(Schůze opět zahájena v 15.21 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Doufám, že jednání poslaneckého klubu KDU-ČSL skončila. Nyní budeme pokračovat bodem
44.
Senátní návrh zákona o svobodném přístupu k informacím
a o změně dalších zákonů (zákon o svobodě informací)
/sněmovní tisk 16/ - třetí čtení
V tuto chvíli bych chtěla poprosit kancelář Poslanecké sněmovny, aby mi oznámila, zda je v Poslanecké sněmovně přítomen pan senátor Žantovský. V tuto chvíli jsem obdržela zprávu, že pan senátor Žantovský není přítomen v budově Poslanecké sněmovny, přestože byl na 15. hodinu pozván. (Do sněmovny přichází senátor Žantovský.)
Pan senátor Žantovský je v Poslanecké sněmovně, ale pravděpodobně byl pracovnicemi kanceláře Poslanecké sněmovny přehlédnut.
Zahajuji tedy třetí čtení tohoto návrhu a prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal pověřený senátor Michael Žantovský, kterého mezi námi vítám, a omlouvám se mu za toto malé nedorozumění, a zpravodaj ústavně-právního výboru pan poslanec Dalibor Matulka.
Pozměňovací návrhy k předloženému návrhu zákona obsahuje sněmovní tisk 16/5. Žádám zpravodaje a pana poslance Dalibora Matulku, aby spolu se mnou sledovali rozpravu ke třetímu čtení, kterou otevírám, a ptám se, zda se do ní někdo hlásí.
Hlásí se do rozpravy pan ministr Pavel Dostál, kterému uděluji slovo.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane senátore, kolegyně a kolegové. Uvědomuji si, že mé vystoupení by spíše patřilo do rozpravy ve druhém čtení.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, pane ministře. Paní poslankyně, páni poslanci, omlouvám se, ale ani já zde za řídicím pultem nemám šanci slyšet, co pan ministr Dostál říká. Tím méně pravděpodobně ti v jednacím sále, kteří ho poslouchat chtějí. Ještě jednou tedy prosím o ztišení atmosféry v jednacím sále, aby pan ministr Dostál mohl hovořit.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Chtěl jsem se omluvit, že formálně by můj příspěvek patřil spíše do debaty ve druhém čtení, ale mohl jsem se detailně seznámit se stenografickým zápisem projevu paní poslankyně Parkanové až hodinu a půl po jejím vystoupení. Jelikož si myslím, že její pozměňovací návrhy vážně ohrožují charakter tohoto zákona, vystupuji až nyní. Proč?
Paní poslankyně Parkanová v závěru svého vystoupení ve druhém čtení vyjádřila - cituji - "víru, že po projednání se nám podaří přijmout takový zákon, ke kterému se nebudeme v krátké době vracet a který nebude třeba v krátké době novelizovat". Myslím si, že opak je pravdou, že její slova jdou přesně proti jejím činům, protože předložila návrhy, které kdybychom přijali, by s vysokou pravděpodobností si brzkou novelizaci vynutily.
Poslankyně Parkanová přišla s návrhem, který - řekl bych - odborníkům přes internet vyvolal úsměv, ale i zděšení ve tváři. Šlo o ono znění - cituji - "pokud to technické vybavení povinného subjektu umožňuje". Je pravdou, že návrh sice mechanicky podpořili ostatní poslanci ve výboru ústavně právním a pak možná tak trochu setrvačně i poslanci v kulturním výboru, ale to asi proto, že se domnívali, že předkladatelka tento návrh alespoň prověřila po věcné stránce. Zřejmě se zmýlili. Kdyby svůj možná okamžitý návrh konzultovala, nemohla by ho prostě navrhnout. Naštěstí její návrh vyvolal velice silnou reakci odborníků i reakci Svazu měst a obcí a nakonec by asi paní poslankyně tuto svoji tvořivost ráda stáhla, leč návrh už je předmětem třetího čtení.
Stalo se něco, čemu asi nerozumí už vůbec nikdo. Místo aby paní poslankyně Parkanová svůj návrh stáhla a možná se jemně za něj zastyděla, navrhla ho nahradit mnohem větší absurdností. Navrhla totiž, aby povinnost - kdybych to řekl lidově - mít jakousi vývěsku na internetu se změnila v pouhou možnost. Nejenže takové ustanovení by snad v zákoně ani být nemuselo, nejenže je v něm obdobně obsaženo vlastně jinde, vzpomínám § 4 odst. 4, ale především to znamená doslova pokus - a zde bych citoval pana senátora Kužílka - o vytunelování podstatné části navrženého zákona.
V praxi by to totiž znamenalo, že nikdo nebude vědět, které povinné subjekty na internetu najde, proč tam některé nenajde, nebo zda to, že je tam nenašel, znamená, že vlastně neexistují.
Ptám se proto, jaké důvody vedou poslankyni Parkanovou k tomuto ráznému škrtu. Ptám se proto, že v její argumentaci jsem nenašel nikde žádné konkrétní vyjádření. Její obava byla, že by bylo něco špatně, nějak špatně, že by to mohlo nějak vadit. Ale konkrétně jak, to už bohužel neřekla.
My všichni zde vždycky zvažujeme, zda určité ustanovení nepřinese něco špatného. Je ale dobrým zvykem argumentovat konkrétně a hlavně podloženě. Jak se však ukáže dále, problém pozměňovacích návrhů poslankyně Parkanové leží možná v tom, že předloženému zákonu, respektive ustanovením, k nimž předkládá návrhy, prostě a jednoduše, ať se na mne nezlobí, neporozuměla. Jak se zdá z jejího vystoupení, asi si dosud myslí, že povinnost zveřejňovat informace na internetu se týká všech informací, které subjekt má. Ale to není pravda. Tato povinnost se přece podle návrhu týká jen - jak jsem řekl - oné vývěsky, tedy pouze základního okruhu informací o tom, že subjekt existuje, na jaké adrese, kdy má úřední hodiny, podle jakého předpisu jedná apod.
***