(pokračuje Buzková)
Sděluji, že do zahájení schůze požádali o omluvení své neúčasti na jednání tito poslanci: Václav Klaus z důvodu zahraniční služební cesty, Michal Lobkowicz z důvodu zahraniční služební cesty, Miroslav Máče, Petr Nečas, Luděk Polášek, Vlasta Štěpová, Jan Zahradil a Jaroslav Zvěřina - všichni z důvodu zahraniční služební cesty, a poslanec Karel Šplíchal z důvodu nemoci.
Z vlády ministři: Jaromír Císař, Miroslav Grégr, Miloš Kužvart, Antonín Peltrám a Miloš Zeman z důvodu zahraniční služební cesty a Pavel Rychetský z důvodu účasti na schůzi Senátu.
Nyní přistoupíme ke stanovení pořadu 12. schůze, jehož návrh je uveden na pozvánce. Úvodem chci připomenout, že podle § 54 odst. 7 zákona o jednacím řádu rozhodne sněmovna pouze o pořadu uvedeném v žádosti. Nelze navrhnout změnu nebo doplnění pořadu, rovněž tak nelze rozšiřovat schválený pořad.
Nyní budeme hlasovat o pořadu 12. schůze Poslanecké sněmovny, tak jak byl písemně předložen.
S procedurální připomínkou se hlásí pan poslanec Lobkowicz.
Poslanec Michal Lobkowicz: Nevím, jak vznikla má omluva. Nebyl jsem omluven, jsem zde.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Omlouvám se, pane poslanče. Vaši omluvu jsem obdržela v prezidiálce, pravděpodobně někde došlo ke komunikační chybě.
Pan poslanec Janeček.
Poslanec Josef Janeček: Jedná se o člena klubu KDU-ČSL Jaroslava Lobkowicze.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pro záznam měním: Neomlouvá se pan poslanec Michal Lobkowicz, ale Jaroslav Lobkowicz.
V tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu pořadu 12. schůze Poslanecké sněmovny, tak jak byl písemně předložen.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 3 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 3 tento návrh byl přijat, když se pro něj z přítomných 162 pro vyslovilo 148 a 11 bylo proti. Návrh byl schválen.
Přistoupíme k bodu, kterým je
Vládní návrh na vyslovení souhlasu s pozemními tranzity,
přistáváním vojenských letadel a pobytem příslušníků ozbrojených sil
členských států organizace Severoatlantické smlouvy přes a na území České republiky
v souvislosti s operacemi NATO v prostoru bývalé Jugoslávie
a v okolních zemích prováděnými v zájmu řešení kosovské krize
/sněmovní tisk 188/
Vládní návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 188, jehož součástí je také návrh usnesení Poslanecké sněmovny. Předložený vládní návrh uvede ministr zahraničních věcí Jan Kavan, kterého prosím, aby se ujal slova.
S procedurální připomínkou se hlásí pan poslanec.
Poslanec Jiří Bílý: Vážená paní předsedající, na 11. schůzi 14. 4. při 19. hlasování jsem hlasoval pro, ale na záznamu bylo proti. Je to jen pro stenozáznam.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Nyní prosím pana ministra Kavana, aby se ujal slova.
Ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, od neúspěchu pařížských mírových jednání jsou určujícími faktory kosovské krize postup Severoatlantické aliance a kroky vedení Svazové republiky Jugoslávie v Kosovu.
Na ministerském zasedání NATO 12. dubna letošního roku aliance potvrdila, že cílem její vojenské akce je podpora politických požadavků mezinárodního společenství a že letecké útoky NATO budou pokračovat do té doby, než prezident Miloševič na tyto požadavky přistoupí. Česká republika vyslovila tomuto postupu aliance svou podporu.
Vláda se vývoji situace v Kosovu věnuje prakticky na každém svém zasedání. Zvažuje také možnosti, jak v rámci postupu mezinárodního společenství hledat politická východiska ze současné kritické situace, a to s pochopitelným cílem zastavit největší humanitární katastrofu v Evropě od konce druhé světové války. Vláda také rozhodla poskytnout okamžitou humanitární pomoc a připravit rozsáhlý program pomoci pro kosovské uprchlíky. Domnívám se, že o vývoji situace a postupu vlády je i Poslanecká sněmovna pravidelně informována.
Je tomu právě týden, co jste rozhodli o vyslání 6. polní nemocnice do Albánie. Vláda tehdy musela oslovit sněmovnu a Senát na mimořádných zasedáních přesto, že parlament o vyslání téže nemocnice již jednou rozhodl, ale pro jinou konkrétní operaci, která se kvůli odmítavému postoji Bělehradu zatím nemůže uskutečnit. Na tomto příkladu vidíte, že se vzhledem k vývoji situace jednotlivé operace a zapojení ČR mohou v poměrně krátkých časových intervalech měnit. Mohou se měnit a mění se i požadavky na ČR jako na spojence těch států, které se operací v prostoru bývalé Jugoslávie účastní.
Musíme si uvědomit, že z pohledu našich spojenců je Česká republika díky své geografické poloze důležitým tranzitním prostorem a že je naší spojeneckou povinností umožnit využití tohoto prostoru. Jak jinak, přátelé, bychom mohli počítat se solidaritou spojenců v budoucnu v případě, že by byla ohrožena bezpečnost naší země?
Případné odmítnutí žádosti spojenců ze strany České republiky by mělo dopady na ostatní země, které vojenské velení aliance ve stejným záležitostech oslovilo, a zvýšilo by jejich relativní zátěž. Rozsah humanitární katastrofy v Kosovu a naléhavost jejího řešení vede k intenzifikaci vojenských akcí proti Svazové republice Jugoslávie.
***