(pokračuje Melichar)
Zákon řeší majetkoprávní vztahy, dědické záležitosti, péči o partnera v době nemoci atd.
Dámy a pánové, prokažme vstřícnost, porozumění a toleranci vůči těmto občanům, jejichž počet nepřesahuje ani 5 % populace. Umožněme jim rovnoprávnější postavení ve společnosti. V případě schválení zákona vidím jeho smysl nejen v jeho praktické stránce, což je záležitost ekonomicko-právní, ale stejný a možná větší význam spatřuji v jeho psychologickém dopadu, v jeho působení na psychiku a získávání sebedůvěry takto orientovaných osob. Místo skrývání a strachu z prozrazení pomůžeme těmto lidem žít v oblasti tak důležité pro život, jako je láska, cit a sex bez ponižujícího pocitu. Schválením zákona zmírníme trápení, bolest a stresy i jejich blízkým příbuzným. Stává se často, že právě nejbližší příbuzní těžce nesou skutečnost, že jejich syn či dcera jsou orientováni na stejné pohlaví. Mnohdy to vede i k osobním tragédiím. Tímto zákonem tedy pomůžeme ještě většímu okruhu občanů než jen odlišně sexuálně orientovaným osobám.
Dámy a pánové dovolte mi závěrem říci, protože může vzniknout dojem, že jde u této předlohy zákona o střet poslanců nábožensky založených versus poslanců ateistů, že patřím mezi věřící, jsem křesťanem. Ještě doplním, jak bývá dobrým zvykem sněmovny, že v mé rodině ani v příbuzenstvu není nikdo orientován na stejné pohlaví. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Melicharovi. Před panem poslancem Kalouskem vidím zvednutou ruku člena vlády, pana kolegy Pavla Dostála. Hovořit bude ministr kultury Pavel Dostál. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, můj názor v těchto souvislostech znáte z loňského projednávání. Já se domnívám, že bych jen rozmělňoval argumenty, které jsem použil, a proto nebudu o tomto problému dlouho mluvit. Stejně tak doufám, že nebudou mluvit lidé, kteří zde sprostě uráželi naše homosexuální spoluobčany.
Já bych se chtěl vyjádřit k některým diskusním příspěvkům právě z toho hlediska -i k dnešnímu příspěvku paní poslankyně Fischerové -, že jsem neměl možnost se vyjádřit. To strašení malými dětmi, které vyrostou v partnerském svazku homosexuálního páru, je, prosím, podloženo nějakými argumenty? Je zde případ, že by někdo přivedl nějaké dítě do mravního morálního bahna? Já takový případ neznám. Já znám pravý opak. Mám kamaráda, je mu 56 let. Měl tu smůlu, že se narodil baletce, která zemřela, jeho otec tanečník homosexuál ho vychoval. Vychoval ho tak, že nemám pocit, že byl postižen tím, že vyrůstal v homosexuálním vztahu dvou tanečníků. Ten je tak heterogenní, paní poslankyně, že by možná pohoršoval lidovce více než homosexuálové. (Smích v sále.)
Já bych se chtěl zaměřit na něco, co jsme dostali na lavice. Nevím, jak je možné, že služba parlamentu roznese poslancům do lavic nějaký anonymní materiál. Takto bychom mohli dostat materiál, že homosexuálové patří na hranici a všichni bychom si to museli přečíst. Já nevím, kdo to rozděluje, ale nějaké fórum angažovaných křesťanů z nás dělá pitomce. Nemám nic proti angažovaným křesťanům, já dokonce nemám nic ani proti neangažovaným křesťanům, ale musím se ohradit proti tomu, že fórum angažovaných křesťanů označuje naše homosexuální spoluobčany za postižené lidi. Musíme si při této diskusi uvědomit, že to jsou lidé rovnoprávní, zdraví, že jsou to lidé, kteří patří do naší společnosti, a že mnozí z nich jsou možná chytřejší než deset angažovaných křesťanů dohromady. Je to urážka těchto lidí, je urážející dostávat takovéto dokumenty na stůl.
Dámy a pánové, dovolte mi, abych vám citoval z tohoto pamfletu. Větší pitomost jsem nečetl. Cituji: "Nelze brát na lehkou váhu ani pokusy s donošením plodu v mužském organismu, které mohou později opět vyvíjet tlak na legislativu." Když si toto přečte nějaká poslankyně, která se bude domnívat, že muž může otěhotnět, bude z toho diskuse na další čtyři hodiny. (Smích v sále.)
Milé dámy, milí pánové, promiňte, že to probírám v této rovině, ale já si dovedu představit tu rovinu, která přijde, to dramatizování toho, co čeká naše nebohé děti. Ostatně už jsem to slyšel od své kolegyně a kamarádky paní Fischerové. Proto volím tuto rovinu.
Toto projednávání, dámy a pánové, je ale o tom, že každá demokracie se pozná podle toho, jak se chová k menšinám. I naše demokracie by se měla chovat k této menšině tak, abychom si zasloužili označení, že jsme demokraté. Výsledek tohoto jednání, dámy a pánové, bude zprávou o nás, heterogenních, bude o nás, kterak my jsme svobodní, protože pokud chceme být svobodní, nemůžeme brát svobodu jiným. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministru kultury Pavlu Dostálovi. Nyní je řádně přihlášen pan poslanec Kalousek, kterého ale v jednacím sále nevidím, tudíž ztrácí pořadí. Hovořit bude paní poslankyně Parkanová a po ní pan poslanec Kvapil. Paní kolegyně, ujměte se slova.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jakkoli mohu říci, že není příliš toho, s čím bych mohla souhlasit z právě předneseného projevu pana ministra Dostála, tak musím říci, že přinejmenším ve dvou věcech s ním souhlasím, a to je to nešťastné označení homosexuálních občanů za občany postižené a pak ten příměr s mužským těhotenstvím. Samozřejmě, i já to považuji za velmi nešťastné a myslím si, že je velká škoda, že takové věci tady dostáváme a že je někteří zcela účelově používají.
Jinak si myslím, že více věcnosti a méně emocí nám v této debatě zcela jistě prospěje. Chtěla bych říci, že debatu o návrhu zákona o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví není možné redukovat pouze na problematiku gayů a lesbiček. Postoj k této věci se musí odvíjet - jakkoli to tady bylo mnohokrát zpochybňováno a zcela jistě ještě bude - od širšího rámce, a tím je status rodiny a v užším slova smyslu manželství muže a ženy, které je dnes státem zvýhodňováno před jinými formami soužití. Protože věřím, že se ještě všichni stále shodneme v tom, že existuje rozdíl mezi právy, která jsou přiznávána každému, a výhodami, které jsou přiznávány pouze některým, budou se naše postoje v této otázce lišit především v tom, zda se domníváme, že vedle manželství má být stejně zvýhodněn i obdobný svazek lidí stejného pohlaví, či nikoliv.
Příčiny preferovaného postavení rodiny sahají až k samotnému úsvitu civilizace. Po desítky tisíc let je rodina základní podstatou uspořádání každé lidské společnosti. Je produktem evolučního procesu, který při svém výběru pracuje proti lidem, kteří jsou náchylní opustit své potomstvo, a pracuje ve prospěch těch, kteří jsou připraveni o potomstvo pečovat a tuto péči zajišťovat v rámci příbuzenstva, které je charakterizováno především genetickou linií.
Výčet sociálních funkcí rodiny však zdaleka nemůže vystihnout její podstatu. Právě zjednodušený pohled na rodinu a manželství stál na počátku velmi hluboké krize, která rodinu a s ní celou společnost postihla v posledních desetiletích.
***