(pokračuje Cabrnoch)
Za poslední - kdy je nad pojišťovnou zavedena nucená správa.
Návrh zákona, který nám byl předložen, vylučuje poslední případ. V praxi tak nad zdravotní pojišťovnou může být vyhlášena nucená správa a pojištěnec ji nebude moci opustit. Nucená správa bude vyhlášena velmi pravděpodobně v případech, kdy zdravotní pojišťovna neplní své závazky, tedy neplatí například zdravotnickým zařízením. Zdravotnická zařízení jsou nucena poskytovat péči, pojišťovna neplatí a pojištěnec nemůže změnit pojišťovnu.
Vládní návrh zákona v této situaci přenáší problémy pojišťovny a jejího nuceného správce na zdravotnická zařízení, která nedostanou úhradu za poskytnutou péči, nebo na pojištěnce, který bude zcela logicky zdravotnickými zařízeními odmítán.
Změna pravidel pro úhradu léčivých přípravků převádí některá ustanovení z přílohy zákona na vyhlášku ministra zdravotnictví. Taková úprava je pro praxi výhodnější, neboť umožňuje pružnějším způsobem reagovat na změny odborných postupů i sortimentu léčiv. Současně přenáší odpovědnost za stanovení podmínek, za kterých je poskytována zdravotní péče hrazená z prostředků veřejného zdravotního pojištění, z orgánů moci zákonodárné na orgán moci výkonné.
Léková komise podle návrhu zákona nahrazuje kategorizační komisi, která byla ministrem zdravotnictví nedávno zrušena. Komise provádí kategorizaci léčiv, tedy navrhuje ministrovi zdravotnictví, které účinné látky budou v jaké výši hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Kategorizační komise byla, a i nově navrhovaná léková komise bude poradním orgánem ministra bez dalších pravomocí. Její statut i jednací řád schvaluje ministr zdravotnictví. Členy komise jmenuje ministr zdravotnictví. Jedná se tedy o běžný poradní orgán, který nemusí být definován zákonem. Kromě toho je návrh složení komise v návrhu zákona nesmyslný, neboť teoreticky umožňuje, aby v komisi zasedalo v souladu se zákonem více než jeden tisíc osob.
Zmenšení počtu skupin léčiv, ze kterých musí být z veřejného zdravotního pojištění hrazen alespoň jeden léčivý přípravek, je opatřením potřebným. Vypouští z povinné úhrady řadu léčivých přípravků a zvyšuje tak významně podíl pojištěnce na úhradě léků. Současně reguluje výdaje zdravotních pojišťoven na léky a otevírá širší prostor pro vyjednávání pojišťoven s výrobci o cenách léků.
Vypuštění ustanovení o omezení účinnosti zákona je zásadním problémem a kritickým bodem celého vládního návrhu. Současná úprava veřejného zdravotního pojištění je špatná a nevyhovující. Proto byla účinnost zákona č. 48/1997 již přímo při přijetí omezena do poloviny roku 1998. Smyslem tohoto omezení bylo vědomí potřeby nové právní úpravy. Když na počátku roku 1998 Poslanecká sněmovna odmítla přijmout vládní návrh zákona o veřejném zdravotním pojištění pod tiskem č. 334, nezbývalo nic jiného, než prodloužit účinnost stávající nevyhovující úpravy. Účinnost zákona č. 48 tak byla prodloužena v nouzi do konce letošního roku, roku 1999. Vládě i úředníkům Ministerstva zdravotnictví bylo velmi dobře známo, že je třeba připravit novou právní úpravu veřejného zdravotního pojištění.
Komplexní právní úprava byla do sněmovny již na konci roku 1997 předminulou vládou předložena, i když nebyla přijata. Během mnoha měsíců neučinila minulá ani tato vláda ani náznak kroků směřujících k předložení komplexní zákonné úpravy veřejného zdravotního pojištění. Dosud nebyl veřejně diskutován ani věcný záměr. Za této situace nelze nečinnost vlády pardonovat a přehlížet ji. Není možné souhlasit s prodloužením účinnosti špatné a nevyhovující právní normy. Vzhledem k tomu, že české zdravotnictví nezbytně potřebuje novou komplexní úpravu nejen v oblasti zdravotního pojištění, ale současně také v oblasti poskytování zdravotní péče, jsem přesvědčen, že přijetí vládního návrhu, který nejen že stávající problémy neřeší, ale ještě situaci komplikuje, není možné. Propuštění problematického a ve čtyřech z pěti oblastí úpravy nepřijatelného vládního návrhu do druhého čtení vyvolá bezpochyby předložení řady pozměňovacích návrhů. Řada poslanců se jistě pokusí realizovat své zamítnuté nebo dosud nepředložené návrhy. Řada poslanců se pokusí svými návrhy odstranit některé chyby stávajícího zákona. Řada poslanců adoptuje a předloží návrhy reprezentující skupinové zájmy nejrůznějších subjektů, působících jak ve zdravotnictví, tak ve zdravotním pojištění.
Není pochyb o tom, že předpokládaná řada nikoli vládních, ale poslaneckých pozměňovacích návrhů nemůže dobře zajistit provázanost a funkčnost tak odborného zákona. Obávám se - a to velmi -, že zákon, který by vzešel z předpokládané série přijatých pozměňovacích návrhů, by byl ještě horší než stávající špatný. Nelze přistoupit na to, aby nečinnost vlády byla suplována poslaneckou aktivitou. Stejně tak nelze přistoupit na neřešení problému a prodlužování účinnosti nevyhovujících zákonů na nekonečno.
Jediným způsobem, jak přimět vládu k činnosti, je nekompromisně trvat na předložení komplexní právní úpravy nejen v oblasti zdravotního pojištění, ale i v oblasti poskytování zdravotní péče, a to nejlépe současně.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji zpravodaji za jeho vystoupení.
Otvírám obecnou rozpravu, do které v tuto chvíli mám tři písemné přihlášky: pana poslance Václava Krásy, paní poslankyně Taťány Jirousové, pana poslance Milana Zuny. Registroval svoji přihlášku také místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí pan ministr Špidla a teď vidím také zvednutou pravici ministra zdravotnictví.
Myslím si, že by bylo v rámci zvyklostí uvnitř vlády vhodné dát slovo nejprve místopředsedovi vlády, který má přednostní právo vystoupit. Pane místopředsedo, oproti řadovému ministrovi této vlády máte přednost. (Ministr Špidla hovoří mimo mikrofon.)
Místopředseda vlády se domnívá, že v tuto chvíli by bylo vhodnější dát přednost resortnímu ministrovi, takže pane ministře, máte slovo.
Ministr zdravotnictví ČR Ivan David: Musím říci, že jsem na rozpacích, zda pan poslanec Cabrnoch návrh vůbec četl, jestliže interpretuje návrh tak, jak jsme slyšeli v jeho vystoupení. Musím vám, dámy a pánové, říci, že nucená správa, tak jak předkládaný návrh předpokládá, naopak má zabránit ztrátám, a to z toho důvodu, že zdravotnická zařízení od pojišťovny dostávají úhrady s určitým zpožděním, které v současné době dosahuje asi 40 dní po lhůtě splatnosti. Jestliže by platila dosavadní úprava, je tady značné riziko, že po vyhlášení nucené správy dojde prakticky k okamžitému odlivu pojištěnců, a tím bude pojišťovna nucena i nadále hradit péči, která byla provedena, avšak již nebude mít prostředky na tuto úhradu. To je smyslem předloženého návrhu.
Chtěl bych říci, že minulé vlády tento problém řešily způsobem, jak jsme byli zvyklí. To znamená, že deficit, který vznikl, byl hrazen ze státního rozpočtu. V současné době to státní rozpočet této vyčerpané země již neumožňuje, a proto položku 380 milionů ve všeobecné pokladní správě, která byla dříve určena na úhradu závazků po zaniklých pojišťovnách a na podporu slučování zdravotních pojišťoven, tuto položku již ve státním rozpočtu nemáme. Tady skutečně hrozí - pokud nebude přijat tento návrh - značná ztráta v případě, že by bylo nutno vyhlásit některé zdravotní pojišťovně nucenou správu.
***