(pokračuje Langer)
Pana poslance zde v jednací síni nevidím, tudíž jeho pořadí propadá. Dalším, v pořadí třináctým vylosovaným, je poslanec Ivan Langer, interpelovaným ministrem je ministr spravedlnosti Otakar Motejl, a to ve věci odvolání předsedů soudů.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Hovoří interpelující poslanec a místopředseda sněmovny Ivan Langer. Prosím.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego.
Vážený pane ministře, dovolte mi, abych se na vás obrátil s následující interpelací. Na podzim loňského roku jste ohlásil svůj záměr provést poměrně odvážnou, nicméně nezbytnou reformu soudního systému tak, aby soudy plnily svou funkci a - mám-li být pregnantnější a jasnější ve formulacích - aby naplnily smysl své existence, totiž aby kvalitně soudily, aby se lidé mohli domoci svých práv v co možná nejlepší podobě, kvalitě a největší rychlosti. Takový úmysl nelze než ocenit. Nicméně vaše rozhodnutí odvolat předsedy převažující většiny krajských soudů a ohlášené odvolání některých předsedů okresních soudů vyvolává pocit, snad až přesvědčení, že namísto postupů založených na fundovaných analýzách budeme nuceni přihlížet nesystémovým, ovšem na druhou stranu mediálně velmi viditelným počinům, kterými odvolávání těchto soudních funkcionářů bezesporu je. Myslím si, že veřejnost, která je nespokojena se stavem soudnictví, bude velmi vděčná za takovýto krok. Ovšem takovéto nadšení neočekávejte prosím od poslanců.
Je mi známo, že Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy soudů. Dovolím si však připomenout obecnou tezi, že rozsah pravomocí správy soudnictví a potažmo rozsah jejich zásahů do činnosti soudů je dán účelem existence soudů. Soudy jsou zřízeny proto, aby soudily, nikoliv proto, aby byly objektem správy. Chci říci jediné, že správa má soudům sloužit a v tom vidím také velké dluhy ministerstva, které nejsou zapříčiněny jen vaší činností, ale samozřejmě i vašimi předchůdci. Nikoliv tedy soudy řídit a kontrolovat.
Obracím se tedy na vás s těmito otázkami. Proč je činěno jako plošné opatření takovéto personální opatření vůči předsedům soudů? Jaká analýza práce dotčených soudů předcházela vašemu rozhodnutí o odvolání těchto předsedů? Pokud byla, na jakých kritériích tato analýza byla postavena? A za třetí soudům, resp. správě soudů náleží "vytvářet podmínky pro řádný výkon soudnictví podle § 16 zákona o státní správě soudů". Jaká opatření v tomto směru ministerstvo spravedlnosti připravuje kromě onoho jednostranného odvolávání funkcionářů soudů? Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji místopředsedovi sněmovny Ivanu Langerovi. Hovořit bude ministr spravedlnosti Otakar Motejl. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.
Ministr spravedlnosti ČR Otakar Motejl: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane poslanče, dovolte mi, abych úvodem odpovědi na vaši interpelaci provedl jakousi analýzu svých kroků jako ministra spravedlnosti, které jsem v tomto směru učinil, a současně abych provedl jakousi analýzu výhledů a programů, které učinit hodlám.
Aniž bych chtěl situaci zdramatizovat, skutečnost je taková, že situace právě na úseku správy soudnictví je velice neutěšená, že význam řádného fungování soudnictví byl podceněn, i když pochopitelně je zde nesporný fakt, že zejména v tom prvém období, v letech 1990 - 1994, prodělávalo soudnictví všestranně, zejména i personální krizi, a že tedy nebylo dostatek energie nebo dostatek prostoru pro to, aby se o budoucnosti soudnictví uvažovalo komplexně, a že se vlastně řešily pouze partikulární problémy bez dostatečných koncepčních vizí a záměrů, spočívající především ve snaze doplnit tragicky veliký počet chybějících soudců.
Jestliže v současné době například v české justici podle tabulkových počtů, které byly stanoveny za mých předchůdců, chybí 400 soudců - 398 - necelých 400 soudců, je tragickou a holou skutečností, že pokud se mi podaří tyto počty soudců doplnit, nemám na mnoha místech prostory pro to, kde by tito lidé soudnictví vykonávali. Nemám prostory pro jejich kanceláře, tragicky nemám prostory pro jednací síně, ačkoliv je celkem evidentní, že soudce na prvním stupni příslušného řízení v občanskoprávních a obchodních věcech, pokud nemá k dispozici jednací síň alespoň dvakrát týdně, a na trestním řízení, pokud nemá k dispozici jednací síň minimální tři dny, lépe celý týden, prakticky dostatečné výkony podávat nemůže a celá záležitost justice se do značné míry paralyzuje.
Je také všeobecně známo, že z důvodů personálních i legislativních je prakticky větší část soudní soustavy zatížena dluhy z minulého období, zejména tedy velikým množstvím nevyřízených nebo dlouhodobě nevyřizovaných věcí, zejména na úseku rozhodovací pravomoci krajských soudů ve věcech obchodních, ale bohužel i na některých úsecích ve věcech občanskoprávních jak na úrovni okresu, tak na úrovni kraje.
Těmito okolnostmi se zabývám proto, že jsou to věci, které se bezprostředně týkají výkonů správy soudů. Jsem si vědom, že za tuto oblast odpovídám, nemaje samozřejmě ani právo, ani možnost ovlivňovat nějak vlastní kvalitu rozhodovací pravomoci.
Správu soudů vykonává ministr spravedlnosti prostřednictvím předsedů krajských soudů. Sama o sobě tato koncepce je nešťastná a je tedy zakotvena v zákoně z roku 1991. Je to převzatá konstrukce, která platila na území tohoto státu dobře 50, 70 let zpátky. Skutečností zůstává, že výkon správy soudů ministerstvo spravedlnosti za mých předchůdců prakticky přeneslo beze zbytku právě na krajské soudy a jejich předsedy. Dneska je situace tak bizarní, že v investičním záměru výstavby justičního paláce v Ostravě za hodnotu více než 500 mil. je investorem předseda tamního okresního soudu bez výraznější pravomoci ministerstva spravedlnosti se v této věci angažovat. To není chyba předsedy soudu, to je chyba koncepce zákona, koncepce práce ministerstva spravedlnosti tak, jak jsem tento úřad převzal.
Pro mne jsou předsedové krajských soudů především, a bohužel také pro soudce, orgány státní správy soudů. Ministerstvo také ve svých dřívějších dokumentech je výslovně takto tituluje a označuje. Nejsou vlastně už vedeni jako předsedové krajských soudů, nýbrž jsou vykazováni jako orgány státní správy a soudů. Jestliže se má něco v české justici zlepšit, je zde projekt jakési koncepce, změny v systému fungování českých soudců, ve kterém nesporně přebírám, zejména v té oblasti legislativních záměrů, práce, které byly dlouhodobě připravovány v době mých předchůdců a které ke škodě věci nebyly nikdy kloudně finalizovány, nebo při poměrně častých změnách resortních ministrů na sebe navazovaly pouze částečně a každá změna v osobě ministra znamenala dlouhodobý propad a stagnaci.
V současné době je v poměrně vysokém procentu rozpracovanosti, resp. je do vlády předložen návrh novely občanského soudního řádu, tak jak jsem o něm hovořil tady v Poslanecké sněmovně při projednávání poslaneckého námětu na novelu občanského soudního řádu, která zejména má vyřešit kompetenční záležitosti týkající se příslušnosti krajských soudů jako soudů prvního stupně ve věcech obchodních a částečně ve věcech občanskoprávních.
***