(pokračuje Zahradil)
Časově byl tento seminář poměrně dobře sklouben se zasedáním Poslanecké sněmovny, takže bylo možno se ho zúčastnit a všichni poslanci a senátoři byli na tento seminář pozváni. Pouze mě mrzí, že ti, kteří dnes výrazně vystupují proti tomuto návrhu zákona, se ve velké většině tohoto semináře nezúčastnili, protože argumenty bychom si tam mohli vyjasnit a vyprecizovat a možná by zde nepadaly tak zjevné nepravdy nebo některá zkreslená tvrzení.
Myslím, že účel zákona je naprosto jasný. Směřuje k tomu, aby osobám homosexuálně orientovaným byla dána možnost jednak stabilizovat a jednak legitimizovat své partnerské svazky. Způsob, jakým jsme to udělali, je samozřejmě možné podrobit jakékoliv diskusi a já se jí také nebráním.
Nicméně přesto si dovolím nesouhlasit s panem poslancem Bendou, že případné změny, doplňující návrhy a dodatky k tomuto zákonu není možno uplatnit v rámci druhého čtení. Jsem přesvědčen, že to možné je a já se takovým případným změnám, pokud budou ku prospěchu tohoto zákona, samozřejmě vůbec nebráním.
Je jasné, že argumenty, které zde zaznívají, jsou jednak charakteru nevěcného, to znamená charakteru spíše emocionálního, morálního apod., a potom jsou tady argumenty charakteru věcného, které se týkají doslovného znění jednotlivých paragrafů resp. toho, jak je tento zákon napsán. Nicméně přesto zde dochází ke směšování těchto argumentačních rovin. Byl bych pro to, abychom je výrazně oddělili, abychom se bavili na jedné rovině o argumentech nevěcných, na druhé rovině o argumentech věcných.
Pokud jde o mne, z nevěcných argumentů na podporu tohoto zákona bych vyzdvihl především to, že jde svým způsobem nikoliv o jakousi afirmativní akci nebo pozitivní diskriminaci nebo přiznávání nějakých výhod jedné menšinové skupině obyvatelstva nad standard, kterým disponují ostatní, ale že je to naopak dorovnávání z diskriminujícího postavení do onoho postavení standardního. Podle mého názoru to tak je. Není to přechod z nuly do nějakého plusu, je to přechod z minusu do nuly. Měl jsem na toto téma řadu debat, shodou okolností s jedním z výrazných odpůrců tohoto zákona, se svým stranickým kolegou Markem Bendou, na půdách různých institucí a musím se přiznat, že on, byť nevědomky, vymyslel termín, který se mně osobně velmi líbí v nevěcné stránce, a použiji ho při této nevěcné argumentaci. Řekl, že tento zákon, jak je postaven, má charakter jakéhosi tolerančního patentu.
Dovolil jsem si tento termín přisvojit, dovolil jsem si ho zcizit panu kolegovi Bendovi a nyní ho používám, protože se domnívám, že to tak skutečně je. Jednou částí tohoto zákona určitě je charakter jakéhosi tolerančního patentu, resp. přiznání jakéhosi společenského statutu, společenského uznání i homosexuálním párům a těm, kteří chtějí legitimizovat tímto způsobem své partnerské svazky.
Pokud jde o věcné argumenty, zaznělo zde velmi mnoho argumentů především z titulu ochrany institutu rodiny a manželství. Musím říci, že bohužel tady docházelo ke zkreslování nebo směšování těchto dvou nezávislých institucí. Měla tady velikou pravdu paní kolegyně Dostálová, když tady hovořila o tom, že některé výhody, a to výhody finančního nebo ekonomického charakteru, jsou vázány na existenci dětí vzešlých z manželství, to znamená, že manželství je jakýmsi prvním předpokladem k založení rodiny, ale nelze mezi tím dělat rovnítko a také nikdo v návrhu tohoto zákona rovnítko nedělá. Musím trvat na tom, že žádné ohrožení rodiny jako základní instituce, na které stojí společnost, která - a tady mohu souhlasit s některými kolegy - je velice starou evoluční jednotkou lidského společenství, přestože lidstvo ve své historii prošlo i jinými fázemi, než byla fáze monogamního heterosexuálního partnerského svazku, tak že toto je základní stavební kámen, ale tento návrh ji v žádném případě neohrožuje.
Pokud jde o další argumenty, přihodil bych na hromadu argumentů, které tady zazněly pro návrh tohoto zákona, ještě jeden argument, který mi připadá docela použitelný pro kolegy, přestože tento návrh zákona nemá charakter stranický a jeho podpora či nepodpora prochází všemi parlamentními stranami s jednou výjimkou v různém poměru, a sice argument, který použiji, se spíš hodí pro kolegy, kteří se hlásí k pravé části politického spektra. Zazněla tady celá řada argumentů o tom, že není pravda, že tento návrh zákona nebude mít dopad na státní rozpočet, že naopak státní rozpočet nějakým způsobem zatíží. Já a ani nikdo z kolegů nedokážeme kvantifikovat toto případné zatížení.
Protiargumentoval bych ale tím, že určitá symbióza, určité soužití tímto způsobem kodifikované a legitimizované v nějaké partnerské jednotce je pro stát vždy výhodnější a levnější než život osamělého jedince, o kterého event. ve stáří a v nemoci, v případě sociálních problémů a v případě dalších nezaviněných nepříjemných situací se musí postarat stát a nikoliv jeho partner, popřípadě jeho rodinný partner. Záměrně tady o rodinném partnerovi nehovořím, protože nechci, aby mě někdo bral za slovo, že popírám to, co jsem tady řekl před chvílí. To je jeden z argumentů, který bych já zde použil.
Děkuji za školení v tom ohledu, co by měl nebo neměl dělat konzervativní politik. Já se za konzervativního politika nepovažuji, považuji se za politika liberálního, takže v tomto ohledu politologické problémy nemám. Nechtěl bych zabíhat příliš hluboko do argumentace mezinárodním právem nebo oporami v mezinárodním právu, takže nebudu citovat ani z různých usnesení Evropského parlamentu ani z amsterodamské novely Maastrichtské smlouvy apod., ale nedomnívám se, že pan kolega Benda má tak jednoznačnou pravdu, když dělá tak ostré dělítko mezi právní kulturou severských států, které již v nějakých formách tuto legislativu přijaly, a mezi právní kulturou České republiky.
Nakonec bych možná zareagoval na to, co řekl pan poslanec Tollner o peticích, které dostával, o dopisech, které osobně dostával, a o peticích, které dostával petiční výbor. Myslím, že by bylo dobré zmínit petice, které sem docházely v loňském roce na podporu této legislativy. Myslím si, že pokud pan kolega Tollner hovořil o nějakých dvou tisících podpisech, mám dojem, že z loňského roku v archivech petičního výboru je uložena petice, která obsahuje pět tisíc podpisů na podporu tohoto zákona, pokud se nemýlím.
Pokud jde o jeden z argumentů, který tady použil pan kolega Benda - omlouvám se, že přeskakuji z jednoho argumentu na druhý, to už bude asi poslední - anticipoval tady, že tento návrh zákona resp. jeho schválení je prvním krokem k erozi rodiny tím, že druhým krokem bude automatický požadavek partnerů žijících v tomto partnerském soužití na adopci, osvojování a výchovu dětí. Já bych pana kolegu Bendu velmi prosil, aby neanticipoval, protože já bych v tom případě mohl anticipovat jiným způsobem a anticipoval bych, že ať předkladatelé tohoto zákona přepracují tento návrh jakýmkoliv způsobem nebo předloží zcela nový návrh, pokud bude event. zamítnut, tak že pan kolega Benda bude stejně v každém případě proti jakékoliv formě tohoto zákona. Já tímto způsobem také neanticipuji a nevyslovuji tady podobné spekulace a prosím, aby to nebylo činěno. Prosím, aby bylo pracováno s fakty, která v tuto chvíli můžeme uchopit.
Skončím tím, čím jsem začal. Domnívám se, že je tady velmi podstatná část poslanců, kteří jsou buď pro, anebo proti, a je tady určitá - neberte to prosím pejorativně - šedá zóna poslanců, kteří nejsou zcela přesně rozhodnuti.
***