(16.20 hodin)
(pokračuje Fischer)
V celém navrhovaném parku je 11,5 % hospodářských lesů, což představuje plochu celkem 1 036 ha. Tuto plochu není možné vyloučit, má-li být hranice parku v terénu přehledná, jak je v původním návrhu, kde ji tvoří rozhraní mezi lesem a zemědělskou půdou, ve své podstatě tedy. Zde mám mapu, kde jsou zakresleny ty hranice, a ukazuje se na ní, jak ze souvislého celku jsou záměrně vykrajovány skupiny porostů s vysokou zásobou dřeva a Lesům České republiky jde jen a především o dřevo, které by chtěly nerušeně s akciovými společnostmi těžit, a co nejvíce tak ztížit provozní podmínky budoucího parku. Konkrétně z porostů jižně od osady Kamenická Stráň byl ponechán víceméně pouze vrchol Růžového vrchu, kde je národní přírodní rezervace, vše ostatní je odtrženo pro vysoké zásoby těžitelného dřeva a dále proto, že tvoří část režijní honitby Lesů České republiky. Dále jsou tady vypisovány všechny ty další výkroje z hranic podle vládního návrhu.
Zmínil bych se jenom o severní části u obce Mikulášovice, která je snad nejlepší ukázkou snahy o zmenšení plochy budoucího parku, aby se vyhovělo mysliveckým spolkům. Tato lokalita je vysoce cenná z geologického hlediska, neboť zde probíhá hranice Lužického zlomu a je zde zároveň archeologické naleziště "Nejsevernější osídlení Slovanů v Čechách", které bude předmětem rozsáhlého výzkumu. Podobná lokalita je již předmětem výzkumu v Německu atd.
Zde by nastala řada problémů, kdyby byla schválena ta střední varianta pro lesnické hospodaření národního parku, který by byl odkázán v místech navržených změn na používání cizích cest pro dopravu dřeva, sazenic a ostatního materiálu, za což by zřejmě musel platit. Vedení majetkové hranice mezi držbou národního parku a Lesy ČR po cestách by si vyžádalo další, vysoké a hlavně zbytečné náklady na geodetické zaměření. V jednom místě je ta nová hranice také vedena přímo po - pro lidi nepřístupné - soutěsce řeky Kamenice.
Takže z těchto důvodů já doporučuji a navrhuji, aby byla schválena vládní varianta, tedy s pozměňovacími návrhy, které se netýkají rozlohy území, a aby byla dána přednost vládnímu návrhu varianty Národního parku České Švýcarsko.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným je pan kolega Tomíček, kterému uděluji slovo.
Poslanec Rudolf Tomíček: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, dámy a pánové, vyrůstal jsem v srdci Beskyd v chráněné krajinné oblasti, žiji teď opět v Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Můj vztah k přírodě odpovídá tomu, v jakém prostředí jsem se pohyboval. Získal jsem názor takový, že je pravda, že některé přírodní úkazy, které jsou perfektní a překrásné, a konkrétně toto platí i o Českém Švýcarsku, které jsem měl čest navštívit osobně a seznámit se s ním, opravdu stojí za ochranu. Nicméně jakékoliv ohrazování, dělení, determinace, stavění plotů je vždy velmi nebezpečné v tom, že nikdy nevíme, na které straně toho plotu stojíme my, jestli jsme uvnitř, nebo venku. Je to věc velice relativní. Nicméně jsou určitá období, kdy toto se dělat musí.
Když se na to podívám z druhé stránky, musím říci, že pořád náš pohled na přírodu kolem je příliš ještě podřízen pohledu hospodářskému, pohledu exploatačnímu, pohledu, co z přírody možno vytěžit - a teď myslím všechny atributy, které příroda může poskytnout. A právě i ten náš vztah k přírodě, když se podíváme na takovou hloupost, která končí třeba až divokými skládkami. Dneska, když jsem jel do Prahy, tak jsem viděl vedle silnice vyhozenou pračku, která tam určitě sama nevyrostla, ale bylo to pohodlnější než ji zavézt kamkoliv. Právě z toho pohledu, který máme my na svět, na přírodu kolem nás, se pořád domnívám, že přesto, že jsem zásadně proti jakémukoliv oplocování a jakýmkoliv ohrazováním, je nutno prostě ještě přírodu chránit, chránit ji do té doby, než my sami pochopíme, že musíme žít s přírodou v symbióze, v symbióze moudré a vyhovující oběma stranám, protože bych se velice nerad dočkal, aby byla území pro občany, kde bychom my žili v prostředí, které je pro nás jakžtakž vyhovující, a příroda by byla rezervace a nemohli bychom tam ani jít.
Takže předpokládám, a já osobně, pokud budu moci to ovlivnit, předpokládám, že zřízení tohoto národního parku je možná jedním z posledních opatření, která musíme udělat na záchranu přírody, která kolem nás je, abychom nejen preferovali hospodářskou stránku, ale i stránku ochranářskou a přírodní. Doufám, že se i my začneme chovat trošku lépe k přírodě, aby už nevznikly žádné další útvary, které by musely být tímto způsobem chráněny. Ale i tak, právě proto, že doufám, že k tomu dospějeme jednou všichni ve všeobecné shodě, doporučuji, aby naše Poslanecká sněmovna schválila vládní návrh tohoto zákona.
Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Vaše vystoupení bylo vystoupení posledního - nikoliv, omlouvám se, uděluji slovo panu poslanci Drdovi a připraví se další z kolegů.
Poslanec Jiří Drda: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážení kolegové, původně jsem nechtěl dneska tady vystupovat právě proto, že své stanovisko od mého posledního vystoupení v této věci jsem nezměnil a změnit ho nemůžu. Na rozdíl od svých předřečníků jsem Severočech a jsem z tohoto kraje, a tudíž cítím jistou zodpovědnost i ke starostům, kteří se na mě obrátili se svým prohlášením. Nebýval bych vystoupil, kdyby se tady neříkalo, že starostové tuto věc podporují, a že tedy bez výhrad je možné tento park ustavit. Já se teď tedy nechci tady dotýkat toho, že si myslím, že národní park nevyřeší odhozené pračky a jiné předměty do přírody, že to vyřeší za prvé výchova lidí a za druhé zákony jiné, třeba zákony o odpadech.
Nechci tady číst celé prohlášení starostů, které podepsali starostky a starostové Jetřichovic, Růžové, Srbské Kamenice, Janova a Hřenska. Chci jen citovat některé pasáže. Od představitelů obcí z Národního parku Podyjí a Šumava dnes víme, jak těžká a v malé míře úspěšná jsou jednání obecních úřadů, natož prostých občanů s ochránci přírody a že v podstatě výkon samosprávy v obcích národních parků zajišťuje správa národního parku. Proč se proto nepoučit a vyčleněním intravilánu obcí z území národního parku těmto sporům nepředejít. Jak část obce Růžová, Kamenická Stráň, tak část obce Jetřichovice, Vysoká Lípa jsou vyhlášenými památkovými zónami na území chráněné krajinné oblasti Labské Pískovce, což je z našeho hlediska dostačující ochrana.
Starostové dotčených obcí sepsali okruhy problémů, které požadovali řešit ještě před schválením zákona, v prohlášení ze dne 22. 2. 1999, které bylo předáno přímo panu ministru Kužvartovi. Do dnešního dne se nám nedostalo konkrétní informace o tom, zda se problematikou obcí hodlá vůbec někdo zabývat. Jedná se zejména o placení daně z nemovitosti a vyrovnání ztráty této daně z dnes odváděné daně z hospodářských lesů, využitelnost a vlastnictví lesů na území národního parku, které nejsou majetkem státu, výstavba důležité infrastruktury pro turistické a rekreační aktivity a s tím související zpracování územního plánu, podpora ekologických projektů dle stávajících pravidel pro malé obce jsou nedostupné.
***