(pokračuje Bendl)
Tímto dopisem je pak nařízen i postup okresních úřadů při aplikaci příslušných zákonů. Současně s tím byla v České republice i na Slovensku zveřejněna Ministerstvem vnitra informace bývalým občanům ČSFR s českým původem, kteří po rozdělení republiky nabyli volbou slovenské státní občanství, o tom, že jim budou vydávána osvědčení o občanství České republiky. Některé okresní úřady na základě tohoto pokynu již tato osvědčení o dvojím občanství vydaly a vydávají.
Osobně s institutem dvojího občanství nesouhlasím, neboť se domnívám, že právo volit do samosprávných orgánů této země, což je nezadatelné právo každého občana České republiky, by měl mít ten, kdo v České republice žije, pracuje, platí daně. Neměl by je mít ten, kdo by mohl mimo jiné tímto způsobem zneužívat situace a čerpat tak některé sociální výhody, které poskytuje naše republika, pokud budou vyšší než v jeho zemi, nebo mohl, bude-li takovýto člověk ve vysokém postavení, upřednostňovat při svém konání zájmy jiné jeho země. V tomto kontextu se obávám velkého přílivu sociálně slabých skupin obyvatelstva, čerpajících z výhod a využívajících nejen koordinovanosti informací mezi jednotlivými státy.
Vážený pane předsedo, domnívám se, že tak zásadní rozhodnutí, jakým je udělení osvědčení o občanství České republiky občanům jiných států, musí projít schválením Poslanecké sněmovny. Celou záležitost považuji za snahu obejít Poslaneckou sněmovnu. Žádám vás proto, pane předsedo, o odpověď na následující tři otázky.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Pane poslanče, váš čas vypršel. Snažte se být stručný.
Poslanec Petr Bendl: Budu stručný. Děkuji za pochopení.
Z jakého titulu a kdo pověřil náměstka ministra vnitra k pokynu, na jehož základě okresní úřady a magistráty vydávají občanům jiných států osvědčení o občanství České republiky?
Za druhé. Chápe snad vláda své programové prohlášení jako zákon, na jehož základě je možné vydávat podobné pokyny?
Za třetí. Souhlasíte ztotožňujete se s tímto postupem? Pokud ne, která opatření navrhnete k řešení vzniklé situace?
Děkuji za pozornost a za pochopení.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Bendlovi. Hovořit bude předseda vlády České republiky pan Miloš Zeman.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane poslanče, je-li člověk šéfem parlamentu, samozřejmě si přeje, aby parlament měl co největší moc, a je-li člověk šéfem vlády, zcela logicky si pro změnu přeje, aby vláda měla co nejrozsáhlejší exekutivní pravomoci. Jako zastánce parlamentní demokracie se řídím zásadou, že tyto věci, o kterým mluvíme, tedy konkrétně dvojí státní občanství, musí být řešeny na základě zákona, a nikoliv pouhým exekutivním rozhodnutím vlády. Přesně to je důvod, proč vláda předložila Poslanecké sněmovně návrh zákona, který dvojí občanství za určitých, přesně vymezených podmínek připouští. Říkáte, že s tímto principem nesouhlasíte, a je to vaše svaté právo, já, který jsem také poslanec, zase říkám, že s tímto principem, zejména u těch našich spoluobčanů, kteří ztratili své občanství rozdělením Československa, v zásadě souhlasím, ale měl bych také četné výhrady. Vzpomínám si, jak na základě různých výjimek bylo na poslední chvíli uděleno občanství některým příslušníkům šlechtických rodů samozřejmě jenom proto, že nesmírně milovali svou vlast, ale čirou náhodou den poté, co jim toto občanství bylo uděleno, si zažádali o rozsáhlé restituční nároky.
I já se domnívám, že jsou případy, kdy bychom měli velmi pozorně sledovat tyto exekutivní výjimky.
Nyní mně dovolte, abych vás zasvětil do dosavadní platné legislativy, protože - jak už jsem říkal - každá vláda je povinna ctít zákony včetně zákonů, s nimiž nesouhlasí. Když s nimi nesouhlasí, navrhne parlamentu novelu těchto zákonů, a dokud tato novela není přijata, tak se řídí zákony dosavadními. Jinak by zde byl totální právní chaos.
Nabývání a pozbývání státního občanství České republiky je upraveno zákonem č. 40/1993. Podmínky pro udělení státního občanství jsou stanoveny v § 7 citovaného zákona takto:
Pětiletý trvalý a nepřetržitý pobyt na území České republiky, propuštění ze státního svazku cizího státu, žadatel nebyl v posledních pěti letech pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin a žadatel prokáže znalost českého jazyka.
V § 11 citovaného zákona jsou pak stanoveny skutečnosti, z nichž může Ministerstvo vnitra prominout podmínky uvedené v § 7 citovaného zákona. Mimochodem někdy je za bývalého ministra vnitra, nyní senátora, promíjelo tak vehementně, že netrvalo ani a podmínce znalosti českého jazyka. Tuto podmínku může prominout, jestliže manžel je státním občanem České republiky, jestliže jeden z rodičů je státním občanem, jestliže byl osvojen státním občanem České republiky nebo jestliže přesídlil do České republiky na základě pozvání vlády. Tady se třeba střetneme v názorech, pane poslanče, protože na rozdíl od typicky české šlechty, která neumí česky, byl jsem vždy pro to, aby se např. státní občanství udělilo volyňským Čechům, které jsme sem přesídlili, našim krajanům z Černobylu, z Kazachstánu a dalším skupinám osob, které si sice v životě nepožádaly o restituční nároky, protože tady žádný majetek neměly, neměly ani koho podplatit, ale přesto bylo etické těmto osobám občanství dát.
Proto bych do této novely, abychom naprosto jasně rozuměli, o jaké objemy lidí se jedná, a nabízím vám, že vám předám hned teď z této ruky podrobné podklady, chtěl uvést, že v roce 1998 nabylo státní občanství České republiky celkem 1128 cizích státních občanů a 5500 státních občanů Slovenské republiky. V této tabulce, ale tím vás už opravdu nechci zdržovat, je uveden i podrobný rozpis podle jednotlivých zemí.
Co tedy vláda nyní oproti tomuto stavu, který jí přes různé výjimky skutečně dává určité exekutivní pravomoci, navrhuje. Zjednodušit postup při nabytí státního občanství České republiky, jde-li o státního občana Slovenské republiky, který má evidenční či fakticky trvalý pobyt na území České republiky nejpozději od 31. 12. 1992, tedy od rozpadu Československa až dosud. Na rozdíl od stávající právní úpravy nebude takový žadatel předkládat doklad o propuštění ze státního svazku Slovenské republiky. To je první změna.
Za druhé stanovit, že státní občan České republiky, který měl státní občanství Československa ke konci roku 1992, nepozbude nabytím státního občanství Slovenské republiky státní občanství České republiky. To je jediný případ. Týká se jenom Slovenska. Odkazuji zde na nález Ústavního soudu ve věci Petra Uhla, dnešního vládního zmocněnce pro lidská práva.
Konečně za třetí stanovit, že fyzická osoba, která měla ke konci roku 1992 československé státní občanství a která nabyla v roce 1993 volbou státního občanství Slovenské republiky, se pokládá za státního občana České republiky, pokud se neprokáže, že toto občanství pozbyla podle citovaného zákona po provedení volby státního občanství Slovenské republiky.
Jak vidíte, problém se netýká všech zemí, týká se prakticky jedině Slovenska. Tím, že zde vláda předkládá tuto novelu, dobrovolně odevzdává část své exekutivní pravomoci, pro kterou měla oporu v dosavadním zákonu a kde pak náměstek ministra vnitra mohl takto definovaných výjimek využívat. Dobrovolně odevzdává část svých exekutivních pravomocí do rukou parlamentu, který sám včetně vás rozhodne, zda tento zákon bude, nebo nebude přijat, případně v jaké formě bude přijat. Zda dvojí občanství bude, či nebude existovat.
***