(pokračuje Emmerová)
Naštěstí 1. dubna v loňském roce byla velikým úsilím všech našich poslanců a senátorů ze Západočeského kraje znovu ustavena Letecká záchranná služba v Plzni-Líních. A ta právě ukázala, že bude nejvhodnější, když se tato střediska rozprostřou po celém území naší republiky, ale to neznamená, že jich bude více, naopak že jich bude méně, a to asi čtyři až pět. Na některých z nich by se podílela Policie České republiky.
Tuto službu a vůbec zdravotnickou službu garantuje stát, a bude tedy nejlépe, když to budou dělat osvědčené, sehrané týmy. Jestli jste někdy viděl resuscitaci, to znamená oživování člověka třeba po srdečním infarktu, tak tam je sice řada lékařů, ale pouze jeden z nich je zvolen za vedoucího a ten všem ostatním velí. A takto musí probíhat resuscitace. Nedovedu si představit, jak je to u soukromé firmy, kde se lékaři střídají, ob co chvíli jiný, jak to tam vlastně provádějí. To si nedovedu představit a ta služba nemůže být kvalitní. A navíc, co se týká vojáků, tam platí vojenský letový řád. Civilní letový řád jsme si také vyzkoušeli díky firmě Aerocentrum. Ta si potom půjčila helikoptéru z Německa, za kterou platila, resp. náš stát platil, neuvěřitelné peníze, a ještě tato služba nebyla kvalitní, neboť když bylo pět hodin odpoledne, už byl podvečer a nemohla vylétnout. Nebo byl vítr a také nemohla vylétnout. Takto tedy vypadala situace. Líčil mi to lékař, kterému umíral asi desetiletý chlapec v náručí, protože se prostě helikoptéry nedočkal. A už ji od té doby ani nevolal…
Tolik bych tedy jenom chtěla říci - konec konců to tady pan ministr citoval - jako zkušenost, jak vypadala situace v Plzni-Líních, zkušenost s leteckou záchrannou službou a zkušenost se soukromou firmou. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Emmerové, slovo má pan poslanec Martínek, připraví se pan poslanec Brožík.
Poslanec Radko Martínek: Vážená paní předsedající, členové vlády, vážené kolegyně a kolegové. Musím říci, že mě vždycky dost šokuje, jestliže v tomto státě se dějí věci, které jsou zcela nelogické. A musím říci, že i ze setkání a hovory s řadou lidí, kteří podle mého názoru mají zdravý rozum, když jsem se jich ptal, jestli můj názor je ojedinělý, pokud se týká letecké záchranné služby, tak jsem se dozvěděl v podstatě stejnou odpověď, jakou si myslím já.
To, že armáda byla vyblokována z letecké záchranné služby, byl podle mého názoru přinejmenším hrubý omyl, nemám-li si o tom myslet něco jiného, pokud se týká těch, kteří tyhle zakázky dostali.
Myslím si, že tenhle stát není bohatý na to, aby mohl rozdávat peníze jenom podle různých ideologických představ. Myslím si, že by měl používat každý, bez ohledu na to, kdo rozhoduje, především zdravý rozum. Tento zdravý selský rozum velí zcela jednoznačně: armádu potřebujeme, potřebujeme armádu, která je zdatná, která je zkušená, potřebujeme armádu, která řádně cvičí na jedné straně. Na druhé straně potřebujeme letecký záchranný systém, aby zachraňoval lidi.
Nedovedu si představit lepší cvičení, než cvičení, které vede k něčemu rozumnému a zároveň letci a celý personál musí pracovat v podmínkách, které se dají srovnat s bojovými podmínkami. To žádné umělé cvičení podle mého názoru nemůže nahradit.
V tomto případě tak dochází ke dvěma věcem: jednak se zachraňují životy, jednak se poskytuje služba, která nezbytně potřebná, a vedle toho se cvičí armáda.
Chtěl bych panu předsedovi výboru pro obranu a bezpečnost také připomenout jednu věc. Letci, zejména vrtulníkového letectva, pokud je mi známo, se samozřejmě cvičí k boji. Ale součástí tohoto boje je řada věcí, mj. také transport a transport do velmi složitých oblastí. Právě helikoptérové vojsko je přece to, které zabezpečuje zdravotnickou službu v armádě velmi významně. A co jiného by tedy měli dělat tito letci, než se školit.
Myslím a znovu říkám, že by bylo dobré, abychom používali zdravý rozum. A tento zdravý rozum velí, aby ti, kteří mohou poskytovat tuto službu, ji také poskytovat mohli.
Paní kolegyně Emmerová tady hovořila o zdravotních aspektech celé záležitosti. A já jsem si dovolil apelovat na zdravý selský rozum. A kromě toho bych si dovolil na závěr ještě připomenout jednu drobnou věc, protože pan kolega poslanec Nečas zřejmě asi dost dobře neposlouchal, protože já jsem slyšel z toho, co tady říkal pan ministr David, že on přece netvrdí, že to bude dělat jenom armáda, ale hovořil také o policii a hovořil také o tom, že bude dělat podrobné analýzy, zda armádu může a co může a kolik to bude stát. A myslím si, že by bylo potřeba poslouchat, jestliže chci slyšet odpověď. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Martínkovi. Slovo má nyní řádně přihlášený pan poslanec Brožík, po něm bude mluvit pan ministr David.
Poslanec František Brožík: Vážená paní předsedající, paní a pánové, bylo tady mými předřečníky hovořeno ohledně letecké záchranné služby pod perutěmi české armády nebo vrtulníkových letek české armády jak paní kolegyní Emmerovou, tak panem kolegou Martínkem, přestože je úplně z jiné oblasti.
I já jsem byl prve v kauze LZ Líně, kdy nakonec to nebyla ani naše vláda, ale byli to bohužel vaši páni ministři, kteří už v minulém období od roku 1990 připravili možná takto nevýhodné, nevypověditelné smlouvy se soukromými přepravci. A když se potom vybíral partner na leteckou záchrannou službu v Líních, divili byste se, jaké podklady byly této komisi předloženy, jak se lišily ony nabídky od 13 mil. do 27. mil. nebo 35 mil. Kč za provozování této letecké záchranné služby, bez odpovídajícího zabezpečení jak technického, tak personálního.
Pan kolega Nečas říkal, jestli pan David byl voják. Já voják jsem, byť v záloze, byť tedy finanční náčelník, ale nejsem zase lékař. A mohu vám říci, pane kolego, že jezdím sem do parlamentu šest let po dálnici D5 a obdivuji leteckou záchrannou službu, která, nebylo týdne, aby nesedala u dálnice, aby v podmínkách vyloženě bojových zabezpečovala zdraví a životy lidí. A jestliže jste vy kdysi dávno požadoval potřebu finančních prostředků na to, aby vojenští piloti mohli létat, aby prostě měli nalétané hodiny, tak jako to je v jiných evropských zemích, dnes tedy s námi společně v alianci NATO, tak si myslím, že je to jednodušší, aby tito piloti byli právě trénováni v těchto bojových podmínkách, protože zachraňovat životy, vystříhávat lidi z kapot a hasit požáry je myslím daleko lepší než jakákoli simulace někde na bojišti, ve volném terénu bez jakýchkoliv těchto překážek s civilním obyvatelstvem apod.
A myslím, že by naopak Ministerstvo zdravotnictví společně s armádou měly připravit komplex těchto zabezpečených služeb, včetně Ministerstva vnitra, na území České republiky. Jestli nám tady dnes lítá 11 těchto společností nebo zabezpečuje službu těchto společností, myslím si, že to je prostředků až až na to, aby to zabezpečovalo pět nebo šest společností a aby naši vojenští piloti létali a pomáhali a i vojenský zdravotnický personál toto zabezpečoval.
Nevím tedy, které lobby stojí za tím, abyste mohl interpelovat v této věci pana ministra Davida, ale myslím, že to je věcí armády a Ministerstva zdravotnictví a pak možná i Poslanecké sněmovny z titulu rozpočtu, až budeme schvalovat prostředky na tuto činnost. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Nyní udílím slovo přihlášenému ministru Davidovi, připraví se pan poslanec Nečas.
***