Ministr spravedlnosti ČR Otakar Motejl: Pane předsedající, vážená Poslanecká sněmovno, především prosím, abyste prominuli mé několikaminutové zpoždění, které narušilo pracovní rytmus vašeho dnešního dopoledního programu, a přesto nebo právě proto doufám, že nyní se dostatečně budete moci soustředit na projednávání dalšího bodu, který jsem pověřen vládou uvést.
Předkládám vám návrh zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Tento zákon má nahradit dosud platnou právní úpravu výkonu trestu odnětí svobody přijatou již v roce 1965, která přes řadu provedených novelizací se ukazuje logicky jako nevyhovující. Vychází totiž z jiného pohledu na smysl a obsah výkonu trestu odnětí svobody a z přesvědčení o reálné možnosti převýchovně působit na všechny odsouzené, navíc jednotnými prostředky. Návrh předkládaného zákona v sobě obsahuje určitý odklon od globální snahy o převýchovu všech odsouzených a naopak prohlubuje požadavek individuálního přístupu především ke každému odsouzenému a posléze i použití tomu odpovídajících prostředků působení jako předpokladu pro dosažení většího efektu výkonu trestu.
I když trestní zákon hledisko výchovy v obecné definici k účelu trestu obsahuje, je nepochybné, že každý z druhů trestů, který lze podle trestního zákona uložit, v sobě nezahrnuje stejný poměr represe a výchovy. Stejně tak nelze vytvořit jediný model výkonu trestu odnětí svobody. U některých skupin odsouzených je s ohledem na povahu trestné činnosti, délku uloženého trestu a zejména jejich osobní a morální kvality namístě zdůraznit represivní složku trestu a příliš na jejich převýchovu nespoléhat. Naopak u jiné skupiny odsouzených lze předpokládat jejich vstřícný přístup k výkonu trestu resp. spoléhat na to, co zákon označuje jako snahu po nápravě, a změřenou mírou recidivit očekávat přiměřeně příznivé výsledky.
Vedle snahy po dosažení větší diferenciace výkonu trestu odnětí svobody předpokládaný návrh usiluje o otevřenější pojetí výkonu trestu odnětí svobody. To se projevuje ve snaze již v průběhu výkonu trestu umožnit, aby na odsouzené v širší míře působily i jiné subjekty, stojící mimo věznici, a to nejen orgány sociální péče zajišťované zákonem, ale i nestátní organizace humanitární povahy. Poměrně velkou část vězeňské populace totiž tvoří odsouzení bez potřebného sociálního zázemí, kteří po skončení výkonu trestu nemají zajištěny základní podmínky dalšího bezkonfliktního života, jako je bydlení nebo zaměstnání. Pokud se snahou věznice během jejich pobytu v podmínkách výkonu trestu dosáhne alespoň minimálního pozitivního výsledku i v tomto směru, ten je pak velmi brzy zcela zmařen a řada propuštěných se znovu dopouští trestné činnosti a zapadá do prostředí pro tuto trestnou činnost příznivé. O tom svědčí v konečných důsledcích vysoký podíl recidivistů. I v tomto směru by měl návrh navrhovaného zákona přispět k určitému žádoucímu posunu.
Návrh zákona rovněž předpokládá, že způsob výkonu trestu bude více zaměřen na odstranění příčin, které v konkrétním případě vedly k spáchání trestné činnosti. To platí zejména u požadavku, aby už v průběhu výkonu trestu bylo vykonáváno ochranné léčení, pokud to soud uložil. Právě na tomto příkladě lze ovšem dokumentovat, že obsah výkonu trestu a dosažený výsledek neovlivňuje jen úroveň jeho právní úpravy, ale výrazně limitujícím faktorem je a bude dostatek finančních prostředků. S tímto vědomím se ve vládním návrhu objevuje požadavek, aby v podmínkách výkonu trestu byly realizovány všechny ochranné léčby uložené v ambulantní formě. Rozsah, v jakém budou věznice zajišťovat též výkon ústavních ochranných léčení, závisí ovšem na objemu rozpočtových prostředků pro vězeňství v příštích letech.
Vládní návrh zákona byl zpracován s přihlédnutím k právním úpravám podmínek výkonu trestu odnětí svobody v jiných evropských zemích a rovněž se do něj promítají požadavky, které v oblasti vězeňství a právního postavení odsouzených osob pro stát vyplývají z některých mezinárodních dokumentů, ať již OSN, nebo Rady Evropy. V tomto směru vládní návrh představuje standardní právní úpravu, která v potřebném rozsahu zajišťuje právní ochranu osob zbavených osobní svobody na základě rozsudku, respektuje princip, že k omezení nebo zbavení jejich práv může docházet jen v takovém rozsahu, jaký je nezbytný k dosažení účelu výkonu trestu. V neposlední řadě navrhovaná právní úprava umožňuje, aby se při její správné aplikaci dosahovalo většího efektu při výkonu trestu odnětí svobody.
Z uvedených důvodů v přesvědčení, že tento zákon by měl podstatně přispět k plnění úkolů na úseku boje s trestnou činností, vás žádám, abyste v rámci prvního čtení přikázali vládní návrh k projednání svým výborům, jejichž působnosti se dotýká.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a registroval průběh rozpravy. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Tomáš Kladívko.
Poslanec Tomáš Kladívko: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, vládní návrh zákona o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů je nám předložen jako sněmovní tisk č. 89. Dovolte mi, abych se zmínil o jistých věcech v minulosti, které souvisely s projednáním tohoto zákona.
Současný stav výkonu odnětí svobody se řídí platnou právní úpravou starší 30 let a následně řadou novel zákona reagujících na společenské změny po roce 1989. V posledních třech letech byl Poslanecké sněmovně již dvakrát předložen komplexní návrh zákona řešící problematiku výkonu trestu odnětí svobody. Prvním pokusem byl vládní návrh zákona o výkonu trestu odnětí svobody předložený Poslanecké sněmovně v únoru 1996, druhým pokusem byl poslanecký návrh zákona o výkonu trestu odnětí svobody předložený PS v březnu 1998. Oba návrhy zákona postihl stejný osud. Ač byly schváleny v prvém čtení, z důvodu konání voleb nebyly již sněmovnou dále projednávány. Pevně věřím, že tento návrh zákona, který je nám dnes předložen, nebude následovat své předchůdce.
Podstata předloženého návrhu spočívá především v tom, že návrh zákona by měl nahradit dosavadní platnou právní úpravu výkonu odnětí trestu svobody. Uplatňování zákona č. 59/1965 Sb. a následných novel v praxi ukazuje, že je nutné přikročit k nové zásadní úpravě, a to i v kontextu s celou řadou příprav včetně přípravy rekodifikace trestního práva. Návrh zákona vychází z poznatků souvisejících společenských věd, právních úprav vězeňských systémů evropských zemí, respektuje všechny mezinárodní smlouvy a dokumenty v této oblasti. Dále samozřejmě využívá praktických poznatků načerpaných pracovníky vězeňské služby z jejich praxe.
Návrh zákona sleduje několik cílů. Základní je dosáhnout vyšší účinnosti trestu odnětí svobody. Návrh zákona vychází z principu, že postavení odsouzeného z hlediska rozsahu jeho práv závisí především na jeho chování během trestu. Dále zákon sleduje prohloubit diferenciaci výkonu trestu odnětí svobody. Návrh sleduje nutnost oddělit skutečně nebezpečné vězně a recidivisty od pachatelů prvovězněných, prvotrestaných, dále pachatele nedbalostních deliktů a mladistvé. Dále přihlíží k specifickým požadavkům zacházení s pachateli, např. psychopaty, závislými na návykových látkách a sexuálními delikventy. Jako nový cíl si zákon klade širší zapojování obcí a nestátních subjektů do účasti na zajišťování výkonu trestu odnětí svobody.
***