Poslanec Karel Vymětal: Chtěl bych vás upozornit, pane předsedající, poněvadž vidím, že hodláte zahájit hlasování o procedurálním návrhu pana zpravodaje, že tento postup nemá oporu v žádném paragrafu jednacího řádu, to znamená, že je třeba, aby proběhla normální řádná rozprava a na konci rozpravy se hlasovalo i o tomto návrhu. Pokud se mýlím, byl bych rád, kdyby mi bylo řečeno, ve kterém odstavci kterého paragrafu je opora pro tento postup.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Já jsem sdílel zčásti ony pochyby. Ještě se hlásí pan poslanec Pešán.
Poslanec Jaroslav Pešán: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, svým návrhem jsem nechtěl v žádném případě bránit obecné nebo podrobné rozpravě. To v žádném případě. Ve svém prohlášení jsem si dovolil upozornit na to, že zemědělský výbor přijal velké množství pozměňovacích návrhů. Nechci říkat, že změnil původní znění tisku 31. To není čistý výraz. Nicméně jsem si pro snadnější orientaci dovolil dát tento návrh, aby bylo jasné, k čemu podávat pozměňovací návrhy. Nic jiného v tom nebylo. Tento návrh pochopitelně nikomu nebrání podat jakýkoliv svůj pozměňovací návrh. Opravdu mi šlo jen o snadnější orientaci s poukazem na tisk 31/3.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Navrhuji postupovat následujícím způsobem. V každém případě bych měl v tuto chvíli otevřít obecnou rozpravu. Nikdo z přítomných nemůže vyloučit, že v obecné rozpravě zazní návrh na vrácení nebo na zamítnutí předlohy, tudíž by nebylo správné předjímat již nyní možný postup v rámci předkládaných pozměňovacích návrhů, které mohou zaznít až v rozpravě podrobné. Otevřel bych tedy v tuto chvíli obecnou rozpravu k věci a teprve na úvod rozpravy podrobné, pokud nebude žádná výrazná námitka proti takovému postupu, bych nechal hlasovat o vašem návrhu, tak jak jej přijal zemědělský výbor.
V tuto chvíli tedy otevírám obecnou rozpravu, do které mám přihlášené poslance Josefa Mandíka, Jaroslava Palase a Milana Zunu. Nejdříve prosím, aby se slova ujal pan poslanec Josef Mandík.
Poslanec Josef Mandík: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, již při prvním čtení této předlohy zákona jsem zdůvodnil, proč si myslím, že není ta správná doba pro privatizaci státní zemědělské půdy. Ani projednání v zemědělském výboru nepřineslo žádné nové poznatky, které by mé důvody vyvrátily. Ba naopak, předkladatelé nejsou ochotni akceptovat některé návrhy, které by odstranily nespravedlnosti, které vzniknou přijetím této předlohy.
Především je podle mého názoru nespravedlivé a diskriminující, že nemohou státní půdu kupovat právnické osoby. Vědomě je porušováno rovné postavení před zákonem. Je to v rozporu s Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod. Předkladatelé odmítají umožnit přednostní právo odkupu zemědělské půdy současným nájemcům. Byli to oni jakožto příslušníci stran tvořící vládnoucí koalici, kteří umožnili privatizovat movitý a nemovitý zemědělský státní majetek a ubezpečovali občany, že jim umožní v budoucnu zprivatizovat i půdu.
Vážené dámy a pánové, stanovisko Svazu zemědělských podnikatelů jste všichni obdrželi. Předkladatelé chtějí prodávat státní zemědělskou půdu i v národních parcích, kde jsou a budou omezena vlastnická práva. Při prosazování přístupu, že každé omezení musí být vlastníkem kompenzováno, nechápu motivaci předkladatelů. Prodejem budou založeny trvalé výdaje ze státního rozpočtu na tuto kompenzaci, která není v předloze zákona vyčíslena. Přitom se nejedná o zanedbatelné množství. V Národním parku Šumava se to týká 12 716 ha. O kolik půdy se asi jedná v dalších národních parcích a národních přírodních rezervacích mi není známo.
V minulosti zákonem č. 229 o půdě byla vytvořena možnost vydávat v restituci půdu, na které jsou vybudovány zahrádkové kolonie. Vznikla neomluvitelná nespravedlnost vůči těm občanům, kteří s velkým úsilím jak pracovním, tak i materiálním zahrádkové kolonie vybudovali. Přestože se o tomto pochybení všeobecně ví, odpovědní politici mlčí a k odpovědnosti se nehlásí.
Obdobná nespravedlnost se zakládá tímto zákonem, a to pro zahrádkové kolonie vybudované na státní půdě. Znovu se hledá zdůvodnění pro neumožnění odkoupení státní půdy, na které jsou zahrádkové kolonie vybudované, a to organizací sdružující zahrádkáře, místo toho, aby se hledalo řešení způsobených chyb.
Mnoho politiků krásně hovoří o tom, jak je nutné budovat občanskou společnost, avšak mimo politických proklamací nejsou ochotni pro to udělat nic.
Jak jsem se už zmínil, zahájení privatizace státní zemědělské půdy je v tu nejméně příznivou dobu. Nejsou dokončeny restituce, nejsou vyřešeny vlastnické vztahy, stát neví, kolik a kterou půdu vlastní, územní plány nejsou komplexně zpracovány atd.
Samotná předloha zákona má mnoho závažných nedostatků a zakládá nové nespravedlnosti. Bude mít nepřímý dopad do státního rozpočtu, a tento dopad není v předloze vyčíslen. Předložím v podrobné rozpravě pozměňovací návrhy. Nebudou-li akceptovány, nemohu zákon podpořit.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Jaroslav Palas.
Poslanec Jaroslav Palas: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, byl nám předložen návrh zákona, který má spravedlivým způsobem řešit prodej státní půdy těm, kteří na ní pracují. Nejde o prodej státní půdy, ale státní zemědělské půdy. Myslím, že by bylo nanejvýše spravedlivé, aby půdu dostali především ti, kteří na ní pracují, kteří ji zvelebují a kteří vytvářejí kolorit venkova tím, že se uvázali k té řeholi a pracují v zemědělské prvovýrobě.
Tento návrh zákona tak jak byl předložen předkladateli, ovšem tyto aspekty nerespektuje. Já se musím zeptat v rámci obecné rozpravy, pro koho byl tento návrh zákona vytvořen a komu má sloužit. Kdo tedy půdu má kupovat? Věřím, že v rámci podrobné rozpravy tyto odpovědi nalezneme, ale tato odpověď nebude jednoduchá. Z jedné strany je podle mého názoru potřebné prodávat zemědělskou půdu, protože zemědělec, pokud pracuje na půdě, ji má také vlastnit. Vytváří si určitý vztah ke svému majetku nejen nemovitému, ale i k půdě jako takové. Navíc i Evropská komise nám doporučuje a zároveň vytýká, že velké procento půdy je stále v držení státu a mělo by najít svého vlastníka.
Z druhé strany ale je třeba zopakovat to, co zde již zaznělo, že je skutečně nevhodná doba. Zemědělství jako sektor je silně podkapitalizované, chybějí zde hotové peníze.
***