(pokračuje Rychetský)
Není žádné tajemství, že jde především o příslušníky romské komunity, kteří v důsledku těchto skutečností nemají možnost ani participovat na elementárních sociálních právech, protože, jak známo, tato nejsou u nás vázána na státní občanství, leč jsou vázána na trvalý pobyt, což je též institut velmi podivný, který vyspělá Evropa vůbec nezná a který budeme muset patrně v mnohem delším horizontu, neboť u nás prostupuje celý právní řád, nějakým způsobem nahradit něčím civilizovanějším.
Tento krok už ovšem činíme v této předložené novele a odstraňujeme tam, kde je podmínkou získání státního občanství trvalý pobyt, např. v § 7 odst. 1a) slova "nepřetržitý trvalý pobyt" slovy "po tuto dobu se převážně zdržuje", tzn. kromě trvalého pobytu začínáme přihlížet i k tomu, jaký je faktický stav, a nikoli jen ten stav formálně právní.
Co tedy tato novela přináší? Zakládá nárok každému, kdo byl československým státním občanem, od rozpadu Československa zde nepřetržitě žije, a nemusí mít tedy trvalý pobyt, a není považován za českého státního občana, každému takovému občanovi se umožňuje českým občanem se prostě stát. Upozorňuji, že tímto krokem se bude řešit i problém tzv. dětí z E55.
Další ustanovení této novely mají podobný charakter. Vláda až na svém zasedání při jejím projednávání se rozhodla skutečně učinit průlom do zákazu dvojího státního občanství, který do této chvíle je velmi rigidní a je vlastně vázán jen na narození a sňatek, tzn. získá-li náš občan druhé občanství jednou z těchto forem, a rozhodla se vám předložit návrh, podle kterého by měli mít možnost získat státní občanství České republiky i ti, kteří zde dlouhá léta žijí nepřetržitě a na kterých nelze z důvodů abych tak řekl rozumných požadovat splnění jinak obecné podmínky, a to je vyvázání se z dosavadního státního občanství.
Jde o dvě skupiny obyvatelstva, u kterých chci zdůraznit, že jsou velmi rozdílné. Jednou z nich jsou ti, kteří k nám přišli ze zemí, ve kterých v současné době, tzn. v době podání žádosti, panuje režim nedemokratický, totalitní, režim, ve kterém, kdybychom na nich požadovali, aby před získáním našeho občanství vstoupili do kontaktu se svými domovskými orgány a žádali o vyvázání z tohoto státního občanství, by mohl podrobit např. jejich příbuzné v té zemi žijící velmi ostré perzekuci. Prostě jde o ty, kteří mají jinak splněny podmínky podle jiného právního předpisu na získání azylu, postavení uprchlíka, lidí, kteří utíkají před perzekucí. A těmto lidem, když u nás žijí dostatečně dlouhou dobu, tj. 10 let, těmto lidem přiznáváme možnost získat naše občanství, aniž by předložili doklad o tom, že se dokázali dohodnout se svou původní zemí. Mimochodem, jde o ohromné množství studentů z takových zemí, jako je Súdán a jiné africké země, kde po jejich odchodu na studia k nám došlo k vojenským převratům, došlo k nastolení výrazně autokratických režimů. Ti studenti tu žijí 10, 15, 20 let a jenom proto, že se nemohou dohodnout, že na nich nelze požadovat, aby vstoupili např. do styku se svým zastupitelským úřadem, protože my nemáme ani diplomatické styky s takovými zeměmi, není možné toto na nich požadovat.
Druhá skupina je jiná. Jde o ty občany, kteří u nás žijí prakticky nepřetržitě celý život, kteří se zde narodili, ale patří k nějaké výrazné národnostní minoritě, jde především o těšínské Poláky, kteří zde žijí, mají zde rodiny, nepochybně sem patří, ale nemohou získat naše občanství, pokud se současně nevzdají polského občanství. Tak i vůči této skupině navrhujeme, aby parlament umožnil vznik dvojího státního občanství.
Vidíte tedy, že zásada preferující princip jednoho státního občanství má být opuštěna ve třech případech: Ve vztahu k rozpadu Československa, kde já předpokládám, že většinová vůle obou komor parlamentu je nepochybná, že není možné dál zachovat stav, kde jsme předmětem velmi ostré kritiky mezinárodních organizací na ochranu lidských práv, zejména Rady Evropy.
Druhá problematika má podobný charakter. Týká se těch uprchlíků, těch žadatelů o azyl, kteří zde dlouho žijí, ale je absurdní od nich požadovat, aby se vyvazovali z občanského svazku se zemí, se kterou prostě jednat nelze, a vystavovali by nebezpečí třeba své příbuzné.
Třetí skupinou je ta skupina, kterou pracovně nazývám těšínští Poláci, ale může jít i o Rumuny, kteří sem přišli po druhé světové válce, může jít o Řeky v některých případech apod.
Zdůrazňuji, že při hlasování o propuštění do druhého čtení by nebylo moudré, abyste usuzovali podle toho, zda jste nebo nejste pro ten či onen krok, protože novela je koncipována tak, že lze v rámci druhého čtení prostě kteroukoli z těchto tří změn upravit, bude-li taková většinová vůle, a vláda by nebyla šťastná vypustit to z osnovy, aniž by se to dotklo zbytku osnovy. Není třeba ji přepracovávat. Jde tedy podle mého soudu o to, vyjádřit nyní politickou vůli o těchto otázkách vůbec diskutovat. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu místopředsedovi Rychetskému a nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení poslanec Jan Svoboda.
Poslanec Jan Svoboda: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, přestože předkladatel tady v podstatě uvedl téměř vyčerpávajícím způsobem obsah navrhované změny zákona, dovolte mi, abych se přesto k tomuto zákonu ještě vyjádřil.
Návrh obsahuje jak změny obecné, tak i změny specifické, reagující na vznik dvou samostatných států, a to České republiky a Slovenské republiky.
V obecné části se usnadňuje nabytí státního občanství České republiky pro osoby bez státního občanství, tzv. bezdomovcům, a osobám, které mají na území České republiky přiznané postavení uprchlíka. Návrh přesně stanovuje, za jakých podmínek tito lidé získají státní občanství České republiky, a je v souladu s mezinárodními úmluvami, které platí.
***