(pokračuje Chobot)
Úprava slev a přirážek, tzv. motivačních prvků, je konstruována tak, že vytváří velmi výhodné podmínky pro korupci bez jakékoliv kontroly a možnosti přezkumu. Není ani naznačena kalkulace těchto motivačních prvků, ani v důvodové zprávě není naznačeno, jak složitý je způsob nastavení slev a přirážek a jak se s nimi chtějí autoři návrhu vypořádat. Není zřejmé, jak bude zajištěna součinnost okresních úřadů a pojišťovny při ukládání a vybírání pokut.
Celkově lze říci, že návrh obsahuje řadu nedefinovatelných pojmů, které nemají oporu v žádném dosavadním právním předpisu. Rovněž tak tvrzení, že konstrukce zákonného pojištění je pozůstatek předcházejícího státního hospodářského systému, ve kterém většina zaměstnavatelů byla státními organizacemi, je mylné. Současné pojištění bylo zavedeno proto - a v takové konstrukci - že si to vyžádala situace po změně hospodářského systému s ohledem na privatizaci a vznik nových podnikatelských subjektů.
Chybné je i poukazování na nesouhlas s evropskou tzv. třetí směrnicí pro neživotní pojištění, neboť tato směrnice se týká - jak uvádí i navrhovatel - komerčního pojištění. Současné zákonné pojištění však není komerčním pojištěním nejen proto, že v něm není zakalkulován žádný zisk, ale i proto, že pojišťovny jsou jen vykonavatelem státní zakázky a nemají žádný vliv na stanovení parametrů pojištění. Pro zlepšení prevence není vytvoření nové úrazové pojišťovny potřebné, neboť stávající právní řád obsahuje řadu nástrojů, které mohou prevenci pracovních úrazů dostatečně zabezpečit. Přitom jejich fungování není vůbec závislé na odškodňování pracovních úrazů, např. inspektoráty bezpečnosti práce. Stejně tak lze realizovat i další z navrhovaných opatření, jako např. vytváření rezerv na pojistná plnění v příštích obdobích, dalších technických rezerv nebo financování projektů prevence apod.
Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že vznik nové Všeobecné úrazové pojišťovny nepřinese nic nového. Snaha o vytvoření jedné úrazové pojišťovny by měla vyplynout z celospolečenského zájmu a jejím vytvořením by se měla zabývat vláda. Z výše uvedených důvodů navrhuji předložený návrh zákona zamítnout.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Chobotovi. Dalším přihlášeným do rozpravy je předseda klubu KSČM pan poslanec Vojtěch Filip. Prosím, pane poslanče, můžete hovořit.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Vážená vládo, dámy a pánové, nechtěl jsem hovořit, ale trochu musím dvě věci připomenout.
Výrazně souhlasím s myšlenkou, kterou kolega Němec ve svém návrhu má. To znamená jedné úrazové pojišťovny v České republice. Ono je to trochu jinak, než je v důvodové zprávě. Principem objektivní odpovědnosti zaměstnavatele za škodu, která byla způsobena v rámci pracovního poměru zaměstnanci, je to, že není možné, aby takový zaměstnanec potom byl zkrácen na svých právech, nedostal odškodnění a aby svým způsobem za své prostředky musel trpět za to, že v rámci plnění svých pracovních povinností byl poškozen na svém zdraví, a to třeba i trvale.
Původní princip pochází daleko z první poloviny tohoto století. Vycházel právě z toho, jakým způsobem se vytvářel pracovně právní vztah. Není pravda, že by to bylo dáno systémem, který zde fungoval do roku 1992, jak je to popsáno v důvodové zprávě. To je skutečně obecná evropská norma, která dokonce je tak daleko ve většině sousedních zemí, že není ani možné, aby takový spor dospěl až do stadia sporu soudního. Kdežto u nás je největším problémem v době krachu jednotlivých podniků to, aby se vůbec vypátralo - správce konkurzní podstaty, likvidátor podniku - u které pojišťovny byl konkrétní pracovník pojištěn a jestli bylo zaplaceno oněch sto korun pojistného. Takové soudní spory se vedou nepřiměřeně dlouho. Není nic divného, i když soud jedná v pravidelných intervalech, že se věc dostane, resp, odškodnění pracovníka se řeší pátý šestý rok. Je to dáno právě tím, že podnik, který je v likvidaci nebo v konkurzu, není ochoten předávat materiály, neví se, proti které pojišťovně to vlastně uplatnit. Pracovník v té době může být na podpoře v nezaměstnanosti, nebo ji dokonce už nepobírá, a přitom je zde jeho evidentní nárok, který nemá kdo zaplatit, při efektivním vědomí, že ze zákona má nárok na to, aby jeho poškození způsobené pracovním úrazem odškodněno bylo.
Existoval zde v minulém volebním jeden návrh, který se týkal této věci a který se týká i jiného možného postupu, tj. předběžné odškodnění těch, kteří byli poškozeni např. trestným činem. To je obdobná věc, kterou je třeba řešit, protože je třeba chránit práva poškozeného, nikoliv pachatele trestného činu. Zde je třeba chránit práva zaměstnance, nikoliv se vyhýbat tomu, že by pracovní úraz neměl být odškodněn.
Jsem přesvědčen o tom, že myšlenka návrhu je velmi dobrá. Ovšem nesouhlasím s konstrukcí, která je. Právě proto, abychom o tom dále diskutovali, nejsem pro zamítnutí této věci, ale byl bych pro to, aby se to vrátilo předkladatelům k přepracování s tím, že seminář k této věci, který by byl pořádán v Poslanecké sněmovně, by jistě přinesl další poznatky a možné postupy, které by vedly k přijetí takového zákona. Nespoléhal bych se na to, abychom uložili vládě, aby to předložila do určitého data. Myslím si, že tuto potřebu cítíme všichni bez rozdílu politické příslušnosti. Bylo by možná velmi vhodné, abychom jako zákonodárci se tím zabývali mnohem intenzivněji, než je možné v této diskusi v prvním čtení.
Můj návrh je jednoduchý. Nejsem pro zamítnutí, jsem pro vrácení navrhovatelům k přepracování s tím, že bychom v určité době uspořádali seminář k této věci. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Filipovi. Další přihlášku do obecné rozpravy nemám a obecnou rozpravu uzavírám.
Kolegyně a kolegové, po uzavření obecné rozpravy budou následovat závěrečná slova zástupce navrhovatelů a poté zpravodaje, poté budeme hlasovat o návrzích, které padly. Prvním z nich je návrh na vrácení předlohy k dopracování, druhý bude návrh na zamítnutí.
Nyní hovoří zástupce předkladatelů pan poslanec Němec. Prosím, pane poslanče. Vás, kolegyně a kolegové, žádám, abyste poněkud snížili hladinu hluku v jednacím sále, ale obávám se, že dnes apely jsou poněkud marné. Přesto je budu neustále v pravidelných intervalech opakovat. Prosím, pane poslanče, můžete hovořit.
Poslanec Pavel Němec: Vážené dámy, vážení pánové, svého závěrečného slova využiji k jedné otázce. Ptám se přes všechnu kritiku, která se snesla na návrh zákona, co je lepší. Zda je lepší současný stávající stav, kdy povinné zákonné pojištění provozují tři komerční instituce, kde není prakticky žádným způsobem kontrolováno hospodaření s předepsaným pojistným, kde nejsou tvořeny žádné rezervy na dlouhodobé závazky vyplývající z poškození v důsledku pracovních úrazů apod., nebo zda je lepší se pokusit ve druhém čtení dopracovat návrh zákona, který tyto zcela zásadní nedostatky řeší.
Dámy a pánové, proto vás žádám, abyste zvážili, zda skutečně není dobré pokusit se řešit tuto problematiku, kterou vláda nebyla schopna do současné doby od roku 1993 uspokojivě řešit, zda by nebylo dobré pokusit se tento problém řešit na půdě Poslanecké sněmovny. Děkuji.
***