(pokračuje Páralová)
Pro srovnání v Německu byla nacistická strana zakázána a nacisté měli zákaz činnosti ve veřejných a vedoucích funkcích. 150 tisíc jich pak bylo soudně potrestáno. Znám z televizních obrazovek a z tisku bývalé pracovníky Státní bezpečnosti v nejvyšších politických i hospodářských funkcích. Kromě možnosti pracovat ve vysokých funkcích a ve státní správě mají stejné šance jako ostatní a plně toho využívají. Spory Ministerstva vnitra versus evidovaní spolupracovníci STB končily většinou prohrou Ministerstva vnitra. Důvody jsou mj. následující:
1. Soudy neuznávají kopie mikrofiší jako řádný doklad. Přitom je známo, že Ministerstvo vnitra v době totality několikrát dalo pokyn k převedení dokladu na mikrofiše, takže velké množství materiálů bylo uloženo v této podobě. Soud však neuznává vázací akt na mikrofiše.
2. Jako svědci u soudu vystupují řídící orgány agentů. Svědčí ve prospěch bývalých spolupracovníků StB jednak ze solidarity, jednak třeba také proto, aby naplnily pokyny operativních směrnic Státní bezpečnosti, které myslely na všechny včetně změny režimu. Do roku 1996 navíc řídící orgány vystupovaly u soudu velmi obezřele, neboť mohly být obžalovány proti zneužití pravomoci veřejného činitele.
3. Právní zástupci spolupracovníků StB jsou daleko lépe placeni než jejich oponenti, tedy zástupci Ministerstva vnitra, jejichž minulost bohužel není vždy čistá jako sklo a často mají důvody sympatizovat s bývalými spolupracovníky StB. Proto bychom neměli na současné úpravě zákona nic měnit.
Navrhovatelé chtějí, abychom zákonem určili, že něco, co objektivně existuje, vlastně neexistuje. Osobně znám stovky politických vězňů, kteří strávili v komunistických kriminálech více než 10 let. Jsou již staří. S obavami sledují Ransdorfa a Grebeníčka v Kotli či v Aréně, když jsou jimi zesměšňováni a ponižováni. Nechtějí, aby šli jejich věznitelé za mříže, chtějí pouze, abychom uměli pojmenovat vinu a aby se již nikdy neopakovalo to, co museli prožít. Chtějí vědět, zda jsme my mladší, kteří máme sílu věci měnit, pochopili jejich poselství.
Kolegyně a kolegové, sděluji vám, že Konfederace politických vězňů důrazně nesouhlasí s návrhem poslance Zdeňka Jičínského a dalších. Dávám návrh na jeho zamítnutí v prvním čtení. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní poslankyni Páralové, paní poslankyně Parkanová.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, pan předkladatel nám v důvodové zprávě uvádí, že stav, kdy Ministerstvo vnitra nemůže lidem, kteří soudně prokázali, že byli evidování neoprávněně, vydat negativní lustrační osvědčení, je, cituji "v pregnantním rozporu s principy právního státu". Pan předkladatel se nám tím pokouší vsugerovat domněnku, že tento stav vznikl omylem, jakýmsi nedopatřením zákonodárců a že lustrační zákony, které zákonodárci přijímali, že zaměnili pojmy spolupráce a evidence. Tak tomu ale není.
Podstata obou lustračních zákonů je totiž v tom, že zcela záměrně operují jednak s faktem evidence, a nikoli se samotnou spoluprácí. Lustrační zákony jsou z právního hlediska jistě nestandardním řešením. Byly přijaty v určité situaci jako řešení, které bylo nejméně špatné. Byl to problém, který lepší řešení samozřejmě neměl. Nechci zde teď opakovat všechny důvody, které k přijetí lustračních zákonů vedly. Pro jejich praktický dopad bylo ale přijetí evidenčního principu nezbytností. Podmínky pro objektivní posouzení toho, zda někdo byl či nebyl evidován oprávněně, pro to totiž neexistovaly a neexistují tyto podmínky doposud. Z principu věci jsou totiž jedinými svědky v této věci lidé, proti kterým je celý tento zákon namířen a kteří jsou tedy z logiky věci zaujatí. Dokázat dnes někomu vědomou spolupráci je nemožné a já vůbec nevím, jestli se to někdy podařilo.
Předkladatel z toho usuzuje, že svazky bývalé Státní bezpečnosti byly plné fiktivně evidovaných lidí. Já jsem přesvědčena, že se mýlí. Svazky StB nejsou žádnou fikcí, stejně jako nebyl fikcí celý komunistický režim. Považuji proto původní rozhodnutí zákonodárců za správné přes všechnu problematičnost, o které jsem se zmínila. Pozitivní lustrace nikoho neomezuje v lidských právech a v osobních svobodách. Nezbývá tedy, než znovu a znovu opakovat, že právo výkonu některých funkcí ve státních orgánech a organizacích není nárokem každého občana. Je to výsadou, kterou stát může podle vlastních kritérii poskytovat pouze některým. Na funkci zkrátka žádný nárok neexistuje. Kdybychom my dneska tento princip evidence odmítli, znamenalo by to odklon od původního záměru zákonodárce a faktické zrušení podstatné části obou lustračních zákonů. Jejich platnost sice v roce 2000 končí, tím dříve nás čeká zásadní diskuse, co a jak s nimi dál.
Domnívám se, že významná část lustračního zákona by měla přejít do zákona o státní službě, služebních zákonů, zákona o ochraně utajovaných skutečností a dalších. Bez principu evidence by toto vše ovšem žádnou cenu nemělo. Je na těch, kteří poukazují na rozpor s ústavním pořádkem, aby se obrátili na Ústavní soud. Pokud jej svými argumenty přesvědčí a ústavní soudci sporné evidenční paragrafy zruší, bude to alespoň čestnější způsob zrušení lustrací, než kdybychom učinili prakticky totéž a navenek se přitom tvářili, že zákony nadále platí. Z výše uvedených důvodů navrhuji zamítnutí tohoto návrhu.
Děkuji. (Potlesk v sále.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní poslankyni. Prosím, přihlásil se pan poslanec Martin Starec.
Poslanec Martin Starec: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, jenom několik připomínek k tomu, co zde zaznělo. Jsem spoluautorem tohoto návrhu, říkám předem, že mé lustrační dokumenty jsou v pořádku, a myslím si, že čekat do roku 2000 se zmírněním té nespravedlnosti, která v současných zákonech je, je možná zbytečné. Ať ten zákon projde nebo neprojde, v roce 2000 se budeme muset k věci vrátit vzhledem ke vstupu do Evropské unie. Odložení nebo odkládání těchto problémů je možná věcí zbytečnou.
Připomínám jenom tolik, že u souhlasného stanoviska vlády, které je poslancům k dispozici pod č. 120/l, je přímo řečeno, že vláda připravuje novelu a vyslovila souhlas s tímto dílčím krokem, byť i jí bylo jasné, že tuto věc připravovaná novela bude muset zahrnovat.
Poslední poznámka je k důvodové zprávě, jsou tady právní puristi, a předpokládám, že i zpravodaj tuto věc nalezl. Chtěl bych říct, že v odst. 2 v řádku 6 je místo ve větě, cituji: "tím však na samotném faktu evidence a jeho omezujících důsledcích nic nezměnilo." Je používáno slovo "faktur", nikoli slovo "faktu". Dovolil bych si tuto nepřesnost napravit, protože toto slovo měnilo význam celé věty. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Prosím pana poslance Křečka.
Poslanec Stanislav Křeček: Vážený pane předsedo, kolegové a kolegyně musím s politováním konstatovat, že nad diskusi, která probíhá v tomto parlamentu, musí mít všichni pravověrní estébáci upřímnou radost. Ani v nejoptimističtějších snech je totiž nemohlo napadnout, že ještě 10 let po listopadovém převratu budou jejich smolné a ďábelské knihy ovlivňovat politiku této země a že budou zápisy v nich používány často proti lidem, kteří proti nim aktivně bojují. Hned to doložím těm, kteří se ještě v této fázi smějí.
***