovým rozhodováním, kdy odpadá eskortování odsouzených k soudu. K tomu přistupuje i další fakt, že soud, právě pokud o těchto otázkách rozhoduje, nemá k dispozici více informací, než kolik jich má vězeňská správa. Patrně to je důvodem, pro který téměř všechny státy Evropské unie svěřují rozhodování o průběhu výkonu trestu nikoliv soudům, ale orgánům, které výkon trestu zároveň zajišťují. Mám tedy za to, že řešení, které v této souvislosti výbor pro obranu a bezpečnost navrhuje, nijak nevybočuje z postupů, které ostatní vyspělé státy v Evropě již praktikují. S jednou výjimkou, o které jsem se již zmínil v úvodu svého vystoupení, vám proto doporučuji, abyste vládní návrh zákona schválili se změnami uvedenými v usnesení výboru pro obranu a bezpečnost a petičního výboru.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Vládní návrh jsme v prvém čtení přikázali výboru pro obranu a bezpečnost a petičnímu výboru. Usnesení obou výborů byla rozdána jako sněmovní tisk 89/1 a 2. Prosím, aby se jako první ujal slova zpravodaj výboru pro obranu a bezpečnost poslanec Tomáš Kladívko.
Poslanec Tomáš Kladívko: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, výbor pro obranu a bezpečnost přijal na svém zasedání dne 21. dubna usnesení, které vám bylo rozdáno pod číslem 89/2. Návrh usnesení obsahuje 47 bodů změn k vládnímu návrhu zákona o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů. Jak už v úvodním slově za předkladatele řekl ministr spravedlnosti pan dr. Motejl, většina těchto zákonů vychází z legislativních úprav. Týká se to především bodů 1 - 3 a bodů 9 - 20, dále 22 - 47.
Dva návrhy, které zde už pojmenoval ve svém úvodním slově pan ministr spravedlnosti, byly při posuzování výborem pro obranu a bezpečnost zváženy a nakonec odhlasovány tak, aby změnily původní vládní návrh zákona ve věci zařazování odsouzených do typů věznic.
Chtěl bych ještě podotknout, že všechny návrhy, které jsou obsaženy rovněž v usnesení petičního výboru, jsou takřka totožné s legislativními úpravami, které jsou obsaženy v tisku 89/2 - usnesení výboru pro obranu a bezpečnost.
Tolik slovo zpravodaje výboru.
***