(pokračuje Škromach)
A naopak. Dlouhodobé udržování nerestrukturalizace podniků, divoká privatizace vedly k tomu, co tu je, a je potřeba to řešit. Ale bohužel to nesouvisí s otázkou úpravy pracovního práva a v zájmu společnosti i v zájmu našem je např., aby při hromadném propouštění ze zaměstnání byla určitá spolupráce mezi zástupci zaměstnanců, mezi úřady práce a mezi zaměstnavatelem, který prostě neuspěl. To je právo. Je právo podnikat, je právo neuspět, je právo také zkrachovat. Ale má to mít určitý systém, určitý pořádek a určité podmínky. A já si nemyslím, že pracovní podmínky a platové podmínky v České republice jsou nějaké mimořádné a vysoké. Za stejnou práci v porovnání s výdělky kousek za hranicemi - v Německu nebo Rakousku - je rozdíl tří- až pětinásobně rozdílný v přepočtu kurzu.
Samozřejmě zaměstnávání cizinců, to je problém, který tu vznikl, a myslím si, že někdy i nedostatečným způsobem, zajištěním kontrolních orgánů. Na úřadu práce dochází k tomu, že roste ilegální zaměstnávání cizinců. Tady nejde jen o to, že stát přichází o daně, o pojištění, že jsou tu vytlačováni naši zaměstnanci z podniků, protože samozřejmě takového člověka se vyplatí zaměstnávat, protože pro Ukrajince apod. jsou tu stejné podmínky jako pro naše zaměstnance v Německu v přepočtu životní úrovně.
Ale problém je v tom, že ať chceme, nebo nechceme, tak naše společnost by se měla starat i o podmínky těchto lidí, ale i legálně zaměstnávaných, protože mnohdy úřad práce vystaví povolení, ale už nemá síly na to, aby zkontroloval, za jakých podmínek tito lidé pracují. A mnohdy pracují za velmi špatných podmínek. Samozřejmě, jednodušší pro mnohé spekulanty je, aby místo řádného podnikání spekulovali s tím, že dovezou levnou pracovní sílu z východu a ta tu bude za mimořádně špatných podmínek pracovat. To samozřejmě není konkurence na trhu práce, ale tam dochází k sociálnímu dumpingu, o kterém velmi často hovoří naši kolegové z Rakouska nebo z Německa, ze kterého mají obavu v situaci, kdy Česká republika vstoupí do Evropské unie, že bude docházet k tomu, že samozřejmě jejich zaměstnavatelé a firmy budou raději zaměstnávat naše občany, protože budou ochotni pracovat za horších pracovních podmínek. A myslím si, že stejně podobně tento vztah je i vůči zaměstnancům, kteří přicházejí ze zahraničí.
Já osobně ten problém zažívám na moravsko-slovenském pomezí, kde velmi často zaznívá i otázka problematiky zaměstnávání slovenských občanů, kteří v podstatě dnes u nás mají volný režim, nepotřebují povolení k zaměstnání. Jen na okrese Hodonín, kde je dnes již přes desetiprocentní míra nezaměstnanosti, pracují asi 2000 slovenských občanů, a to ne vždy v nějakých podřadných pracích, ale i na místech, která jsou kvalifikovaná. A samozřejmě je potřeba v této situaci zvažovat cenu práci, která je tady. A můžeme samozřejmě tlačit mzdy dolů, ale já si dovolím tvrdit něco obráceně, než tu bylo řečeno. To povede naopak ke snižování koupěschopnosti obyvatel, povede ke krachům malých živnostníků a podniků. Ti už dnes mají velké problémy, protože si lidé nechodí kupovat to, co si chodili kupovat normálně. Odkládají spotřebu, protože prostě na to nemají. A nezaměstnaný člověk nebude mít na to dvakrát.
Proto si myslím, že se zbytečně tento problém ideologizuje a zbytečně se tu vyvolává nějaká představa toho, že by tato úprava mohla vést k nějakému zneužívání. Já si myslím, že všichni společně bychom měli najít vůli k tomu, abychom problém nezaměstnanosti v České republice řešili. Svádět to, jestli to zavinil ten nebo onen, to samozřejmě nemá dneska smysl, protože míra nezaměstnanosti není ani tak zarážející, i když je problémem. Problémem je strmost, jak rychle dnes narůstá nezaměstnanost. A jestliže nedokážeme tuto křivku zlomit, tak aby začala stoupat daleko méně mírněji, nehovořím o tom, že se nám podaří v nějakém krátkém horizontu měsíců zlomit tuto křivku, aby začala klesat. Pak to bude prohra nás všech, protože společnost, která je založena na pojišťovnickém systému - a společnost na tom založena je - protože to jsou samozřejmě i příjmy i na zdravotnictví, na sociální pojištění a na další. Vychází právě z příjmů zaměstnanců. Musíme vytvořit takové podmínky, aby ty firmy, které budou na tom špatně, prostě je potřeba, aby slušně ukončily své podnikání, aby lidé měli možnost slušného zaměstnání, ze svých mezd aby mohli zaplatit drobné živnostníky a podnikatele, kteří samozřejmě potom budou v regionu fungovat. Ale je potřeba k těmto věcem přistupovat pragmaticky. A myslím si, že zrovna tato norma by neměla být nějakým způsobem konfliktní, a myslím si, že při jiných příležitostech bychom mohli hovořit o otázkách, které tu zazněly, ale možná tu chybí trochu komunikace. Měli bychom hledat způsob, jak věci řešit společně. (Potlesk)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Škromachovi. Dále jsou přihlášení dva členové vlády - ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr, po něm ministr školství Eduard Zeman a poté pan poslanec Jiří Hofman. Hovořit bude ministr průmyslu kolega Grégr. Prosím, pane ministře, můžete hovořit.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Miroslav Grégr: Pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, dámy a pánové, budu velice stručný.
Pan poslanec a exministr Volák zde vzrušeným hlasem přednesl přesnou a kvalifikovanou obžalobu minulých vlád. Jaká je setrvačnost národního hospodářství, mu jistě rád vysvětlí jeho stranický kolega, pan předseda, exministr Kühnl.
Uvedl přesný výčet toho, co minulé vlády způsobily, co měly udělat, co neudělaly. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministr průmyslu a obchodu Miroslavu Grégrovi. Slova se ujme ministr školství, mládeže a tělovýchovy Eduard Zeman. Prosím, pane ministře, můžete hovořit.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Eduard Zeman: Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych reagovat na to, co zde přednesl kolega Volák.
Je pro mne velkou ctí, že tato slova vyslovuje člověk nad jiné povolaný, tj. člověk, který u všech věcí seděl od samého začátku. Je pro mne velkou ctí, že se mě ptá člověk, který schvaloval zákony, podle kterých tito nezaměstnaní vznikají, na to, co s tím budu dělat já. Je pro mne velmi potěšitelné, že oslovuje nepřítomného ministra školství, který to nezavinil, a neoslovuje nepřítomného exministra školství ve svých lavicích, jehož rukama toto všechno procházelo.
Mohu říci i přes to všechno, že ano, snažím se s tím něco dělat. Snažím se zredukovat 2 500 učebních a školních oborů na úrovni středního školství tak, abychom neprodukovali další takové manažery a manažery v oboru sulfátové chemie, abychom neprodukovali další nadbytečné asistentky manažerů atd. Čili snažím se zamezit této nezaměstnanosti. A je poněkud paradoxní, že jsou to přesně lavice kolegů pana Voláka, které mě za to kritizují a říkají: Stát nepřípustně zasahuje do osobní svobody. Ti nezaměstnaní vznikli právě proto, že se řeklo: Každý štěstí svého strůjcem a je jeho věc, zda si vybere obor, který mu to zaměstnání nedá. Ano, já se přihlašuji k tomu, že jsem ten ministr, který cítí zodpovědnost za to, abychom neprodukovali nezaměstnané. To je vše, děkuji vám. (Potlesk)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministru školství Eduardu Zemanovi. Před řádnou přihláškou do rozpravy kolegy Hofmana se ale k faktické poznámce, na kterou má nárok, přihlásil pan poslanec Volák. Připomínám, že faktická poznámka podle jednacího řádu může trvat dvě minuty. Prosím, pane poslanče, můžete hovořit.
Poslanec Stanislav Volák: Vážený pane místopředsedo, můj dlouholetý přítel a kolega Eduard Zeman prostě ví, že jsem se vždy nesmírně těšil na to, že budu v opozičních lavicích. A ta doba konečně nastala. To se týká vystupování zde ve sněmovně.
Teď k problému, aby to bylo naprosto zřejmé. Já jsem se neptal na to, jak silou a jakým způsobem se budou redukovat ty nebo ony školy. Já jsem se ptal naprosto jednoznačně na to, jestli je nařízeno, že na každé škole je napsáno, a to je obrazně řečeno, kolik nezaměstnaných tato škola vyprodukovala v posledních dvou letech, aby to byla jednoznačná informace pro rodiče.
***