(pokračuje Fischerová)
Návrh v podstatě kopíruje pouze stávající stav pojištění odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání, a neklade si tedy za cíl výrazně změnit motivaci chování zaměstnavatele při ovlivňování rizikových faktorů, které souvisejí s bezpečností a ochranou zdraví při práci.
Velmi neurčité formulace a představy o organizačním uspořádání způsobu hospodaření, vedení účetnictví a vztahu ke státní správě jsou, dámy a pánové, až podezřele podobné návrhu zákona o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách. Všeobecně je nám známo, k jakým problémům vedla aplikace zákona o zaměstnaneckých zdravotních pojišťovnách a jak úpornou snahu ze strany státní správy i zákonodárců bylo zapotřebí vynaložit při jejich řešení, které bohužel ještě stále není konečné. Přitom příčiny těchto problémů ve zdravotnictví jsou velice podobné přístupům, které jsou nyní prezentovány předkladateli projednávaného parlamentního tisku.
Otázky spojené s organizační strukturou veřejnoprávního subjektu by měly být definovány zcela jednoznačně. Uvedená forma zpracování parlamentního tisku 81 připouští jak veřejnoprávní, tak soukromoprávní aktivity pod jednou střechou. Dámy a pánové, to podle mého názoru jistě není omyl. Není to také náhoda. Parlamentní tisk vůbec nepředpokládá, že provozovatel a jeho dozorčí orgán, to je rada úrazové pojišťovny, řešená § 14, by se měl chovat odpovědně a že by byla odpovědnost za výsledky hospodaření a plnění funkce pojištění adresně stanovena a vztažena k jasně definovaným varovným kritériím výsledků hospodaření. Princip součinnosti státu, který by měl podle předkladatelů krýt vzniklé ztráty, úrazového pojištění tohoto typu, je naprosto nepřijatelný a ze zkušeností s všeobecným zdravotním pojištěním víme, že jej bylo nutno cestou novelizace velice rychle ze zákonných předloh vypustit. Pro státní rozpočet by tak opět vzniklo další riziko jeho nekontrolovatelného čerpání.
Někteří poslanci jsou stejně jako já zaskočeni 25 % nákladů správní režie současného provozování pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání u České pojišťovny, u České Kooperativy a Moravské Kooperativy, akciových společností. Výše správní režie je definována § 16 vyhlášky Ministerstva financí č. 125/93 Sb., a to z celkového objemu přijatého pojistného zaplaceného zaměstnavateli v daném kalendářním roce. Tento způsob podpory podnikání v oblasti pojištění na úkor zaměstnavatelů je z morálního hlediska těžko přijatelným dědictvím po ministru Kočárníkovi. Vyhláška Ministerstva financí č. 125/93 Sb. byla ideálním nástrojem ke zvýhodnění uvedených pojišťoven. Neprocházela parlamentem.
Je zřejmé, že příprava nové zákonné úpravy úrazového pojištění, kterou má vláda ve svém legislativním plánu, bude ještě nějaký čas trvat. Nelze totiž nevidět také nezbytnou úpravu pracovního práva. Domnívám se však, že je zapotřebí neprodleně reagovat na příslušnou výši nákladů na správní režii pojišťoven. Potřebná analýza objektivně prokazatelné výše nákladů na správní režii a jejich potřebné výrazné snížení formou novely vyhlášky Ministerstva financí jsou plně v kompetenci Ministerstva financí a není nutné s nimi otálet.
Dámy a pánové, předkladatelé jistě ve své snaze i dobré víře sledovali řešení narůstajícího problému. Takovým problémem stávající způsob provozování pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání nesporně je. Projednávaný poslanecký návrh úrazového pojištění podle mnou již uvedených výhrad však v žádném případě nepovažuji za odpovídající řešení. Podávám proto z tohoto místa návrh na zamítnutí projednávaného návrhu zákona. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní poslankyni Evě Fischerové. Nyní bude hovořit pan poslanec Václav Krása, připraví se pan poslanec Milan Cabrnoch.
Poslanec Václav Krása: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolím si říci několik slov ke stanovisku vlády, které, jak víte, bylo k tomuto návrhu zákona zamítavé. Předložený návrh představuje první systémovou změnu stávajícího systému zákona o pojištění a nečiní si - znovu zdůrazňuji - nečiní si ambice nastolit systém komplexního odškodnění pracovních úrazů a nemocí z povolání, který by znamenal mj. změnu systému veřejného zdravotního pojištění, předpisů o sociálním zabezpečení v části týkající se řešení následků invalidity způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. To je mimochodem nepřímo i důvod, pro který se kompetence podle nového zákona svěřují Ministerstvu práce a sociálních věcí, a nikoli jen Ministerstvu financí. Nerozumím tomu, proč pan ministr i někteří poslanci neustále zdůrazňují, že tento zákon neřeší komplexně změnu celého systému, protože to není jeho ambicí. Dovoluji si nesouhlasit s názorem pana ministra, že nepostačuje pouze změna institucionální. Myslím, že institucionální změna je vůbec předpokladem toho, aby se celý systém změnil. Mimochodem chci uvést, že Ministerstvo práce a sociálních věcí pracuje na systémové změně již několik let, bohužel pořád není schopno dojít ke konečnému názoru tak, aby mohlo zákonem upravit celý systém.
Všeobecná úrazová pojišťovna České republiky je koncipována jako veřejnoprávní subjekt. Je totiž zřízena zákonem, zákon upravuje obligatorní předmět činnosti. Proto není pravda to, co říkala paní poslankyně Fischerová, že jsou tam možnosti i komerčního podnikání. Vytýká-li se smíšený charakter daný tím, že na Všeobecnou úrazovou pojišťovnu ČR se budou vztahovat i obecné předpisy o pojišťovnictví, přehlíží se, že zákon upravující zákonné pojištění lex specialis a obecné předpisy o pojišťovnictví se uplatní, jen pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
Pochopitelně se z obecných předpisů o pojišťovnictví použijí, tak jako dnes, pouze ta ustanovení, která se vztahují k předmětnému druhu pojištění. Argumentovat zkušeností se zdravotními pojišťovnami není správné, neboť jejich obtíže nebyly dány nedostatečností právní úpravy jejich hospodaření - a výsledky kontrol jejich hospodaření to potvrzují - nýbrž tím, že existovala kontraktační povinnost zdravotních pojišťoven, výkonový systém úhrady zdravotní péče a neomezený rozsah zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Dohledací oprávnění Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva financí je založeno předmětným zákonem tak, že ústavnímu požadavku, aby působnost ministerstev byla stanovena zákonem, je učiněno zadost. Rozsah tohoto oprávnění je vymezen v § 18 a následných zákona ČNR č. 185/91 Sb., o pojišťovnictví, v platném znění. Je to mimochodem jeden z důvodů, proč se na Všeobecnou úrazovou pojišťovnu České republiky bude vztahovat také zákon České národní rady č. 185/91 Sb.
Všeobecná úrazová pojišťovna ČR bude vybírat pojistné na zákonné pojištění. Neplacení pojistného bude tudíž předmětem rozhodování soudů, tak jako je tomu koneckonců dodnes. Jinak řečeno, Všeobecná úrazová pojišťovna České republiky bude vymáhat dlužné pojistné soudní cestou včetně soudních výkonů rozhodnutí.
***