(pokračuje Ambrozek)
3. v § 13 odstavec 3 a) slovo "sedmi" nahradit slovem "patnácti",
4. v § 13 odstavec 5 na konci první věty slovo "deset" nahradit slovem "třicet",
5. v § 15 odstavec 3 v první větě číslovku "patnáct" nahradit slovem "třicet".
Po podání těchto pozměňovacích návrhů doplňuji návrh šestý. V § 47 vypustit odstavec 3, protože mi vůbec nepřijde šťastné, aby příští rok byla lhůta pro poskytování informací 30 dní, další rok 23 dní a další rok 15, protože v už tak někdy přehledném správním řízení a v řízeních na úřadech by mohl nastat ještě větší chaos.
Domnívám se, že zákon je vhodné přijmout. Doufám, že množství pozměňovacích návrhů, které k němu byly podány, nezmění celkový smysl zákona, aby nedopadl tak jako řada jiných poslaneckých iniciativ, které jsme tak dlouho vylepšovali, až jsme je vylepšili definitivně. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Ambrozkovi. Nyní bude hovořit pan poslanec Marek Benda, po něm pan poslanec Josef Jalůvka. Prosím, pane poslanče, můžete hovořit.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, nebudu podávat žádný pozměňovací návrh, ale chtěl jsem se vyjádřit k některým pozměňovacím návrhům, zejména z ústavně právního výboru.
Ve všeobecném a všemi sdíleném pocitu, že tento zákon je nezbytný a potřebný, dovolím si vyslovit svůj názor, že si nemyslím, že tento zákon je nezbytný a potřebný. Dokonce mám spíše obavy z toho, aby nedošlo k obrácenému efektu, to znamená, aby tento zákon nezesložitil přístup občanů k informacím. Tento zákon je psán pro novináře, proto, aby oni měli usnadněn přístup k informacím. Obávám se velmi výrazně, aby nedošlo k situaci, že by ti, kteří informace opravdu potřebují, což jsou občané této země, je neměli zesložitěny.
Proto bych chtěl poprosit, aby zejména vážně byl brán návrh ústavně právního výboru, protože jsem se podíval, že oba dva další výbory postupují jinou cestou, a to návrh týkající se § 12, resp. toho, co tam navrhují ostatní výbory, vložit nový § 13, a to je formalizování osobního, resp. prostřednictvím telekomunikačního zařízení, to znamená telefonu, podávané žádosti o informaci. V průběhu projednávání došlo k situaci, že byl jakoby pokus toto také formalizovat a pravidla, která původně měla platit jen pro písemně podávané žádosti o informace, obecně vztáhnout i na telefonem podávané žádosti o informace. Pokládám to za velmi nešťastné a může to vést jenom k nekonečné byrokratizaci a formalizaci tohoto postupu, protože stejně v případě neposkytnutí informace nebo poskytnutí informace špatného charakteru, neúplné atd. nebude možné prokazovat nikde, co v osobním rozhovoru proběhlo, dokonce ani to, co v telefonickém rozhovoru proběhlo. Povede to - místo toho, aby to ulehčilo - jenom k tomu, že každý úředník bude muset udělat nějaký záznam pro výroční zprávu, že taková informace byla požadována ústně apod.
Doporučuji velmi výrazně, aby sněmovna schválila text, který navrhl ústavně právní výbor, to znamená, aby ryze formální postup s možností odvolání byl vztahován právě na informace požadované písemnou formou a aby informace, které jsou požadovány ústně nebo telefonicky, byly poskytovány samozřejmě s tím, že platí tento zákon, mají být poskytovány, ale byly poskytovány stejným způsobem, jako jsou na drtivé většině úřadů v této zemi poskytovány dodnes prostě tím, že to někdo slušně vyřídí. To je první připomínka, kterou mám.
Druhá připomínka se týká návrhu, který zde vznesla paní poslankyně Dundáčková, o kterém jsme v různých úrovních opakovaně hovořili. V původních návrzích, které zde byly ještě v minulém volebním období, byla snaha o obecnou deklaraci prolomení povinnosti mlčenlivosti uložené státním úředníkům. Po nějakých diskusích se to dostalo do situace, kdy se snažíme povinnost mlčenlivosti prolamovat novelou asi 22 zákonů.
Mám zde velikou obavu, která vychází z toho, že tento zákon upravuje povinnost poskytovat informace pro úředníka jako pro státní orgán, jako pro státního činitele, představitele státu nebo veřejné správy, jehož povinností je informovat o činnosti tohoto orgánu. Specializované předpisy povinnost mlčenlivosti samozřejmě neupravují pro něj jako pro státní orgán, ale pro něj jako pro fyzickou osobu, že nesmí zneužívat nebo informovat o věcech, o kterých se dozvěděl při výkonu svého zaměstnání. Zde podle mne může dojít k nebezpečné věci, že tím, že kdybychom se snažili pro účely tohoto zákona novelizovat jednotlivé zákony upravující povinnost těchto státních orgánů a jejich úředníků, bez toho, abychom věděli, kam to přesně může dopadnout, můžeme naopak ulehčit různým úředníkům - a víme, že ne všichni jsou loajální, ne všichni dbají na povinnost mlčenlivosti a mnohdy ji zneužívají, jak víme jistě z mediálních kauz - co se v České republice neví, to se nepoví -, ale mnohdy ji zneužívají i pro informování svých přátel, obchodních partnerů apod.
Myslím, že bychom si měli zde dát velký pozor a alespoň v prvním kole přijímání zákona jít opravdu cestou, kterou navrhuje paní poslankyně Dundáčková, to znamená říci: pro poskytování informací podle tohoto zákona se nelze odvolat na povinnost mlčenlivosti, než jít tou speciální novelou, u které nedohlédneme, jestli nezvýší možnost zneužívání těchto informací a jestli nezvýší nestíhatelnost už teď špatně stíhatelných úředníků, kteří zneužívají informací získaných při výkonu svého fungování.
Poslední poznámka, kterou mám, je k názvu zákona, ve kterém se nepochybně s navrhovateli neshoduji. Byl jsem to já, kdo na ústavně právním výboru navrhoval vypustit zákon o svobodě informací ze závorky. Za prvé si vůbec nemyslím, že je nejšťastnější mít v závorkách zvláštní názvy zákonů a že to nic neulehčuje. Za druhé nerozumím česky, co to je svoboda informací. Informace nemohou být svobodné nebo nesvobodné. Svobodní nebo nesvobodní mohou být jenom lidé. K informacím je možné mít jen svobodný nebo nesvobodný přístup. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi. Slova se ujme pan poslanec Josef Jalůvka, připraví se pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Josef Jalůvka: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane senátore, vážená vládo, v návaznosti na své předchozí vystoupení v obecné rozpravě předkládám tyto dva pozměňující návrhy.
Ve snaze zabránit kolizi zákona o obcích a zákona o svobodě informací myslím, že navržený text učiní výklad zákona jasnější. Je to připomínka k § 14. Do § 14 odstavec 1 navrhuji doplnit druhou větu tohoto znění: Není-li výslovně stanoveno jinak, vztahují se na řízení podle ustanovení § 14 a § 15 tohoto zákona obecné předpisy o správním řízení.
Z ustanovení § 15 odstavec 2 navrhuji vypustit druhou větu. Tolik první pozměňovací návrh.
***