(pokračuje Kučera ml.)
To jsou obrovské chyby ministra zemědělství, které teď budeme draze napravovat. Právě ministr Fencl je spolu s Agrární komorou největším prosazovatelem zvyšování výroby mléka ze 2 mld. 400 mil. litrů ročně na 3 mld. 100 mil. litrů ročně. To by ovšem znamenalo přinejmenším dalších téměř 1,5 mld. korun ročně na likvidaci této nadvýroby exportem.
Každý rozumný hospodář uzná, že dotovat produkci s vědomím, že tuto produkci budu muset ještě dotovat znovu při její likvidaci, je hloupost. S přihlédnutím na zvláštnosti chovu skotu je možné udržovat pouze takovou nadvýrobu mléka, která bude v dohledné budoucnosti pokryta zvýšenou spotřebou našich obyvatel. Je těžké pochopit, co nebo kdo dovedl stávajícího ministra zemědělství k rozhodnutí, že stanoví minimální farmářskou cenu za litr mléka. Prvovýrobcům to nepomohlo, dokonce je to velice poškodilo, protože jim takto stanovenou cenou snížil cenu o 50 haléřů za jeden litr. Stanovením této minimální ceny provedl neodůvodnitelný zásah do smluvní tvorby cen. Pokud by měla tato cena na potravinářském trhu uspět, musel by ji doplnit také stanovením ceny pro mlékárny a pro obchodníky. Přitom by samozřejmě musel stát garantovat výkup zpracovaného mléka od mlékáren, tedy zpátky o 10 let do centrálně plánovaného hospodářství.
Takovýto jednostranný nesystémový krok opět jenom potvrzuje jeho nekvalifikované chápání nejen zemědělských vazeb, ale základních principů naší společnosti.
Musel jsem popsat složitost současného problému, nemá jednoduché řešení. Prokazuje se stará pravda, že špatně zainvestované peníze vyžadují minimálně dvojnásobek této hodnoty pro likvidaci špatných záměrů. U vývoje na trhu s mlékem jsme na to upozorňovali již v lednu na zemědělském výboru, když jsme chtěli jiným způsobem rozdělit zemědělské dotace. Musím zde konstatovat, že to byli právě poslanci KDU-ČSL, kteří bohužel spolu s poslanci ČSSD a KSČM zabránili změnám v dotacích navržených ministrem Fenclem. Byli to právě poslanci těchto stran, kteří schválili státní rozpočet a jako jeho součást nesystematické rozdělení dotací do zemědělského resortu.
O tom, že ministr Fencl kvótou na pevnou cenu mléka nad denní množství dodávaného mléka 500 litrů způsobí praktickou likvidaci malých mléčných farem, osobně píši do novin 14 dní. Již v pátek minulý týden jsem mediálně vyzval ministra Fencla, aby ze své funkce odstoupil, protože jsem přesvědčen, že není schopen pochopit šíři a provázanost vztahů našeho zemědělství a konat spravedlivě pro jeho budoucnost.
Dnes jsme si všimli, že jde o likvidaci soukromníků. Zcela upřímně říkám, že již to není pravda, nejde již jen o soukromníky s 500 litry mléka denně, ale často i o velké dodavatele. Některé mlékárny totiž nechtějí vykupovat mléko do 5 000 litrů, některé do 3 000 litrů, některé napsaly, že budou dále vykupovat jen od svých členských podniků nebo od svých akcionářů. Jde o poškození velkých právnických osob.
Mlékárny vedou ekonomickou válku za zlikvidování netržního opatření ministra Fencla o pevné minimální ceně za 1 litr mléka. Původní záměr ministra zemědělství, že toto opatření postihne pouze jemu nepříjemný soukromý sektor, se ministrovi vytrhlo z řízení a dopadá dnes i na právnické osoby. Měli bychom pochopit všechny souvislosti a podle tohoto jednat. Není v zájmu mlékáren trvale zpracovávat jen polovinu mléka, to by přivodilo jejich rychlý krach, není ani v jejich zájmu, aby musely povinně vykupovat mléko a neměly možnost je prodat. Kdo dnes vede pouze plamenné řeči o likvidaci soukromého sektoru, dokazuje, že se sice dozvěděl o nečistých záměrech ministra zemědělství, ale že zároveň přesně neví, co se opravdu dnes v zemědělství děje.
Varuji před zjednodušováním problému a hledáním zjednodušujícího řešení. Problematickou situaci v odbytu mléka nelze řešit např. pouhým sehnáním peněz na likvidaci letošní nadvýroby.
Přestože nevěřím, že zrušením předmětného opatření ministra zemědělství se věci vrátí do původního stavu, je to pravděpodobně jediné, co dnes můžeme ovlivnit. Navrhuji proto sněmovně, aby přijala následující body usnesení, a zároveň žádám, aby o nich bylo hlasováno odděleně:
"Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby posoudila kompetentnost a další setrvání Jana Fencla ve funkci ministra zemědělství."
Druhý bod: "Poslanecká sněmovna žádá radu Státního fondu tržní regulace, aby s okamžitou platností zrušila článek 1 - Minimální cena mléka - Zásad regulace trhu mléka ve druhém až čtvrtém čtvrtletí 1999 ze dne 16. března 1999."
Třetí bod: "Poslanecká sněmovna žádá Ministerstvo financí ČR, aby s okamžitou platností zrušilo platnost Cenového věstníku, konkrétně čl. 1, Minimální cena mléka, ze Zásad regulace trhu mléka ve druhém až čtvrtém čtvrtletí 1999, uvedeného v částce 4 ze dne 29. března 1999."
Čtvrtý bod: "Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby zhoršující se situaci v odbytu zemědělských výrobků řešila systémovými kroky."
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Kučerovi. Nyní vystoupí poslední přihlášený, kterým je pan poslanec Kováčik.
Poslanec Pavel Kováčik: Pane premiére, vážená vládo, pane předsedající, kolegyně a kolegové, ujišťuji vás, že jsem proti jakékoli diskriminaci kohokoliv, a to jak negativní diskriminaci, tak i pozitivní diskriminaci, tedy i proti upřednostňování jakékoli formy podnikání nebo jakékoliv formy vlastnictví. Srovnejme si, jak v posledních letech tento princip byl či nebyl naplňován.
Někdy mi - zvláště v poslední době - připadá, že ač jsme mnohými přesvědčováni o cestě do Evropy, kráčíme některými, avšak vždy mílovými kroky spíš od Evropy. Někdy mi v našem resortu zvláště připadá, že ač jsme mnohými přesvědčováni o nutnosti navázat na zvyklosti první republiky, neberou zejména sami největší přesvědčovatelé ani tato svá slova příliš vážně. Zkrátka způsob chování, které v poslední době u některých kolegů vidíme, mi připadá poněkud absurdní.
Je přece - jak jsem již vícekrát při podobných příležitostech řekl - jeden druh zemědělce u nás, je to druh ohrožený, který se nazývá český a moravský zemědělec. Ano, hovořím o nedávné situaci, o nenormální nedávné situaci, kdy dobře a ve prospěch všech zemědělců, a možná zejména těch menších a středních, míněná a naprosto jak pro prvorepublikově, jak proevropsky, tak i protržně konformní návrhy opatření, tedy myšlenka jakýchsi odbytových sdružení nebo chcete-li družstev, byla označována za snahu o jakousi obnovu jakési komunistické kolektivizace, či podobně politicky znevažována místo toho, aby vedle možná organizační podpory dostala především určitě alespoň podporu politickou nebo alespoň podporu slovní.
***