(pokračuje Tlustý)
Jen pro dokladování tohoto závěru si dovolím ocitovat několik klíčových slov z tabulek, které se jmenují "Záměr po roce 1998", aby bylo zjevné, o čem je řeč. Takže jsou to klíčová slova: "do konce roku 2001, do konce roku 2001, po dokončení převodů, předpokládá se, na základě strategických záměrů, po přijetí připravovaného programu restrukturalizace" a takto bych mohl pokračovat. Je to v podstatě tabulka, která říká, že někdy v budoucnu bude tabulka upřesněna, kdybych to shrnul, a žádný konkrétní návrh postupu nebo dokonce termínu se tam téměř nevyskytuje. Je tam několik výjimek, nicméně charakter materiálu je v podstatě neinformativní.
Ale i z těchto málo konkrétních údajů vyplývá, že tempo privatizace se spíše dále zpomaluje než zrychluje. V rozpočtovém výboru byla diskuse, kterou bych mohl shrnout, zdali lze více věřit sociálním demokratům ze staršího období, kdy říkali, že privatizaci zastaví, nebo z prostředního období, kdy říkali, že ji zpomalí, nebo z nejnovějšího období, kdy říkali, že ji urychlí. Zdá se, že těžko hledat kompromis mezi těmi třemi typy vyjádření. Jen bych se chtěl zeptat, zda mám věřit Miloši Zemanovi z roku 1993, nebo z roku 1996, nebo z roku 1999a, neboť se zdá, že to nejsou titíž. Ale přece jen jedno kompromisní vysvětlení pro ten zdánlivý rozpor mám, že totiž je zjevné, že vláda chce zrychlit zpomalování privatizace.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Tlustému. Nyní bude hovořit pan poslanec Oldřich Vojíř, po něm pan poslanec Teplík. Prosím, pane poslanče, ujměte se slova. Hledím, že zřejmě přicházíte s návrhem usnesení. Pokud by tomu tak bylo, musím upozornit, že by mělo být předloženo v podrobné rozpravě, a pokud se nepletu, jedno jste předložil, takže stejně bude zapotřebí je zopakovat v podobné rozpravě. A nyní v obecné rozpravě můžete hovořit.
Poslanec Oldřich Vojíř: Děkuji za vaše upozornění. Učiním tak rád v podrobné rozpravě, teď myslím vzhledem k mému návrhu usnesení.
Nyní jsem se ještě jednou, vážené dámy a pánové, přihlásil do této diskuse, neboť ona přece jen do jisté míry odkrývá postoj vlády sociální demokracie, a to v tom smyslu, že především ministr průmyslu a obchodu se zmínil o tom, že vláda má ve strategických podnicích neboli ve významných podnicích, kde má majetkovou účast, posílit vliv státu a mít vliv na chod těchto společností. Ukažte mi jeden subjekt nebo jednoho člověka, který když bude moci ovlivňovat tyto záležitosti, tak se jich bude chtít zároveň zbavit.
Z toho je naprosto evidentní, že privatizovat tato vláda de facto nechce. Proto je nezbytně nutné vytvořit tlak na to, aby se tak stalo. Já jsem se tady také zmínil o tom, že osobně preferuji jednu - a to bych chtěl podtrhnout - jednu z cest privatizace, nikoli jako všeobjímající a jedinou, ale jednu, a ta je formou navýšení kapitálu. Myslím, že pan ministr financí samozřejmě dobře ví, kam mířím svou ideu nebo myšlenku, a ví, že technicky - byť je to sice komplikované - je možné učinit tento krok. Především je možné to učinit u bank, ale lze tak učinit i u podniků, především energetických a chemických.
Jestli se nepletu, myslím, že pan ministr Grégr měl poznámku v tom smyslu, že by bylo vhodné, kdyby existoval seznam nebo kdyby přímo osobně věděl o seznamu firem, které mají tuto tendenci privatizovat za rozumných podmínek. Myslím, že to bych zdůraznil - za rozumných podmínek. Musím říci, že samozřejmě takový seznam není dlouhý, není dramatický. Osobně jsem se s několika málo zástupci setkal, ale oni jsou do jisté míry neklidní. Neklidní proto, že zde není jasný signál o tom, že se privatizovat za prvé chce, za druhé jsou neklidní z toho, že je tu jakási určitá míra přece jen politické nestability a jsou si vědomi toho, že by museli v této privatizaci již vynaložit dostatek prostředků na to, aby onen podnik, který zakoupí, dostali na úroveň především konkurenceschopnosti v Evropě. To je bezesporu pravda. Tyto podniky mají nebo resp. jsou nesrovnatelné se svou konkurencí ve střední Evropě, mají spíše dominantní postavení v naší republice a mají ho díky tomu, že mají ve většině případů přirozený monopol.
Bylo zde řečeno, že především energetické podniky budou privatizovány tehdy, jestliže bude ustaven regulátor. Zdůraznil bych nezávislý regulátor. To znamená instituci, která na zákonném zákoně bude umožňovat vstup do energetických soustav, energetických sítí, ať už se jedná o plynárenskou oblast, nebo ať už se jedná o oblast elektrickou. V této věci mám takový pocit, že se nepokročilo, a jen mě zaráží jedna věc. Pokud jsem dobře četl programové prohlášení vlády, pochopil jsem, že tato vláda má jasný recept, jak ten či onen krok učinit. Dnes je tvrzeno, že není na co navazovat. Přitom to samozřejmě není pravda. Jediné, co je pravda, že např. energetická politika státu nebyla schválena celou vládou, ale byla schválena nebo ten dokument existuje, existují dva, o kterých vím já, z roku 1995 a 1997. Určitě by se z něj dalo vycházet.
Ale abych se vrátil k problému privatizace. On je de facto zastírán něčím jiným. Něčím, co v tržním hospodářství není až tak dominantní. Tady se prostě potkávají dvě politiky. Jedna spočívá v tom, že sociálnědemokratická vláda má tendenci více centralizovat věci a řídit je pomocí státu, a jedna, která říká, že tím hlavním regulátorem je trh a je zapotřebí pro něj vytvořit zákony, které neumožní zneužití tohoto trhu. A to bezesporu není dokončeno. Myslím, že v tom se shodneme. Ale pokud se shodneme na tom, že to není dokončeno, a shodneme se na tom, že regulátorem je trh, tak jděme touto cestou.
***