Pokračování schůze Poslanecké sněmovny
10. února 1999 v 9.05 hodin
Přítomno: 191 poslanců
(Schůze zahájena v 9.05 hodin.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Kolegyně a kolegové, přeji vám všem ještě jednou dobrý den. Zahajuji další jednací den, a to v pořadí již šestý 9. schůze Poslanecké sněmovny. Všechny vás srdečně vítám, omlouvám se za drobné zpoždění začátku, které bylo způsobeno technickou závadou na našem hlasovacím zařízení.
Sděluji, že o omluvení své neúčasti na dnešním jednání pořádali paní poslankyně Zdeňka Horníková, pan poslanec Pavel Němec, pan poslanec Cyril Svoboda - všichni pro nemoc, pan poslanec Jan Zahradil - z důvodu zahraniční cesty. Omluven je také místopředseda vlády pan Egon Lánský - z důvodu zahraniční cesty.
Prosím, abyste se všichni přihlásili svými hlasovacími kartami, případně mi oznámili, kdo z vás žádá o vydání náhradní karty. V tuto chvíli registruji pouze tři takovéto žádosti, a to v případě pana poslance Tomáše Kladívka náhradní karta č. 1, v případě poslance Jana Vidíma náhradní karta č. 3 a v případě paní poslankyně Kateřiny Dostálové náhradní karta č. 4.
Minulý týden jsme rozhodli, že prvním bodem dnešního jednání bude bod 23 schváleného pořadu schůze, kterým je
23.
Návrh poslance Jiřího Payna na vydání zákona,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku
a o ostatních hromadných informačních prostředcích, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 84/ - prvé čtení
Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 84 a stanovisko vlády k němu jako tisk 84/1.
Prosím, aby se slova ujal navrhovatel pan poslanec Jiří Payne. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane místopředsedo.
Vážená sněmovno, vážená vládo, evergreenem v posledních měsících se stala problematika regulace informací, které mají být utajeny, informace, které naopak mají být uveřejněny, ať už povinně, nebo mají být dostupné pro veřejnost. A s touto problematikou, kromě zákona o utajovaných skutečnostech, souvisí i tiskový zákon neboli zákon č. 81/1966 Sb.
Myslím si, že bychom měli směřovat k tomu, aby v této oblasti měla Česká republika soubor jednoduchých a jasných předpisů, které nebudou zbytečně regulovat to, co není potřeba regulovat, na druhé straně upraví to, co nutné upravit je. V tom smyslu předkládaná novela souvisí jak se zákonem o utajovaných skutečnostech, tak se zákonem o svobodě informací, který je právě projednáván v obou komorách parlamentu.
Předkládaná novela navrhuje, aby byl novelizován zákon o periodickém tisku a ostatních hromadných informačních prostředcích neboli tiskový zákon v tom smyslu, že bude vypuštěn jeden jeho odstavec. Podstatou věci je to, že tento odstavec umožňoval představitelům státu, státních institucí, politikům sdělovat šéfredaktorům a redaktorům médií také informace, které nejsou určeny ke zveřejnění.
Tento zákon se tedy dostává do jakéhosi napětí - neříkám do přímého rozporu, ale do jakéhosi napětí - se zákonem o utajovaných skutečnostech, jak je uváděno v důvodové zprávě, protože teoreticky by někdo mohl s odvoláním právě na toto ustanovení zákona říci, že informuje novináře o utajovaných záležitostech, aniž by dal souhlas k uveřejnění těchto informací.
Jsem přesvědčen, že toto ustanovení je jakýmsi reliktem minulého režimu, kdy vztah mezi vládnoucí politickou stranou a médii byl upravován na naprosto jiných základech, než je tomu dnes. A právě v souvislosti s očekávaným vstupem České republiky do NATO je v podstatě nezbytné tento odstavec vypustit.
Chtěl bych zdůraznit, že chce-li Česká republika některé informace utajit, pak je potřeba je nikomu neříkat, a nikoliv pokračovat ve starém stylu, že informace se dostanou mimo okruh osob oprávněných k tomu, aby se s informacemi seznamovaly, a budeme potom zákonem těmto lidem zakazovat informace uveřejnit. Myslím si , že správný postup je: co má být utajeno, nesmí se nikomu říkat. A v tomto smyslu navrhuji novelizovat příslušný zákon.
Vím o tom, že tato novela má dočasnou platnost, protože pokud jsem správně informován, připravuje vláda kompletní rekodifikaci tohoto zákona, a mám za to, že to je velmi potřebné, že tento tiskový zákon svým původem skutečně ještě pochází z minulého režimu, je mnohokrát novelizován a řekl bych "záplatován". A myslím si, že v souvislosti s vyjasňováním svobody informací, informací pro veřejnost, bude potřebné se k tomuto zákonu vrátit v kompletní rekodifikaci.
Přesto mám dojem, že s ohledem na očekávaný vstup České republiky do NATO by bylo účelné tuto dočasnou změnu provést.
***