(pokračuje Grüner)
V zemědělství, které již řadu let hospodaří se ztrátou, nejsou peníze, a volné peníze na nákup státní půdy už vůbec ne. Mohu vám klidně říci, jak dopadne celá akce s prodejem státní zemědělské půdy, pokud budou vyloučeny právnické osoby.
Za fyzickými osobami, které budou mít zájem o koupi této půdy, budou nastrčeni kapitálově silní jedinci, ať už místní, nebo především zahraniční, kteří budou zejména v příhraničí spekulovat se zvýšením ceny půdy po vstupu do Evropské unie a se značným ziskem při jejím prodeji. To nejsou a nebudou lidé, kteří budou mít zájem na hospodaření na této půdě. Kdo zná situaci v příhraničí, vidí již dnes různé společnosti se zahraniční účastí, které kupují půdu soukromou.
Poslanci ve sněmovně si musí uvědomit, že jejich rozhodnutí ovlivní vývoj zemědělství u nás v dalších 30 letech. Dnes nikdo z nás nemůže vědět, jaký vývoj a jaké zemědělství bude u nás v roce 2030. Nabídnu vám dva pohledy na možný vývoj našeho zemědělství, které vycházejí z více než třicetileté praxe, kterou v zemědělství mám . Osobně jsem přesvědčen, že necháme-li na našich zemědělcích, jak mají hospodařit, ale především jakou formou vlastnictví mají podnikat, a nebudeme neustále někoho prosazovat a někoho utlačovat, zůstanou u nás zemědělská družstva a společnosti jako hlavní forma podnikání v této zemi. Budou to družstva a společnosti transformované, s omezeným počtem členů, s výměrou 1500 - 2000 ha zemědělské půdy specializované v zemědělské živočišné a rostlinné výrobě podle půdních a klimatických podmínek, podle druhů zvířat, zvýší se intenzita výroby i produktivita práce. Zemědělské podniky se budou sdružovat do prodejních družstev či společností s cílem propojení na zpracovatelský průmysl a obchod. Zemědělská výroba bude více ekologická, tedy dražší. V daleko vyšší míře bude zemědělská produkce zpracována pro nepotravinářské využití. Zemědělci budou provozovat i doplňkovou výrobu, agroturistiku, dopravu, opravárenství a služby. Vedle sebe budou existovat a kooperovat jak velké zemědělské podniky jako celky, tak i farmáři se střední i vysokou výměrou zemědělské půdy. To je jeden pohled na naše zemědělství.
A ten druhý? Naším úspěšným a neustálým zasahováním do zemědělství, neomaleným prosazováním jen jedné formy hospodaření, té politicky správné a ideologicky obhajované formy soukromého hospodaření, které ve změněné Evropě bude méně konkurenceschopné, dává pohled na naši zem, na zem, která bude z 50 % zalesněna, na zem, kde se v zemědělství bude hospodařit jen v nížinách, na zem ve venkovském prostoru řídce osídlenou, bez zpracovatelského průmyslu, s vysokou nezaměstnaností, na zem, ve které obyvatele spotřebovávají drahé cizí potraviny, na zem potravinově nezabezpečenou a nestabilní. Chybnou politikou předchozích vlád jsme dnes na nejlepší cestě, jak se takovou zemí stát. Záleží jen na vás, vážené kolegyně a kolegové, jakou zemi zde chcete mít a pro jaké rozhodnutí budete hlasovat. Já chci pro své děti a vnoučata mít zemi prvního pohledu.
Budu se připojovat k pozměňovacím návrhům, které umožní nákup státní zemědělské půdy i pro právnické osoby. Pokud takové hlasování neprojde, nemohu tento zákon potvrdit.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Dříve než dám slovo poslanci Kučerovi, s faktickou poznámkou se hlásí poslanec Skopal.
Poslanec Ladislav Skopal: Vážený předsedo, trochu v rozporu s jednacím řádem jsem navrhl přerušení projednávaného bodu, což nelze. Proto navrhuji odročení návrhu zákona do doby projednání vládního návrhu zákona o podmínkách převodu zemědělských a lesnických pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy byl pan poslanec Kučera.
Poslanec Miloslav Kučera ml.: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, projednáváme zákon o prodeji státní půdy, zákon, který řeší podmínky a způsob převodu 500 000 ha zemědělské půdy z vlastnictví státu.
Všeobecná shoda levicových i pravicových poslanců této sněmovny, pominu-li nedemokratickou část, začíná a končí názorem, že je dobré tuto půdu privatizovat a privatizovat ji nyní před naším případným vstupem do Evropské unie. Základní rozpor, který mezi názory levicové a pravicové části politických činitelů existuje, je v tom, jestli prodávat pouze fyzickým osobám, nebo také právnickým osobám. Proto se ve svém vystoupení budu zabývat jen tímto problémem.
Až na výjimky platí, že pokud jakákoliv konkrétní fyzická osoba něco vlastní, stará se o svůj majetek se skutečnou přirozenou péčí řádného hospodáře, a to zcela samovolně, bez zákonem stanovených povinností, zodpovědnosti, příkazů a zákazů. Obecně také platí, že čím větší je takovýto majetek, tím větší je i osobní závislost na jeho rozvoji a zvyšování jeho výnosů.
Proti tomu až na výjimky platí, že o majetek společný nebo cizí se zodpovědná osoba stará s přirozenou péčí řádného hospodáře pouze výjimečně, většinou pouze jen na základě pevně stanovených povinností, zodpovědnosti, příkazů a zákazů, ale jak se také lidově říká, jen do výše svého platu. Dokonce čím větší je svěřený majetek, tím také roste pokušení z tohoto majetku získat nějaké osobní výhody nebo část majetku, nebo v optimálním případě celý majetek získat pro sebe. Pro příklady nemusím chodit daleko.
Před Vítězným únorem v roce 1948 jsme byli průmyslovou perlou Evropy, patřili jsme mezi nejvyspělejší státy světa, mezi státy s nejvyšší životní úrovní. Komunisté po svém převzetí vlády nad touto zemí soukromý majetek vyvlastnili, vše bylo všech a nikoho nic. Za 40 let všelidového společného vlastnictví majetku se z naší země stala jedna z nejzaostalejších zemí v Evropě, zemí s velice nízkou životní úrovní, začlenili jsme se mezi rozvojové státy.
Škody na devastaci majetku nejsou ale to jediné, co nám zde po éře všelidového hospodaření zůstalo. Ani po deseti letech obnovování normálního řádu a normálního právního systému, který by měl ctít a chránit soukromé vlastnictví, jsme se nedokázali zbavit významných pozůstatků po společném hospodaření, jako jsou závist, okrádání zaměstnavatele, nekvalitně odváděná práce a vysoké nároky na zaopatření bez vlastního úsilí a mnoho dalších.
Jak hrozně prohrává na otevřené scéně vlastnictví společné v soutěži s vlastnictvím soukromým, se můžeme jet podívat do Rakouska, Německa nebo kamkoliv jinam do vyspělého světa i nyní, když už se u nás mnohé významně zlepšilo.
***