Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane místopředsedo, za udělení slova.
Vážená sněmovno, vážená vládo. Za prvé se vracím ještě jednou k charakteru smlouvy, kterou projednáváme, a znovu zdůrazním, že se jedná o smlouvu, která svými kořeny vyrůstá z podhoubí, které vytváří Rada Evropy. Mějme na paměti, že ta smlouva nesouvisí s Evropskou unií, že to je dokument, který vychází v kategorii Rady Evropy. Z toho také vyplývá, že oficiální znění tohoto dokumentu je ve dvou jazycích, a to ve francouzštině a angličtině. V případě, kdyby došlo ke sporu o překlad mezi francouzským a anglickým textem, tak francouzský text bude mít přednost. To vyplývá z povahy věci a z toho, že dokument je dokumentem Rady Evropy.
Za druhé bych chtěl zdůraznit, že tento dokument má charakter oznamovací nebo vyhodnocovací, nikoli charakter imperativní. Tento dokument vlastně spočívá v tom, že shrnul některé zásady, podle kterých může být budována veřejná správa a samospráva a vytvořen jakýsi katalog zásad. Každý stát by si měl porovnat své pojetí veřejné správy s tímto katalogem zásad a měl by vlastně oznámit na příslušné místo, že splňuje parametry v jistém procentuálním měřítku, stanovené v tomto dokumentu. To je povaha této smlouvy, vyhodnocuje se, zda naše stávající právní úprava do jisté míry, v jistém procentu splňuje nároky kladené Radou Evropy. Nemá charakter imperativní, že by nám říkala, co máme udělat. To znamená, že tento dokument nebude mít žádný vliv na vytváření nové koncepce naší veřejné správy. Až takovou koncepci dokončíme a schválíme, můžeme znovu vyhodnocovat, v jakém rozsahu splňujeme či nesplňujeme parametry tohoto dokumentu. Já jsem přesvědčen, že je budeme splňovat v rozsahu pravděpodobně stejném, protože ta tradice je ještě z dob Rakousko-Uherska, ne mnoho se dá změnit. Znovu můžeme potom přehodnotit přístup České republiky k tomuto dokumentu.
Dále považuji za nutné zdůraznit, resp. shrnout postup, jak jsme dospěli až do dosavadní fáze projednávání. Vláda nám předložila dokument, který byl podepsán ve Štrasburku 28. května 1998, to znamená ještě v předchozím volebním období, a to v podobě sněmovního tisku č. 14. Ten sněmovní tisk měl několik řekněme nepřesností nebo nedostatků, které v zásadě vedou k některým opatřením, která musíme přijmout. Například návrh usnesení je potřeba v jistém smyslu přepracovat. Je tam potřeba doplnit některé věci. Jak už zmínil pan ministr vnitra, bylo potřebné také provést některé opravy v překladu. Ukázalo se, že dokonce na jednom místě část věty zcela vypadla z českého překladu toho původního návrhu a bylo nutné tuto situaci řešit.
Tady narážíme na problém, že mezinárodní smlouvy projednáváme pouze ve dvojím čtení. Mám pocit, že to je podnět, o kterém už jsem hovořil s kolegy, pro přípravu jednacího řádu, protože zejména u multilaterálních smluv je naprosto nezbytné, aby se konalo také třetí čtení, a to se v původním jednacím řádu nepodařilo zohlednit. Tady právě vidíme, proč je důležité, aby se minimálně u multilaterálních smluv konalo také třetí čtení.
Jde o to, že u multilaterálních smluv může každý stát uplatnit tzv. výhrady, což je zhruba ekvivalent pozměňovacího návrhu u normálního zákona, a proto by mělo probíhat druhé čtení, ve kterém ty výhrady mohou být uplatněny, a mělo by existovat třetí čtení, které shrne textovou úpravu jak usnesení, tak těch výhrad do nějakého závěrečného dokumentu. V tom smyslu bych kladl trochu za vinu jednacímu řádu, lépe řečeno nedokonalosti jednacího řádu tu situaci, do které jsme se dostali, protože ona je procedurálně poněkud složitá.
K tomuto původnímu tisku přijaly výbory svá usnesení, a to, že výbor pro evropskou integraci přerušil projednávání bodu a vzal na vědomí, že předkladatel stahuje návrh k dopracování - v tom původním usnesení. Výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí již 15. října tuto smlouvu doporučil sněmovně k přijetí z hlediska svých kompetencí. Zahraniční výbor v první fázi přijal usnesení, kterým doporučil vyslovit s návrhem tohoto dokumentu nesouhlas právě z důvodů technických nedostatků a nemožnosti dospět k nějakému řešení. Výbor vyslovil vlastně nesouhlas na základě jisté dohody, že vláda návrh stáhne a předloží v podobě jiného sněmovního tisku.
Nicméně nakonec situace dospěla k tomu, že jsme obdrželi dodatek ke sněmovnímu tisku č. 14, který má ovšem trochu jiný název, než měl původní dokument. Nutno říci, že dodatek obsahuje v podstatě ty náležitosti, které potřebujeme, a obsahuje také upřesněný překlad do češtiny. Mohu zodpovědně říci, že všechny nedostatky, které jsem našel - a bylo jich několik desítek v tom prvním textu - byly odstraněny a v tomto textu jsem je nenalezl. Nemohu garantovat, že ten překlad je zcela v pořádku, ale věřím, že v něm zásadní problémy nejsou.
Teď se vracím k tomu, že se jedná o dokument Rady Evropy, tzn. jediné platné a závazné znění pro Českou republiku je francouzský a anglický text. Problém je, že my ve Sbírce zákonů musíme uveřejnit český text ve formě jistého překladu. Kdyby došlo k nějaké nepřesnosti - teď mám na mysli nesrovnalosti mezi textem předloženým v dodatku ke sněmovnímu tisku č. 14 a originálním textem, kde francouzský text má přednost - takovou situaci bychom potom museli řešit nikoli tím, že sněmovna bude znovu o smlouvě hlasovat, ale taková situace by se musela řešit tiskovou opravou ve Sbírce zákonů, že při překladu došlo k nepřesné formulaci, nikoli tím, že by se měnilo znění našeho parlamentního usnesení. V tom smyslu bylo potřeba přeformulovat vládní návrh usnesení pro sněmovnu, který byl předložen v původním tisku č. 14.
Tento nový dodatek byl projednán dalšími výbory. Výbor pro evropskou integraci v tomto druhém znění přijal usnesení, kde přímo říká, že doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout ve znění dodatku č. 14. Já teď nebudu rozvádět procedurálně technický zádrhel, který je v tom obsažen, který vyplývá právě z problémů z našeho jednacího řádu, a uvedu dále to, že zahraniční výbor svým usnesením č. 28 revokoval původní usnesení, kterým doporučovat zamítnout návrh, vyslovil nesouhlas a přijal jiné usnesení.
***