(pokračuje Kavan)
To znamená, že při posuzování tzv. bezletových zón Ministerstvo zahraničních věcí České republiky zohledňuje především tento humanitární aspekt.
Jsme přesvědčeni, že zavedení tzv. bezletových zón zachránilo šíitské obyvatelstvo před hrozbou vyhlazení a jeho význam je potvrzován i nyní, kdy se množí zprávy o nových nepokojích v jeho řadách. Zpochybňování zón a jejich narušování Ministerstvo zahraničních věcí chápe jako jistý pokus o narušení záměrů spojenců, především USA a Velké Británie, pomoci ochraňovat irácké civilní obyvatelstvo před represemi a o snahu odpoutávat pozornost od podstaty irácké krize, a tou je fungování kontrolního mechanismu OSN a na něm závislý sankční režim.
V době, kdy irácký režim nadále odmítá spolupráci s orgány OSN, a to v přímém rozporu se závazky, které na sebe vzal, tedy zpochybňuje mezinárodní hranice a suverenitu členských zemí OSN, v tomto případě Kuvajtu, a zůstává připraven použít násilí proti vlastnímu lidu, za této situace považuje Ministerstvo zahraničních věcí udržování bezletových zón za důležité. Tento postoj Ministerstva zahraničí se opírá o kontinuitu podpory úsilí spojenců přimět irácké vedení ke spolupráci s OSN a jeho orgány v souladu s příslušnými rezolucemi OSN.
Jak víte, spor o tzv. bezletové zóny vyvstal nedávno, koncem prosince loňského roku, kdy 27. 12. místopředseda irácké vlády Ramadán prohlásil, že jeho země zóny neuznává, a varoval, že irácká protivzdušná obrana bude střílet na všechna letadla, která budou narušovat irácký vzdušný prostor. Od té doby, jak jste správně popsal, dochází v těchto bezletových zónách k různým incidentům, přestřelkám mezi ostřelovanými americkými letadly a iráckou protivzdušnou obranou a v poslední době bombardování vojenských cílů, v některých případech podle amerických zdrojů díky technickému selhání dopadla raketa i na Basru, na čtvrť, kde zahynulo několik civilistů. To bylo 25. ledna.
Tzv. jižní bezletovou zónu vytvořily USA s Velkou Británií a Francií v srpnu 1992, poté, co Saddámovy jednotky rozdrtily v roce 1991 šíitské povstání. USA se při řízení odvolaly na rezoluci 688 Rady bezpečnosti OSN z dubna 1991, která odsuzuje represe lidového povstání a vyzývá Irák ke spolupráci s mezinárodními humanitárními organizacemi. V roce 1996 Bill Clinton rozšířil zónu až po 33. rovnoběžku. Tzv. severní bezletovou zónu vyhlásily tři zmíněné země na severu Iráku na ochranu Kurdů již v dubnu 1991, a to od 36. rovnoběžky na sever. Je pravda, že Francie přestala s přelety nad severní zónou již v roce 1996 a Ruská federace jako člen Rady bezpečnosti OSN bezletové zóny neuznalo, přičemž jeho zástupci na různých fórech naopak uznávali právo Iráku střílet na letadla narušující jeho vzdušný prostor. A samozřejmě irácká vláda bezletové zóny nikdy neuznala, protože byly zřízeny na základě amerického a britského rozhodnutí, a nikoli rozhodnutím OSN. V tom samozřejmě máte pravdu.
Rozhodnutí o vytvoření tzv. bezletových zón USA, Velkou Británií a Francií není výslovně zmíněno v žádné z relevantních rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Podle právního rozboru našeho ministerstva lze však podle některých dřívějších tiskových prohlášení Bílého domu a státního departementu argumentovat, že Rada bezpečnosti s těmito zónami počítala při řešení humanitárních problémů Iráku.
Respektování těchto bezletových zón Irákem, tzn. neostřelování přelétajících letadel spojenců, lze rovněž chápat jako souhlas s jejich existencí jakožto podmínkou postupné normalizace situace, tj. tzv. konkludentní vznik závazku.
Změna nastala po posledních americko-britských náletech, které nemají oporu u rozhodnutí Rady bezpečnosti. Irák se proto cítí z tohoto závazku vyvázán a reaguje tak, jak víme i z posledních zpráv ve sdělovacích prostředcích. To ovšem neoslabuje některé politické a humanitární argumenty, které vedly k vytvoření bezletových zón, tak jak jsem je popsal.
Poslední věc. Vy jste tu citoval výrok místopředsedy vlády pana dr. Pavla Rychetského. Přiznám se, že jsem nebyl přítomen jeho výroku, takže mám tu jen citát, který udáváte. Pokud se mě ptáte, zda je vláda České republiky ve válečném stavu s Irákem, tak pochopitelně není. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji ministrovi zahraničních věcí. Ptám se pana poslance, zda si přeje položit doplňující otázku. Nebo přednést, trvá-li na tom. Je tomu tak, udílím mu slovo.
Poslanec Václav Exner: Děkuji. Pane ministře, děkuji vám za obě odpovědi, které v zásadě potvrdily, že souhlasíte s tím, že není možné uvést žádný argument opírající se o mezinárodní právo a že země Spojené státy, Velká Británie a Francie se pouze odvolaly na rezoluci, která však k tomu nedává právo, a nově jste také uvedl, že lze argumentovat.
Musím říci, že podobná politika vůči Iráku, nehledě na to, jak nepřístupná je tam případně vláda z hlediska posuzování mezinárodního společenství, vedla dosud ke ztrátě jednoho milionu lidských životů právě za období od roku 1992, jak konstatují oficiální i neoficiální zdroje ze všech směrů.
Také vám velmi děkuji za potvrzení stanoviska k výroku místopředsedy vlády, který skutečně byl neuvážený, a velmi mě to překvapuje od člověka s takovým právním vzděláním i na ústavní úrovni.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Přeje si pan ministr vystoupit? Není tomu tak, takže udílím slovo k další interpelaci paní poslankyni Kateřině Dostálové, a to interpelaci na ministra spravedlnosti Otakara Motejla ve věci osvojení po novele.
Poslankyně Kateřina Dostálová: Paní předsedající, dámy a pánové, vážený pane ministře, obracím se na vás ve věci případu osvojení započatých v době před platností novely zákona o rodině, tzn. před 1. 8. 1998. Obracím se na vás nejenom jménem svým, ale také jménem 47 pracovníků náhradní rodinné péče, kteří v této věci iniciovali petici Poslanecké sněmovně.
***