Poslanec Josef Houzák: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, v úvodu mě překvapilo vystoupení zpravodaje, když hovořil o koncepcích v těchto otázkách. Neustále nás přesvědčoval, že koncepce existují. Já si dovolím říci, že celá série osmi zákonů, které jsou dnes předloženy, byla připravena. Jde o "šuplíkové" zákony, které byly už dlouho připraveny. Není to nic nového. V podstatě potvrzují, že žádná koncepce do dnešní doby nebyla.
Předložené vládní návrhy, kterých je celkem osm, prakticky tvoří celý komplex branného zákonodárství včetně zákonných příloh a návrhů vyhlášek. Jsou vyjádřením systémové změny jedné z oblastí života občanů naší republiky v souvislosti se změnou orientace vojenství k novému vojenskému seskupení. Svým obsahem se jednoznačně postavení naší armády - ale nejen armády - podřizuje nadnárodnímu seskupení. To potvrzuje i požadavek na změnu ústavy, měnící pravomoci a kompetence parlamentu v souvislosti s vysíláním naší armády k plnění úkolů v zahraničí. Předložené vládní návrhy si novelizaci ústavy přímo vyžadují.
Komplex branného zákonodárství se nedotýká pouze mužské části občanů ve věku od 18 do 60 let, ale dotýká se všech občanů České republiky především v podmínkách zajišťování mimořádných opatření směřujících k obraně České republiky.
Tisk 135 a na něj navazující tisk 136 předpokládají brannou povinnost. Původní právní úprava, vycházející z Ústavy 9. května 1948, byla po roce 1989 několikrát novelizována. V řadě případů docházelo k nahrazování právní úpravy řády či nařízeními. Takovéto úpravy neodpovídaly ústavněprávním předpisům, neboť ukládat povinnost v souladu s Listinou lidských práv a svobod je možno stanovit pouze zákonem.
Vedle již zaběhnuté praxe branné povinnosti se zde objevují zcela nové instituty, jako např. dobrovolné převzetí branné povinnosti od občanů, kteří nepodléhají branné povinnosti, kteří splnili náhradní službu, ale i v případech převzetí dobrovolné branné povinnosti od cizinců.
V předloženém návrhu zákonů se opakuje v řadě případů diskutovaná náhradní a civilní vojenská služba, kdy na jedné straně je návrh zákona v tomto směru považován za přísný a na druhé straně za značně benevolentní. Předložený návrh doporučuje i snížení délky náhradní vojenské služby, která je dnes pět měsíců, a to na tři měsíce. V těchto otázkách lze očekávat i řadu pozměňujících návrhů.
Zákonná úprava reaguje na postavení vojenských správních úřadů, to znamená dnešních okresních a krajských vojenských správ. Zde dochází k novému pojmenování těchto úřadů na okresní a krajské úrovni proti dřívějšku. Při seznámení se s navrhovaným územním působením jednotlivých vojenských správních úřadů mne překvapilo, že opět není na úrovni nově předpokládaných velitelství územní obrany - krajského působení - respektováno členění a počet schválených vyšších územních samosprávných celků.
Konkrétním vymezením kompetencí vojenských správních úřadů nejenom ve vztahu k navrženému zákonu o rozsahu branné povinnosti, ale v návaznosti i na ostatní předložené návrhy všech branných zákonů se upravují vztahy ke státním orgánům a institucím v rámci územní působnosti. Právě jejich vzájemná propojenost nejenom v teritoriu armády, ale především s civilním sektorem bude náročným problémem, aby spolupodíl na řešení mimořádných, např. živelních katastrof měl odpovídající funkční charakter.
Rovněž některé vztahové otázky k civilním objektům, jako např. k podnikatelským subjektům, při ukládání povinností za mimořádné branně bezpečnostní situace státu jsou v současných podmínkách zcela nedostatečné a nepřehledné, lépe řečeno žádné.
Přes některé technické, ale i vztahové otázky k jiným právním normám předložený návrh tisku 135 doporučuji postoupit do druhého čtení.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Uděluji slovo panu poslanci Vilému Holáňovi.
Poslanec Vilém Holáň: Vážené kolegyně, vážení kolegové, předesílám, že také doporučím, aby tyto zákony postoupily do druhého čtení.
Přesto si myslím, že je čas na to, abychom začali uvažovat nad všeobecnou brannou povinností a začali zvažovat plně profesionální armádu. K tomu existuje jistě mnoho důvodů. Za prvé kvalita takové armády bude určitě vyšší než kvalita poloprofesionální armády. Dnes je zapotřebí, aby armáda byla velmi mobilní a velmi flexibilní. Za druhé budou existovat důvody k tomu, aby armáda pracovala a operovala i mimo území naší země, a to je vždy snadnější u plně profesionální armády než u armády, která je složena i z rekrutů. Za třetí k tomu vedou i důvody demografické. V naší zemi se číslo těch, kteří jsou odvedeni, blíží 50 % mužské populace. U vysokoškoláků je to ještě daleko méně, je to pod čtvrtinou vysokoškolské populace. Profesionální armáda umožňuje, aby se získala vyšší prestiž armády. Jsou i podpůrné argumenty, jako že stále více zemí - zejména NATO - se připojuje k tomuto řešení branných záležitostí, a konečně, že v některých z těchto zemí se přechází na profesionální armádu dokonce při snížení reálných vojenských nákladů
Je samozřejmé, že přechod na profesionální armádu má i svá negativa, která je třeba zvážit. Jmenuji alespoň to, že nemusí být snadné, aby profesionální armáda měla dostatečný dorost. To platí jak v naší zemi, tak v zemích ostatních.
Jsem si vědom toho, že dnes není čas na přepracování zákona v tomto smyslu. Myslím, že je čas na nastartování všeobecné diskuse o těchto věcech, protože k tomu, jak budoucí armáda bude vypadat z hlediska profesionality nebo poloprofesionality, by měl existovat jakýsi celonárodní konsensus.
Proto avizuji, že ve druhém čtení navrhnu, abychom přijali doprovodné usnesení, které vyzve vládu k tomu, aby se detailně zabývala i touto alternativou a připravila analytický materiál, který by mohl sloužit sněmovně k podrobné diskusi.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Ptám se přítomných kolegyň a kolegů, zda má někdo v úmyslu vystoupit v rámci obecné rozpravy. Žádné přihlášky nevidím, a tudíž obecnou rozpravu končím.
Dávám možnost ministru obrany k vystoupení v rámci závěrečného slova.
***