(pokračuje Škromach)
Tím se stalo to, že vlastně dnešní situace je taková, že nezohledňuje ani průměrný výdělek. Nárůst, který je, je vlastně technická úprava, která znamená valorizaci za několik let, kdy jednotlivé částky nebyly valorizovány.
Myslím, že je dobré se zamyslet i nad možností změny způsobu. Dokonce si myslím, že by tento systém bylo možné si představit v podobě, jaká je v některých zemích Evropské unie, kdy první týden nebo i několik týdnů vlastně nemocenské není placeno z pojištění, ale je hradí zaměstnavatel. Samozřejmě potom je daleko větší motivace k tomu, aby takový zaměstnanec vážil, zda je skutečně nemocný. Samozřejmě to motivuje i zaměstnavatele k tomu, aby zabezpečoval dobré pracovní podmínky pro zaměstnance. Stejně tak i problematika prevence. Čím nižší nemocnost, tím více samozřejmě šetří svých vlastních prostředků.
Dnešní situace - a nakonec tyto informace mám i z terénu - je taková, že přijde mistr za svými zaměstnanci a řekne: Dnes vás bolí v zádech, není práce, běžte na týden marodit a za tu dobu možná nějakou práci seženeme. To by samozřejmě tímto způsobem bylo odstraněno, ale je to problém systémové změny. Myslím si, že tato systémové změna potřebuje daleko širší diskusi. Nakonec tak jak byla tato problematika diskutována na výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, je vůle k tomu, abychom o této systémové změně diskutovali a našli nějaký širší konsenzus, aby přetrvával další a další vlády, které přijdou.
Otázka zneužívání nemocenského samozřejmě souvisí i s problematikou stavu ve zdravotnictví. Ať chceme nebo nechceme, problém zneužívání je problém, který řeší i v mnoha zemích Evropské unie a velmi složitě se s tím vyrovnávají, protože žádný personalista ani nikdo jiný nemůže rozhodovat o zdravotním stavu občana. Tam toto může stanovit pouze lékař. Myslím, že zde zaznělo i v předchozích vystoupeních - je potřeba i zvýšit revizní činnost ze strany pojišťovny a více kontrolovat dodržování léčebného režimu ze strany pojištěnců. To je opět o systému a možnostech, které by zde byly.
Čili přimlouvám se za senátní návrh, který je v podstatě technickou změnou, to znamená uvedení stavu přibližně na stav, kdy tento zákon vznikal. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Škromachovi, který byl posledním přihlášeným do obecné rozpravy. Ještě jednou se do obecné rozpravy hlásí pan poslanec Volák.
Poslanec Stanislav Volák: Nechci reagovat nějak zle, ale přesto bych uvedl fakta, na která jsem možná zapomněl.
Přes to, co zde bylo řečeno, že - už jsem to říkal při prvém čtení - v roce 1989 byla průměrná procentní neschopnost obyvatelstva okolo 4,74 %, v roce 1997 byla 6,3 %, uvědomme si na podporu mého argumentu, že v podstatě výše dočasné pracovní neschopnosti souvisí s výškou náhrady, to znamená s výší nemocenského pojištění, že v příjmové skupině do 8 tisíc je průměrná procentní pracovní neschopnost přes 8 %, v příjmové skupině přes 20 tisíc je průměrná pracovní neschopnost okolo 2 %, dokonce pod 2 %. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. V tuto chvíli již nemám žádnou přihlášku do obecné rozpravy, proto ji končím. Vzhledem k tomu, že v obecné rozpravě žádné návrhy, o kterých by bylo třeba hlasovat, nepadly, zahajuji v tuto chvíli podrobnou rozpravu, do které mám přihlášeny poslance Václava Krásu a Milana Cabrnocha. Udílím slovo panu poslanci Krásovi, připraví se pan poslanec Cabrnoch.
Poslanec Václav Krása: Vážená paní předsedající, členové vlády, dámy a pánové, dovolte, abych přednesl několik pozměňovacích návrhů v duchu vystoupení pana poslance Voláka v obecné rozpravě.
K článku I: Za bod 1 se vkládá bod 2, který zní: V § 17 odstavec 2: Výše nemocenského za kalendářní den činí
- za první až třetí kalendářní den pracovní neschopnosti 40 % denního vyměřovacího základu,
- za třetí až třicátý kalendářní den pracovní neschopnosti 65 % denního vyměřovacího základu,
- od třicátého prvního kalendářního dne pracovní neschopnosti 70 % denního vyměřovacího základu.
Další body senátního návrhu se přeznačí.
K článku I dosavadní bod 3: V § 18 nové odstavce 8 a 9 znějí:
Odstavec 8: Převyšuje-li denní vyměřovací základ vypočtený podle předchozích odstavců částku 270 korun, počítá se částka 270 korun v plné výši. Z částky nad 270 korun do 540 korun se počítá 70 %. Z částky nad 540 korun do 810 korun se počítá 40 %. Z částky nad 810 korun se počítá 20 %.
Odstavec 9: Částka denního vyměřovacího základu se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. Přesahuje-li denní vyměřovací základ 270 korun, zaokrouhluje se až po úpravě podle odstavce 8.
V článku II § 17 odstavec 1 zní:
Odstavec 1: Nemocenské se stanoví z průměrné částky připadající na kalendářní den z měsíčního platu, který náleží v době vzniku neschopnosti v službě. Převyšuje-li částka uvedená ve větě první částku 270 korun, počítá se částka 270 korun v plné výši, z částky nad 270 korun do 540 korun se počítá 70 %, z částky nad 540 korun do 810 korun se počítá 40 % a z částky nad 810 korun se počítá 20 %. Výsledná částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru s tím, že přesahuje-li částka uvedená ve větě první částku 270 korun, zaokrouhluje se až po úpravě podle části věty před středníkem.
Odstavec 2: Dosavadní text článku II se označí jako bod I a doplní se bod II, který zní: V § 18 se slova "69 %" nahrazují slovy "70 %".
Dámy a pánové, chtěl bych upozornit pro hlasování ve třetím čtení, aby tyto pozměňovací návrhy byly hlasovány společně, protože na sebe navazují. První část pozměňovacího návrhu se týká zabránění zneužívání systému. Systém podle mého návrhu spočívá v tom, že první dny je vypočítáváno nemocenské v menší procentní sazbě z denního vyměřovacího základu. Má to vést k tomu, aby tento systém nebyl zneužíván.
Druhý pozměňovací návrh je především o ekvivalenci. Zvyšuje dosavadní ekvivalenci vyplácení nemocenského pojištění, a to ještě více, než tuto ekvivalenci zavádí senátní návrh.
Poslední část mého návrhu je směrována do zákona 32/1956. Dotýká se úpravy nemocenského u vojáků.
***