(pokračuje Jičínský)
Souhlasím s navrhovatelem, že má být přijata obecná úprava, to znamená, že našemu pojetí ústavy, právního řádu neodpovídá přijímání speciálních ústavních zákonů ad hoc, a neměli bychom skutečně, jak se to dělo i v minulé diskusi, ignorovat znění ústavy a určitá pravidla pro výklad právního textu. Navrhovatel právem upozornil, že slovo "vykonává" předpokládá obecnou úpravu, nikoli přijímání ústavních zákonů ad hoc.
To, že jsme tak učinili v minulém období v souvislosti s přijetím ústavního zákona o předčasném ukončení volebního období, byla výjimka, když ústava neobsahovala jinou formu řešení politicky krizové situace. Ale to není návod pro to, abychom nadále tímto způsobem postupovali.
Z tohoto hlediska souhlasím s tím, že má být přijat obecný ústavní zákon a k němu potom prováděcí zákon. Kdybychom totiž přijímali jednotlivé ústavní zákony, potom je obtížné i k nim přijmout nějaký obecný zákon prováděcí, protože každý jednotlivý ústavní zákon by se mohl lišit a nemohl by být vlastně proveden bez konkrétního prováděcího zákona.
Doporučuji tento návrh zákona schválit v prvním čtení a propustit do čtení druhého.
Teď mi dovolte, abych vyslovil určité výhrady, pochybnosti a otázky k tomuto návrhu.
Z formálního hlediska se návrh, který tu poslanec Svoboda předložil, příliš neliší od návrhu, který jsme tu předkládali my. Je tu ovšem mezi těmito dvěma návrhy kvalitativní rozdíl. Tento návrh v podstatě předkládá, ačkoliv to navrhovatel neuznává, referendum poradní. A já si myslím, že to snižuje význam projevu vůle lidu. Argumentuje-li důvodová zpráva čl. 15 odst. 1 ústavy, podle něhož zákonodárná moc v České republice náleží parlamentu, v tom smyslu, že zákonodárná moc v České republice náleží výlučně parlamentu, myslím si, že jde o zásadní nepochopení ducha ústavy a o upřednostnění výkladu jazykového nad výkladem systematickým, neboť v důvodové zprávě se zcela opomíjí čl. 2 odst. 1 ústavy, podle něhož lid je zdrojem veškeré státní moci, přičemž lid ji vykonává prostřednictvím moci zákonodárné, výkonné a soudní, ve spojení s odst. 2 téhož článku, podle něhož ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.
Připomínám znovu čl. 21 listiny, podle něhož občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. Takže nelze vyvozovat, jak to činí navrhovatelé, z naší ústavy, že jedině parlament je oprávněn přijímat zákony.
Připomínám tu také běžnou ústavní praxi z řady zemí, kdy je možné, aby návrhy zákonů schválené v parlamentu, ať už je jednokomorový, nebo dvoukomorový, oběma komorami, předložit takový návrh zákona, ať už normální, nebo ústavní, lidovému hlasování. A to je dokonce praxe, která je v řadě ústav stanovena pro přijímání ústav. Možná, že si připomínáte, že poslední Ústava Polské republiky byla schválena Sejmem i Senátem, a potom byla předložena referendu ke schválení a teprve potom se stala základem polského právního řádu.
Říkám to proto, že je třeba uvažovat - pokud návrhy, které jsme předkládali a které předkládá nyní navrhovatel, z těch či oněch důvodů poslancům nevyhovují - o jiných modelech referenda. Jsou tu různé modely. To, co jsem teď říkal, je také jedna cesta, jak referendum uplatnit. A bylo by třeba opravdu o tom vážně diskutovat a získat většinový souhlas pro to či ono pojetí.
Osobně si myslím, že termín věcný záměr není právní termín, a pokud by se vytvořila většinová vůle pro akceptaci tohoto návrhu, potom bych doporučoval místo věcného záměru používat termín zásady, který je, podle mého soudu, v právní terminologii běžnější.
Osobně si rovněž myslím, že by bylo vhodné umožnit kontrolu souladu věcného záměru zákona, resp. ústavního zákona, se skutečným navrhovaným zněním zákona, které vláda připraví, tzn. umožnit kontrolu Ústavním soudem. Je to důležité proto, že samozřejmě zpracování návrhu se může lišit od toho, co bylo v referendu předmětem schvalování, čili Ústavní soud by neměl být z této procedury vyloučen.
Zároveň chci říci nebo chci upozornit na to, že ve srovnání s naším návrhem tento návrh klade řadu otázek a pochybností, které by bylo vhodné v podrobné diskusi a potom v ústavně-právním výboru učinit předmětem vážných úvah.
Pan navrhovatel o tom mluvil, hovořil o tom i zpravodaj, je otázka, zda lze jisté procesy zabezpečit jen prostřednictvím politických záruk, nebo zda přece jen, protože jde o závažné ústavní instituty a ústavní procedury, by nebylo vhodné řešit tyto otázky i určitými ústavními normami. Jde totiž o to, jak bude vláda sankcionována, pokud návrh zákona na základě souhlasného stanoviska referenda nevypracuje. Pokud by se tak stalo, bylo by asi vhodné stanovit ústavní sankci, že v takovém případě prezident republiky vládu odvolá.
Dále by se mělo asi ústavně upravit to, co se stane, neprojedná-li sněmovna návrh zákona předložený vládou v souladu s výsledky referenda do tří měsíců. Zda tu zavést ústavní fikci, že v takovém případě platí, že sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas, anebo stanovit sankci, jestliže by návrh zákona předložený vládou v souladu s výsledky referenda v parlamentním projednávání schválen nebyl.
Máme se tedy spoléhat jen na politickou záruku, že si to poslanci nebo senátoři nedovolí, nebo má tu být určitá ústavní procedura s ústavními důsledky? Pokud bychom se ovšem rozhodli pro určitou ústavní proceduru, narážíme tu na problém, že obě sněmovny jsou voleny každá jiným způsobem, čili je tu otevřený problém.
To jsou věci, které bude vhodné učinit předmětem jednání. Předpokládám, že sněmovna dá souhlas, aby návrh byl projednáván ve druhém čtení. Já osobně shodně se zpravodajem si myslím, že není vhodné z návrhu ústavního zákona předem vylučovat referendum poradní v té podobě, že se vláda nebo určitá reprezentativní skupina mohou dotázat na stanovisko občanů, protože to může být směrodatné pro rozhodování a tato forma referenda je běžnou součástí ústavního instrumentária řady evropských zemí, s nimiž můžeme náš ústavní systém porovnávat.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Jičínskému, slovo má pan poslanec Marek Benda.
***