(pokračuje Kvapil)
Jmenuji se Václavík a chci se vás zeptat: 5. února jste v sněmovně v odpovědi na interpelaci pana ing. Vlčka, vašeho poslance, označil magistra Černého, ředitele Zigmundova středního odborného učiliště za starého normalizačního kádra. S hodnocením souhlasím.
Ministr: Není to pravda, já jsem to neřekl.
Václavík: Mám zápis z jednání Poslanecké sněmovny, pane ministře, takže to určitě pravda je.
Ministr: Řekl jsem, že jsem slyšel tyto námitky.
Václavík: Ne, v zápise to takto není.
Ministr: To si zase musíme sednout nad zápis a dohadovat se, co v něm je.
Pane ministře, poslechněte si, co v zápise je. Pokud jde o temnou minulost nynějšího ředitele, jsem ten poslední, kdo by ho hájil. Ano, souhlasím s tím, že šlo o normalizační kádr. Již jsem ing. Vlčkovi vysvětloval, že kdyby pan ředitel Navrátil nebyl rozjel soud ohledně tohoto jmenování, byl bych pana ředitele Černého dávno odvolal. V této chvíli nemohu, protože to blokuje projednávání soudem.
Pane ministře, kdy jste nemluvil pravdu? 5.2. při projednávání interpelace poslance Vlčka, 25.3. v pořadu Kotel, nebo to bude dnes? Dále se vás ptám pane ministře, proč kryjete ředitele Černého, co vám skutečně brání v jeho odvolání a kdy ředitele Černého odvoláte?
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji pane poslanče. Slovo má ministr školství, mládeže a tělovýchovy pan Eduard Zeman.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Eduard Zeman: Pane předsedající, dámy a pánové, k první části.
Omlouvám se panu poslanci, pokud jsem v Kotli nepřesně odpovídal. Chyba je na mé straně. Nepamatoval jsem si v daném okamžiku přesné znění. Možná by si ho pan poslanec na mém místě pamatoval přesněji, ale to není jeho problém, problém je na mé straně. Ano, v Kotli jsem zřejmě necitoval přesně, neměl jsem s sebou záznam. Byl jsem přesvědčen o tom, že takto věci proběhly. Respektuji, že slova byla poněkud jiná.
Mohu k tomu uvést jen to, že kauz podobného typu, tj. odvolání ředitelů, mám průběžně velmi mnoho. I když uznávám, že Zigmundovo učiliště Lutín náleží ke kauzám významnějším, přesto to neznamená, že si každé své slovo budu k tomu přesně pamatovat. Znovu opakuji - chyba v tomto směru je na mé straně.
To, co jsem říkal v pořadu Kotel, má ovšem ještě druhou část. Ohrazuji se tady, protože u sebe nemám přesný zápis toho, co jsem říkal v Kotli. Pokud se nemýlím, říkal jsem, že tam v současné době probíhají dva procesy. Jeden je proces, který vede odvolaný ředitel Navrátil ve věci oprávnění či neoprávnění osoby, která má pravomoc ho odvolávat, a zda touto osobou musí být ministr, jak interpretuje zákon on, nebo zda to může být zplnomocněný zástupce, jak interpretuje ministerstvo školství. To je jeden proces. Tento proces běží v současné době ve druhém kole.
Druhý proces se týká současného pana ředitele Černého, který podal žalobu na ochranu své osobnosti právě vůči takovýmto tvrzením, která se v této souvislosti objevila. Možná by to pan poslanec na mém místě řešil radikálněji, je to možné, netvrdím, že umím všechno řešit ideálně a správně. Určitě lze volit radikálnější řešení, určitě jsem mohl již pana ředitele Černého také odvolat a mohl jsem tady touto dobou poslouchat další interpelace, proč jsem odvolal pana ředitele Černého. Můj postup možná není ideální, ale snaží se respektovat to, že když jeden ředitel byl odvolán, protože k němu nebyla určitá důvěra, a rozvíjí se z toho celý řetěz složitých obvinění, ukazuje se, že za věcí je celý řetěz vzájemně propojených vztahů jak přímo v obci, tak na úrovni okresu a na úrovni mého úřadu. Když rozplétám toto složité klubko, kdo s kým a proti komu a jaké zájmy za tím vlastně jsou, bylo by ode mne v tuto chvíli poměrně sice zásadové a radikální, ale asi málo rozvážné, abych ukvapeně na první výzvu odvolal dalšího ředitele.
Nechal jsem poměrně pečlivě přešetřit všechny stížnosti, které mluvily o temné minulosti pana ředitele Černého. Z těchto obvinění, jak se dostala ke mně na stůl, vycházelo tvrzení, že je bezpočtu svědectví o tom, jaký byl současný ředitel Černý padouch v určitých letech. Nicméně v okamžiku, kdy došlo k tomu, aby na stole ležela fakta, mám jediný podepsaný dopis, který cituje určité konkrétní věci z vlastní zkušenosti. Všichni ostatní se od celé záležitosti odtáhli. Tento jeden dopis je spíše emotivně laděn a pochází od osoby, která je v celé záležitosti poměrně silně angažovaná.
Je tedy z mého pohledu poměrně velmi problematické, zda toto je dost silný argument.
Souhlasím s tím, že bych v první fázi byl pana ředitele Černého odvolal. V okamžiku, kdy jsme zapleteni ve dvou soudních sporech, považuji za rozumnější vyčkat toho, co v této věci řeknou soudy, a rozhodovat se na základě právoplatného rozsudku. Možná je mé jednání pro pana poslance málo srozumitelné. Znovu se mu omlouvám za to, že jsem v Kotli reagoval nepřesně. Nebyla to z mé strany vědomá lež, ať už tomu pan poslanec věří, či nevěří. Nevím, jaké má on zkušenosti z Kotle. Pro mne je to poměrně náročný pořad, člověk reaguje z hlavy, nikoli z papíru. V tuto chvíli jsem byl přesvědčen, že věci takto proběhly. Kotel je typ pořadu, kde není člověk dopředu nabiflován na všechno, co tam může být, a některé věci si nemusí pamatovat zcela přesně.
To je vše, co k této záležitosti mohu říci. Pokud panu poslanci připadá, že jsem lhář, je mi to hluboce líto. Snažím v těchto věcech nelhat, snažím se postupovat co nejrozumněji tak, abych nejméně lidem ubližoval a nadělal co nejméně škod. Bohužel je to mnohdy údělem resortních ministrů, zejména v takových resortech, kde je 15 500 subjektů, které mají obvykle v čele ředitele a kde co chvíli dochází k odvolání těchto ředitelů. Dotyčný ministr, který za to nese odpovědnost, dostává se do obtížných situací, kde se dost složitě nalézá, kde je pravda. V případě Zigmundova učiliště si netroufám v tuto chvíli jednoznačně říci, kde je pravda a nechávám tento výrok na soudu.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Pan poslanec Kvapil má možnost položit doplňující otázku.
Poslanec Tomáš Kvapil: Pane ministře, chtěl bych vám poděkovat, že uznáváte chybu, která se v televizi stala. Chápu napětí, kterému jste tam byl jistě vystaven. Přesto si dovolím vám něco ještě říci.
Řekl jste, a to jistě v klidu, a ne pod tlakem televizních kamer, 5. února zde, že souhlasíte s tím, že šlo o normalizační kádr. Tehdy jste jistě měl k dispozici více materiálů, než o kterých jste právě teď hovořil.
***