(16.40 hodin)
(pokračuje Buzková)
Z toho důvodu skutečně prosím, zvažte, zda jste ochotni a schopni zvednout ruku pro tento návrh zákona, protože pokud bychom ho chtěli schválit za pět nebo více let, nebude už co chránit. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan kolega Kučera, po něm udělím slovo panu poslanci Martínkovi. Kučera mladší.
Poslanec Miloslav Kučera ml.: Dámy a pánové, já se musím ohradit proti konstrukci paní kolegyně Buzkové, že dochází k holosečím a ničení přírody v lokalitě uvažované na zřízení národního parku. Věřím, že pochopíte, že to nebylo pravdivé a že to nemusím nazvat silnějším slovem, protože asi většina z vás se dokázala v tomto problému zorientovat na vlastní oči. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Martin Starec: Technická k předřečníkovi. Poprosil bych řídící, aby důsledně uváděli Kučera mladší, protože Kučera starší se oprávněně může cítit poškozen vystoupením Kučery mladšího. Byl bych nesmírně rád, kdyby toto bylo uváděno. Myslím si, že řídící se to může naučit, protože, víme, jak vypadají vystoupení Kučery mladšího. Jsou to vždy pečlivě napsaná vystoupení. Lze se to naučit velice dobře a Kučeru staršího už dále netrápit. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: I já pane kolego, bych mohl pronést několik jízlivých poznámek na adresu vystupujících z řad sociální demokracie, nicméně mně toto nepřísluší a uděluji slovo panu kolegovi Martínkovi.
Poslanec Radko Martínek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se nebudu uchylovat k invektivám vůči nikomu, ani vůči panu kolegovi Kučerovi mladšímu, nicméně některé pozoruhodné myšlenky, které tady byly řečeny, mě zaujaly. Pan kolega Kučera tady rozvinul myšlenku o ekonomice, o tom, jaký má vztah k ochraně životního prostředí.
Já bych si dovolil upozornit, že v mnoha zemích Afriky existují také národní parky a troufal bych si říci, že ekonomika těchto zemí je ve složitější situaci, než je ekonomika naše.
Myslím si, že diskuse, která se tady vede o národním parku, je v podstatě diskusí o filozofii přístupu k tomuto státu, k tomuto území a jeho dědictví. My máme dvoje dědictví, která se nám zachovala z minulosti. Jednak je to kulturní dědictví, památky - kulturní a historické -, potom je to přírodní dědictví. Já jsem přesvědčen o tom, že je v zájmu a je přímou povinností nás všech, abychom toto dědictví zachovávali do budoucna.
Jsem povoláním historik a byl jsem také starostou a vím, kolik mých kolegů mělo výhrady a má výhrady, například k ochráncům, respektive památkovým ústavům, které se zabývají ochranou památek. Mě vždycky samozřejmě zlobilo, pokud tito lidé, památkáři, vystupovali nelogicky. Bohužel jsou to lidé, a stejní lidé zřejmě jsou i mezi ochránci životního prostředí. To nám ale ovšem nedává právo na to, abychom na jednotlivých případech mohli odsuzovat ochranu jako takovou.
Já bych zde dneska mohl plným právem hovořit o tom, v jakém stavu jsou lesy tohoto státu, které byly v péči lesního hospodářství tohoto státu. Asi každý víte, když se podíváte kolem sebe, v jakém stavu tyto lesy jsou. To ale zase nezobecňuji. Jsou samozřejmě dobří lesáci a špatní lesáci. Jsou ti, kteří plundrují naše lesy, a jsou ti, kteří se zoufale snaží je zachránit.
Záležitost, kterou zde dneska probíráme, je záležitostí posledního přírodního kvalitního území na severu Čech. Severní Čechy obětovaly tomuto státu a jeho ekonomice mnohé. Myslím si, že je načase, aby mu ta ekonomika a tento stát také něco vrátily.
Pokud se týká vlastní ochrany, jsem přesvědčen o tom, že pokud vyhlásíme tento národní park, že se rozumní lidé mohou vždycky rozumně dohodnout. A nakonec i poslední opatření pana ministra životního prostředí svědčí o tom, že když je zcela ohrožen určitý stav, mohou být i mimořádná opatření.
Já bych vás všechny prosil, abyste - až budete hlasovat - zvažovali také to, jestli nejsme něčím povinováni vůči tomuto území.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. O slovo se přihlásil také pan poslanec Beneš, kterému uděluji slovo.
Poslanec Miroslav Beneš: Pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, mám pocit, že naše diskuse se dostala přesně tam, kde být neměla. Ten, kdo říká své námitky proti zřízení Národního parku České Švýcarsko, je označen za nepřítele přírody. Stejně tak bych mohl označit za nepřítele přírody ty, kteří "díky" ochranářství "vymydlili" velkou část Šumavy.
Já bych z tohoto místa naopak chtěl poděkovat panu ministru Kužvartovi, že přijal, dle mého názoru, rozumné opatření. Současně bych se chtěl ale ohradit proti jedné věci. Mrzí mě, že pan ministr, když navštívil České Švýcarsko, na televizní obrazovku řekl, že ze dvou set pozvaných poslanců pouze čtyři se zúčastnili. Ano, mnozí se nemohli zúčastnit z jednoho prostého důvodu - byl výborový týden, například náš výbor projednával předlohu, kterou prezentoval ministrův náměstek. Myslím si, že je zbytečné, abychom takto mezi sebe stavěli bariéry.
Dámy a pánové, my se tady přece nebavíme o tom, jestli přírodu chránit, nebo ne. My se tady bavíme o tom, jaké jsou náklady na její ochranu, jaká jsou očekávání. Dnes hovoříme přece o území, které je chráněnou krajinnou oblastí. My hovoříme o povýšení ochrany tohoto území. Hovoříme o povýšení na národní park.
Když si pozorně prostudujete a srovnáte si zákon a porovnáte si rozdíl mezi chráněnou krajinnou oblastí a národním parkem, zjistíte, že tolik zásadních rozdílů tam není. Je tam jeden zásadní rozdíl z hlediska výkonu státní správy. Ústředním orgánem je Ministerstvo zemědělství v případě chráněné krajinné oblasti, Ministerstvo životního prostředí v případě národního parku. Tady už to je ve slovech některých předřečníků, kteří hovořili pro zřízení parku. Tady jednoznačně zaznělo, že je to spor dvou, kteří budou toto území spravovat. Myslím si, že jsme tento spor všichni, kteří jsme se zúčastnili jednání, velmi silně vnímali. Myslím si, že není úplně korektní říci, že všichni starostové jsou pro. Oni jsou pro, ale jsou s výhradami. Myslím si, že s tím souhlasíme, protože ti starostové, kterých se to dotýká, by měli zájem, aby teritorium jejich obce, jejich katastrální území, bylo z národního parku vyňato. Důvody jsou samozřejmě evidentní.
Já uvedu jeden příklad, příklad z místa, aby to bylo poněkud jednodušší. Nebudu, prosím vás, hovořit schválně o Šumavě, budu hovořit o připravovaném území Národního parku České Švýcarsko. Obec Mikulášovice používala k parkování vozidel parkoviště. Odstavné parkoviště, které vzniklo "díky" lesní těžbě, a používala je jako odstavné parkoviště pro návštěvníky této lokality. Jak to dopadlo? Jak české lesy, tak chráněná krajinná oblast daly negativní stanovisko. Víte, s čím daly negativní stanovisko? Daly takové stanovisko proto, že v územním plánu obce Mikulášovice je vymezeno území pro vybudování záchytného parkoviště. Jak snadné, jak hezké! Ti z vás, kteří jste byli starosty, víte, jak moc těžké a jak moc obtížné je záchytné parkoviště, byť ho již máte v územním plánu, vybudovat. Musíte k tomu získat finanční prostředky. Myslím si, že hovořit zde o finančních prostředcích, které vznikají zvýšenou ochranou tohoto území, je naprosto legitimní, a byl bych rád, kdybychom se za to nenapadali.
Dámy a pánové, myslím si, že zde hovoříme o očekáváních, která vyplývají ze zřízení národního parku, a že zde hovoříme také o obavách ze zřízení národního parku.
***