Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(pokračuje Gross)

Jsme u bodu 35, kterým je

Prosím opět ministra financí Ivo Svobodu, aby se ujal slova a uvedl vládní návrh.

Ministr financí ČR Ivo Svoboda: Děkuji za slovo. Dovolím si přenést vaši pozornost z Evropy do jihovýchodní Asie, do Indonésie. Předkládám Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k projednání Dohodu mezi vládou České republiky a vládou Indonéské republiky o podpoře a ochraně investic. Tato dohoda poskytuje investorovi investujícímu na území druhého smluvního státu především tyto záruky a principy: řádné a spravedlivé zacházení s investorem a jeho investicí a záruku podpory, ochrany a bezpečnosti na území hostitelského státu, připuštění investic na území druhého smluvního státu v souladu s právním řádem tohoto hostitelského státu, zacházení s investory a jejich investicemi na území hostitelského státu podle doložky nejvyšších výhod, ochranu investovaného majetku na území druhého smluvního státu spočívající v zákazu vyvlastnění s výjimkou vyvlastnění k veřejnému účelu, zákonným postupem, nediskriminačním způsobem a za náhradu, záruku náhrady škod způsobených na investici, volný převod finančních prostředků souvisejících s investicí do hostitelské země a zpět, závazek řešení případných sporů z investic mezi investorem a hostitelskou zemí nebo mezi smluvními stranami navzájem před nezávislou mezinárodní rozhodovací autoritou.

Předkládaná dohoda se v některých ustanoveních mírně odchyluje od dohody o podpoře a ochraně investic s Maďarskem, která byla schválena usnesením vlády č. 12 ze dne 6. ledna 1993 a označena za tzv. vzorovou dohodu o podpoře a ochraně investic. Z důvodů těchto odchylek byla dohoda s Indonésií předložena vládě České republiky k projednání před jejím podpisem a vláda tuto dohodu schválila svým usnesením č. 148 ze dne 4. března 1998.

Tyto odchylky vycházejí především z odlišného politickoekonomického charakteru zemí oblastí jihovýchodní Asie, k nimž Indonésie patří. Jedná se především o tyto odchylky:

Článek 3 zaručuje investorům a jejich investicím na území druhého smluvního státu poskytnutí doložky nejvyšších výhod. V této dohodě však není zakotven závazek poskytnout národní zacházení. Indonésie stejně jako řada dalších zemí oblasti jihovýchodní Asie, např. Malajsie nebo Singapur, zvýhodňuje na svém území své vlastní investory při provádění investičních aktivit, aby si ve vztahu k zahraničním investorům udrželi konkurenceschopnost. Jde o charakteristický rys zemí s obdobným vnitropolitickým uspořádáním nacházejícím se v tomto regionu. V tomto článku v odstavci 4 je však zakotven závazek Indonéské republiky, pokud v budoucnu poskytne investorům jakéhokoliv třetího státu nebo jejich investicím národní zacházení, oznámí tuto skutečnost vládě České republiky a poté bude stejné zacházení vzájemně poskytnuto mezi oběma smluvními státy.

Článek Náhrada škod, který je v této dohodě označen jako článek 5, obvykle stanoví právo investora na odškodnění v plné výši v případě, že jeho investice je zabraná nebo zničená orgány nebo ozbrojenými silami hostitelské smluvní strany a toto zabrání nebo zničení nebylo vyvoláno nezbytností situace nebo nebylo způsobeno bojovými akcemi. Tento závazek smluvní strany je v článku 5 odst. 2 sjednané dohody v podstatě zakotven, ale jeho dikce je odlišná od standardního znění. Investorovi je zde zaručeno právo předložit případ soudu hostitelského státu za účelem dosažení restituce nebo spravedlivé a přiměřené náhrady za způsobené škody.

V dohodě je navíc zakotven článek 12 Konzultace a změny, v němž se strany zavazují k vstřícnému postoji k návrhu na uskutečnění konzultací ze strany druhého smluvního státu ohledně jakékoliv záležitosti týkající se dohody. Změny dohody jsou možné za podmínky vzájemného souhlasu smluvních stran. Tento článek stanoví výslovně to, co se při sjednávání takovýchto dohod automaticky předpokládá, a byl do dohody zapracován na žádost protistrany.

Dohoda byla stejně jako většina dohod tohoto typu sjednána trojjazyčně, v případě výkladových rozporů je rozhodující anglické znění.

Dohoda zůstane v platnosti 10 let s následným automatickým prodlužováním doby platnosti, pokud nedojde k vypovězení dohody některou ze smluvních stran. Dohoda přispěje k vytvoření vhodného a stabilního prostředí pro investování českých investorů v Indonésii, která je čtvrtou nejlidnatější zemí světa a představuje ohromný trh pro realizaci výsledků investičních aktivit. Lze rovněž očekávat, že uzavření dohody zvýší zájem indonéských investorů o Českou republiku a že rozvíjení spolupráce mezi soukromými sektory obou smluvních stran bude znamenat další přínos pro hospodářství obou států.

Doporučuji, aby Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyslovila s touto dohodou souhlas.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministru financí Ivo Svobodovi. Tento vládní návrh jsme přikázali k projednání zahraničnímu výboru a předložený návrh projednal také rozpočtový výbor. Usnesení obou výborů byla rozdána jako sněmovní tisky 49/1 a 49/2. Prosím nyní zpravodaje zahraničního výboru pana poslance Vojtěcha Vymětala, aby návrh výboru odůvodnil. Prosím, pane poslanče, můžete hovořit.

Poslanec Vojtěch Vymětal: Vážený pane předsedající, vážené torzo vlády, vážená sněmovno, dovolte, abych vás seznámil s usnesením zahraničního výboru z 10. schůze 20. ledna 1999.

Po odůvodnění zástupce Ministerstva financí ing. Milana Galera, po zpravodajské zprávě poslance Vojtěcha Vymětala a po rozpravě, zahraniční výbor doporučuje Poslanecké sněmovně vyslovit souhlas s vládním návrhem, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Indonéské republiky o podpoře a ochraně investic, podepsaná dne 17. září 1998 v Praze. Je to sněmovní tisk č. 49.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Vojtěchovi Vymětalovi. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj rozpočtového výboru pan poslanec Svatomír Recman. Prosím, pane poslanče, můžete hovořit.

Poslanec Svatomír Recman: Děkuji. Rozpočtový výbor rovněž projednal uvedenou dohodu na své 7. schůzi 10. prosince 1998 a přijal k ní usnesení č. 71, které jste obdrželi jako sněmovní tisk 49/1. Rozpočtový výbor přijal stejné doporučení jako výbor zahraniční, a to že doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky s touto dohodou vyslovit souhlas. Zároveň zmocňuje zpravodaje, aby s tímto usnesením seznámil sněmovnu, což tímto činím.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Recmanovi. Otevírám v tuto chvíli rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu tudíž uzavírám. Navrhuji sněmovně, abychom hlasovali o tomto návrhu usnesení.

"Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s Dohodou mezi vládou České republiky a vládou Indonéské republiky o podpoře a ochraně investic, podepsanou dne 17. září 1998 v Praze."

Kdo je pro tento návrh, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu?

Tento návrh byl přijat (v hlasování číslo 74), když se pro vyslovilo 91, proti nebyl nikdo.

Konstatuji, že tento návrh usnesení byl přijat a s touto smlouvou byl vysloven souhlas.

Tím jsme projednali bod č. 35 a přistupujeme k bodu č. 36, kterým je

Opět prosím ministra financí Ivo Svobodu, aby uvedl tento návrh.

Ministr financí ČR Ivo Svoboda: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, k omezení daňového zatížení a vyloučení mezinárodního dvojího zdanění, které působí nepříznivě na rozvoj vzájemné hospodářské spolupráce, je mezi státy obvyklé sjednat smlouvu o zamezení dvojího zdanění.

Předkládaná smlouva s Kazachstánem byla sjednána na základě vzorových modelů OECD a OSN. Česká republika má v současné době v platnosti 55 mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění. Kazachstán je po pobaltských státech, Rusku, Bělorusku a Ukrajině další zemí z oblasti bývalého Sovětského svazu, se kterou Česká republika již podepsala tento typ smlouvy. Smlouva zajistí objektivní rozdělení práva na zdanění příjmů mezi stát jeho zdroje a stát, v němž má příjemce sídlo nebo bydliště, a přispěje proto k objektivizaci vzájemných vztahů. Smlouva upravuje základní formy spolupráce mezi příslušnými orgány obou zemí směřující k omezení daňových úniků. Smlouva vychází z daňových zákonů obou států a nestanoví tak daňovým poplatníkům žádné povinnosti, které by nebyly v těchto zákonech obsaženy. Uzavřením smlouvy se pro subjekty obou zemí zvyšuje právní jistota o existenci a výši daňové povinnosti a zajišťuje se jím nediskriminační zacházení pro subjekty jednoho státu na území státu druhého.

***