(pokračuje Nečas)
Bylo by tedy velmi vhodné, aby se členové vlády prvně dohodli mezi sebou a pak předkládali návrhy výboru pro obranu a bezpečnost. Já odmítám to, aby výbor byl zatahován do kompetenčních sporů mezi vašimi ministerstvy.
Dámy a pánové, vyslání vojsk je příliš vážná záležitost, než abychom si mohli dovolit podobné zmatky v naší vládě. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Kolegyně a kolegové, myslím si, že situace může být vyřešena vcelku tím, že v tuto chvíli byla otevřena obecná rozprava. Jak známo, ve všeobecné rozpravě lze předkládat jen některé návrhy a konkrétní návrhy na usnesení, případně pozměňovací návrhy musí být řešeny v rozpravě podrobné.
Zatím mám do všeobecné rozpravy tři přihlášky. Myslím si, že v průběhu této doby může dojít k vyjasnění situace jak mezi výborem a jednotlivými ministerstvy, tak jednotlivými ministerstvy navzájem. Samozřejmě je to složitá záležitost, ale byl bych velice nerad, kdyby tato situace se jakkoli vyhrocovala jak ve vztahu jednotlivých ministerstev, tak případně vztahu sněmovny a vlády. Myslím si, že tato záležitost by si to určitě nezasloužila.
Takže nejprve než přikročíme k prvním řádně přihlášeným, vidím přihlášku dalšího člena vlády. Je to tak, pane místopředsedo? Je to tak. Hlásí se místopředseda vlády Pavel Rychetský, po něm snad již řádně přihlášený do rozpravy pan poslanec Frank.
Hovoří místopředseda vlády Rychetský.
Místopředseda vlády Pavel Rychetský: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, poslankyně a poslanci, chtěl bych především říci, že vláda v souladu s ústavou požádala o souhlas s vysláním vojenské jednotky, a to polní nemocnice, za podmínek, které jsou v materiálu předloženy, a to je nepochybně rozhodnutí, které náleží výlučně parlamentu, které musí přijmout předpokládanou většinou obě komory parlamentu.
Kromě toho ústava stanoví, a to explicitně, v článku 39: K přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu a k přijetí usnesení o souhlasu s pobytem cizích vojsk na území České republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a senátorů.
Co to znamená? Znamená to, že kdybychom chtěli umožnit na území České republiky pobyt cizích vojsk, nemohli bychom tak učinit bez předchozího souhlasu obou komor parlamentu.
Vláda vás nežádá o žádné takové usnesení, vláda vám sděluje, že je možné, že umožní přelet nějakého letadla spojenecké země přes naše území. Upozorňuji, že takové přelety i všechny předchozí vlády, bylo-li třeba, umožňovaly, aniž by se tím zabývala kterákoli komora parlamentu.
Dále bych chtěl zdůraznit, že to je problém vlády. Není to problém komor parlamentu. My nyní žádáme o souhlas s vysláním polní nemocnice. Dojde-li k přeletu letadla jiného státu přes naše území a bude to letadlo vojenské, pak můžete vznést interpelaci nebo v souladu s ústavním pořádkem nás požádat o vysvětlení. V tuto chvíli vás o nic jiného nežádáme, než o souhlas s vysláním polní nemocnice. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji místopředsedovi vlády Rychetskému. Před řádně přihlášenými bude pokračovat tato, zřejmě, rozprava, protože se do ní s faktickou poznámkou hlásí pan poslanec Vilém Holáň.
Prosím, pane poslanče, můžete hovořit.
Poslanec Vilém Holáň: Děkuji. Já bych rád vaším prostřednictvím upozornil pana místopředsedu, že vláda nežádá o přelet, ale jak praví bod 3, s tranzitem vojsk. Tranzit vojsk je i tranzit event. pozemní. Tato sněmovna má zkušenost se schvalováním tranzitu, právě když se schvaloval tranzit ve prospěch IFOR. Tehdy se rovněž hlasovalo, tehdy se rovněž hlasovalo kvorem nad 100. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Kolegyně a kolegové, já bych skutečně v tuto chvíli vás chtěl požádat o to, aby v souladu s § 58 jednacího řádu v tuto chvíli mohla probíhat všeobecná rozprava, v ní budou padat politické argumenty, věcně se můžeme zabývat tímto tématem, ale případné pozměňovací návrhy musí být podány v rozpravě podrobné. Zatím v rozpravě podrobné vůbec ještě nejsme. Takže je určitý čas na to, aby se tato situace vyjasnila. Samozřejmě ale, že pokud se budou hlásit ti, kteří mají přednostní právo, tak slovo dostanou. První byl ministr obrany Vladimír Vetchý, druhý předseda klubu Vojtěch Filip. Hovoří ministr obrany. Prosím.
Ministr obrany ČR Vladimír Vetchý: Po vysvětlení předsedy legislativní rady vlády netrvám na doplnění usnesení v bodě 3, ale samozřejmě panu poslanci Holáňovi chci odpovědět, že bod 3, tzn. žádost o tranzit vojsk v souvislosti s operací Joint Guardian, tam samozřejmě zůstane.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Předseda klubu KSČM Vojtěch Filip. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedající, pane předsedo vlády, vládo, vážené paní a pánové, já v tuto chvíli vzhledem k situaci, která nastala ve 22.30 včerejšího dne, jestli jsem dobře vnímal noční zprávy na Českém rozhlase a na jiných médiích, tak mám dojem, že by bylo nejrozumnější navrhnout odročení projednávání této věci.
Dovolte mi, abych to krátce zdůvodnil.
Za prvé celá operace Joint Guardian je vázána na uzavření smlouvy, která byla projednávána v Rambouilletu a v Paříži, a k uzavření této smlouvy nedošlo. Javier Solana včera prohlásil, a jestli mohu věřit tlumočníkům, kteří to tlumočili pro Český rozhlas, že k žádné vojenské operaci vůči Svazové republice Jugoslávii nemá mandát Rady bezpečnosti Organizace spojených národů a že, žel, nemá mandát ani OBSE, že to je akt vojenského paktu NATO.
Já jsem přesvědčen, že v tuto chvíli bychom se měli zachovat v souladu s jednotlivými, pro nás závaznými, mezinárodně právními akty, a dovolte mi, abych alespoň část z nich citoval.
Podle mého názoru není možné vytvářet takový tlak a podílet se na hrozbě silou vůči suverénnímu státu, aniž bychom porušili mezinárodně právní závazky České republiky. Česká republika je součástí Organizace spojených národů od 19. 1. 1993. A jako členský stát má za svou povinnost zachovávat mezinárodní mír a bezpečnost a k tomu cíli podnikat účinná kolektivní opatření. A tato mezinárodně právní opatření mají základní podmínku: že všichni členové urovnávají své mezinárodní spory pokojnými prostředky, tak aby mezinárodní mír a bezpečnost a spravedlnost nebyly ohroženy. Navíc jsou vázáni i článkem 33, a proto jsem přesvědčen, že je potřebné odložit naše projednávání, protože strany ve sporu, jehož trvání by mohlo ohrozit zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, budou především usilovat o jeho řešení vyjednáváním, řešením a zprostředkováním. Ne tedy hrozbou vojenské síly. Já jsem přesvědčen, že hrozba vojenského zásahu bez souhlasu Rady bezpečnosti je aktem agrese, a mám obavu, abychom nebyli považováni za ty, kteří by k takové agresi sáhli.
***