(pokračuje Špidla)
Charta byla přijata v roce 1961 v rámci Rady Evropy a stala se oficiálním měřítkem úrovně sociální ochrany v zemích Evropského společenství. Význam charty pro země Evropské unie byl oficiálně potvrzen v Amsterodamské smlouvě, kde byl na tuto chartu učiněn odkaz jakožto na dokument stanovící minimální standardy sociálních práv v zemích Evropské unie.
Její ratifikace je tedy předpokladem členství v Evropské unii a země Evropské unie tento krok od České republiky a ostatních kandidátských zemí očekávají.
Evropská komise a členské státy Evropské unie sledují v tomto směru vývoj v ČR. V posudku z roku 1997 a v pravidelné zprávě roku 1998 Evropské komise Evropská komise připomněla, že ČR chartu dosud neratifikovala. Ze středoevropských a východoevropských zemí tak již učinilo Polsko a Slovensko a chystá se Maďarsko, Rumunsko a Slovinsko.
Ratifikaci charty vyhlásila vláda jako jeden ze svých prioritních cílů, a pokud si dobře vzpomínám, zásadní nesouhlas s tímto záměrem při projednávání programového prohlášení vlády nevyslovila žádná z parlamentních stran.
Dovolte mi, abych se jenom krátce zmínil o historii, která vedla k tomu, než byl tento návrh, který teď obhajuji, sněmovně předložen.
Evropská sociální charta je v podstatě sledována a studována v České republice od roku 1993. A myslím si, že málokterý mezinárodní dokument byl podroben tak pečlivému sledování a tak pečlivému studiu. Roky pracovala pracovní skupina složená z poslanců a odborníků a roky byl velmi pečlivě připravován text, který předkládám.
Klíčovou otázkou, která se řešila již v době ministra práce Jindřicha Vodičky, čili v době jasné převahy konzervativní pravice, byla otázka rozsahu, ve kterém je třeba chartu ratifikovat, protože ani minulé vlády nepochybovaly o tom, že k ratifikaci dojít musí, že to je nezbytná věc, a že pokud myslíme vážně svoji integraci do Evropské unie, je nemožné ratifikaci odmítnout.
Výběr článků a výběr jednotlivých odstavců, který předkládám, byl ve své podstatě a ve svém rozsahu schválen již v roce 1997, opět v době pravicové koalice. Je to v každém případě z hlediska Evropské sociální charty minimum, které lze schválit, a myslím, že je dalším vyjednáváním velmi obtížné tento prvek ještě zredukovat.
Vláda, která vzešla z předchozích voleb, vzhledem k tomu, že pokládá Evropskou sociální chartu za mimořádně významnou, a vzhledem k tomu, že považuje za jasné a nepochybné, že Evropská sociální charta je otevřeným dokumentem, kde rozsah ratifikace lze postupně rozšiřovat, převzala tento minimální návrh. Tento minimální návrh byl tedy schválen nebo projednáván prakticky všemi vládami od roku 1993.
Kromě posouzení rozsahu Evropské sociální charty, rozsahu ratifikace bylo velmi pečlivě sledováno, jakým způsobem je předložený návrh v souladu s českým právem. Mohu zodpovědně prohlásit, že neexistují zásadní právní překážky, které by znemožňovaly ratifikaci, tak jak je předkládána, učinit. Naprostá většina, nebo všechny prvky, které v této chartě jsou zaznamenány, vyjádřeny v návrhu, který předkládáme, jsou vyjádřeny v Listině práv a svobod, čili v ústavním pořádku ČR, jsou různým způsobem projektovány a realizovány ve většině našich sociálních zákonů.
Myslím si, že podkladový materiál, který Ministerstvo práce a sociálních věcí poskytlo, je velmi podrobným rozborem vztahu předkládaného dokumentu a našeho práva.
Charta má 19 článků a 4 články v Dodatkovém protokolu, který rovněž předkládáme k ratifikaci. Stanovuje práva spadající do oblasti ochrany zaměstnání a pracovních podmínek, do oblasti sociálního dialogu, přípravy na povolání, sociální ochrany stanovených skupin mimo pracovní prostředí a sociálního zabezpečení všeho obyvatelstva.
Pro přijetí charty jako celku je nutné převzít nejméně pět z celkových sedmi článků tzv. tvrdého jádra charty a dále takový počet číslovaných článků a číslovaných odstavců, aby celkový minimální počet činil 10 článků nebo 45 očíslovaných odstavců.
Návrh, který předkládám, obnáší dohromady 49 článků, čili v tomto rozsahu je velmi málo nad tou nejminimálnější hranicí z minimálních hranic.Uvádím to, aby to bylo předem jasné a aby nedocházelo k nějakému nedorozumění.
Navrhujeme z onoho tvrdého jádra ratifikovat články 5, 6, 12, 13 a 16, dále navrhujeme ratifikovat všechny čtyři články Dodatkového protokolu, Pozměňovací protokol z roku 1991 týkající se chodu kontrolního mechanismu plnění charty. Současný návrh na ratifikaci vybraného počtu ustanovení charty nijak nebrání tomu, aby byla v budoucnu postupně ratifikována další ustanovení tohoto dokumentu.
Zvolený přístup ratifikovat ustanovení charty postupně, vychází z poznání praxe a doporučení stávajících smluvních stran charty, jakož i z doporučení sekretariátu Rady Evropy. Čili postupujeme formálně způsobem, který je obecně uznáván a obecně využíván.
Zmínil jsem se již před krátkým okamžikem o tom, že Česká republika naprostou většinu navrhovaných článků charty plní již nyní a v řadě případů je úroveň sociální ochrany v ČR na ještě vyšší úrovni, než charta vyžaduje.
K ratifikaci nebyly předloženy žádné články, které vyžadují nároky na státní rozpočet, ani články, které by v důsledku reciprocity mohly vést k těžko zvládnutelným sociálním pohybům. Tady mám na mysli zejména články, které se týkají zahraniční pracovní síly.
Dovolte mi, abych se zmínil jenom krátce právě o těchto článcích, aby byla zřetelná metoda, kterou vláda k dokumentu přistupovala.
Nenavrhuje se ratifikovat článek 4 odst. 1 charty o minimální úrovni mzdy, ačkoliv vláda České republiky je přesvědčena o tom, že minimální mzda má být stanovena, a také postupně svými nařízeními minimální mzdu zvyšuje tak, abychom se dostali nad úroveň životního minima zhruba 15 %, protože podle našeho názoru je to základní motivující prvek v sociálním systému, který působí proti určitému sociálnímu parazitismu, jevu, který není tak rozšířen, jak se předpokládá, ale přesto je velmi citlivě vnímán a je zavrženíhodný.
***