(17.10 hodin)
(pokračuje Langer)
Ukončil jsem druhé čtení, takže vystupujete mimo druhé čtení návrhu zákona. Děkuji panu zpravodaji a panu ministrovi uděluji slovo.
Ministr životního prostředí ČR Miloš Kužvart: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. přestože to již takto bylo uzavřeno, považuji za slušné k tomu, co tady zaznělo v občas vypjatější diskusi, učinit několik poznámek, několik odpovědí. Rozdělil bych to do několika oblastí:
Za prvé oblast projednání jeho řádnosti, resp. zda nebylo něco opomenuto.
Za druhé otázka samotného hospodaření v lesích.
Za třetí problematika zde několikrát zmíněného kůrovce a Šumavy.
Za čtvrté ekonomika vyhlášení tohoto národního parku.
Chtěl bych zdůraznit, že tento návrh zákona byl skutečně řádně projednán a tak, jak paní poslankyně Dundáčková zde mne citovala z prvního čtení, skutečně takto to bylo. Nebylo nic opomenuto. To, co tady zmiňoval jeden z pánů poslanců, tzn. prohlášení měst a obcí dotčených vyhlášením Národního parku České Švýcarsko, toto prohlášení má datum 22. února a chci zdůraznit, že právě při výjezdním zasedání výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí v Děčíně na okresním úřadě tyto otázky byly podrobně zodpovězeny tam přítomným starostům, občanům. Byly to otázky týkající se daní z nemovitostí, využitelnosti a vlastnictví lesů, výstavby důležité infrastruktury, zpracování územních plánů apod. Toto zodpovězeno bylo podrobně.
Co se týče hospodaření obcí po změně statutu z CHKO na národní park, chtěl bych konstatovat, že od daňové povinnosti jsou osvobozeny pozemky ve vlastnictví obcí a pozemky ve vlastnictví státu. Obce tedy ani dnes nemají žádné příjmy z výnosů této daně z lesních pozemků bez ohledu na jejich kategorizaci a bez ohledu na to, zda jde o lesy státní, nebo obecní. Čili tady není žádná změna, která by se dala vyjádřit finančně.
To, co naprosto legitimně každého z vás a pochopitelně i mne zajímá, je otázka ekonomických dopadů na vyhlášení národního parku a posléze průběžné náklady na jeho provoz. Tyto obavy vnímám velmi citlivě, ale mohu vás ubezpečit, že právě před týdnem proběhlo zásadní jednání Ministerstva životního prostředí s Ministerstvem financí, jehož se zúčastnil i resort zemědělství, které právě v ohledu finančního zabezpečení mělo najít nějaké řešení. Chtěl bych konstatovat, že cíl, který jsme si dali minulý týden na tomto jednání, zjistit, zda propočty Ministerstva životního prostředí nejsou nadsazené, tak závěr tohoto jednání byl jednoznačný. Plánované náklady i navrhované počty pracovníků jsou naprosto realistické. Není tedy třeba je upravovat ani směrem nahoru, ani dolů a pro účely návrhu státního rozpočtu je pouze nutné vypracovat materiál s detailními výpočty a odůvodněním. Osobně jsem rád, že důvodová zpráva tohoto zákona byla takto verifikována a že tato čísla z toho vyšla dobře.
To, co tady zaznělo také několikrát - obava z toho, že tady bude jakýsi nadstandard, tzn. z hlediska péče o životní prostředí, a že ho nakonec budou muset zaplatit daňoví poplatníci, chtěl bych vás, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, ubezpečit, že národní parky již po několik desítek let přinejmenším v té vyspělejší části Evropy nejsou nadstandardem, ale součástí národních kultur. Vzhledem k tomu, že navazujeme na národní park, který je vyhlášen na německé straně a na saské straně od roku 1991, vytváříme tak bilaterální národní park. Jedná se o náš velice významný příspěvek k ochraně přírodního dědictví v evropském kontextu a navíc v době, kdy proces sbližování s Evropskou unií jednoznačně patří k našim - doufám - společně vnímaným prioritám.
Možná by si ještě zasloužila zmínku záležitost týkající se Národního parku Šumava, kůrovce apod. K tomu, že jsem byl pochválen panem předsedou výboru Benešem za svoje rozhodnutí - učinil jsem je po řadě měsíců velmi složitých jednání a zkoumání celého problému odbornými grémii pro národní parky, které jsem vytvořil po svém nástupu do funkce. Musím zdůraznit, že odborná veřejnost není v tomto jednoznačná. Prostě jsem rozhodl tak, jak jsem rozhodl, a vím, že úvaha těch, kteří říkají, že příroda si pomůže sama, že za 200 nebo 300 let tam nakonec bude nějaký porost, že tato úvaha je pro mne nepřijatelná. Musíme se dívat v horizontu kratším, který je zhruba v desítkách let. Chtěl bych konstatovat, že vzhledem k jiným přírodním parametrům tohoto území Národního parku České Švýcarsko zde takové riziko ani samo o sobě neexistuje. To je na závěr k reakcím na jednotlivé připomínky či dotazy.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře.
Dalším schváleným bodem programu jednání Poslanecké sněmovny je
4.
Návrh poslance Jiřího Payna na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon
č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních
prostředcích, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 84/- druhé čtení
O úvodní slovo prosím pana poslance Jiřího Payna.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená vládo, vážená sněmovno, předkládám k úvaze Poslanecké sněmovně drobnou novelizaci zákona o periodickém tisku, který je ve Sbírce zákonů veden pod číslem 81 v ročníku 1966.
Jde o to, že tento zákon víceméně upřesňuje a naplňuje ustanovení o svobodě slova, které je zakotveno v naší Listině práv a svobod, a uvádí bližší podrobnosti o tom, jakým způsobem se může tisk a ostatní hromadné sdělovací prostředky domoci informací, které má k dispozici stát. Svým způsobem je to zákon příbuzný zákonu, který jsme dnes projednávali v podobě vrácené Senátem, tj. zákon o právu na informace.
Zákon o periodickém tisku říká, že představitelé státu, ať už státní správy, ministři, na všech možných úrovních mohou poskytovat redaktorům a šéfredaktorům sdělovacích prostředků informace, a to i skutečnosti a informace neveřejné, které následně nesmějí být zveřejněny. Je to taková zvláštní formulace, která by mohla vést ke kolizi se zákonem o utajovaných skutečnostech, který se snaží stanovit, že utajované skutečnosti jsou přístupné pouze pro omezený a prověřený okruh osob. Teoreticky by mohl nastat případ, že by někdo s odvoláním na tento zákon našel cestu, jak tyto informace zveřejňovat nebo je předávat nějaké další straně.
Pokud by tomu tak bylo, mohlo by vést k jakési kolizi mezi těmito dvěma zákony. Díky této novelizaci, pokud bychom vypustili kratičkou část § 13 v odst. 3 citovaného zákona o periodickém tisku, kolize těchto dvou zákonů by se tím zcela určitě vyřešila. Chci upozornit na to, že nedochází k žádnému zkrácení práva novinářů na informace. Jedná se o informace, které by tak jako tak měly zůstat utajené. Jde spíš o to, aby se zajistil režim utajení informací, které jsou společně utajovanými informacemi v rámci aliance. V této věci je to asi nejcitlivější.
Smyslem této novely tedy není omezit právo na informace, ale obráceně odstranit kolizi dvou zákonů, abychom s informacemi správně hospodařili.
V této věci přijala doporučení jak vláda, tak i výbor a věřím, že s těmito usneseními seznámí sněmovnu zpravodaj. Předem bych chtěl ovšem říci, že s doporučeními, zejména s doporučením, které je obsaženo v usnesení příslušného výboru, se zcela ztotožňuji.
Děkuji.
***