(pokračuje Zeman M.)
Závěrem bych chtěl zcela upřímně a bez jakékoli ironie poděkovat panu poslanci Nečasovi za jeho dotaz, protože si myslím, že přes rozdílnost názorů na mnohé jiné záležitosti máme shodný zájem, aby tento úřad fungoval a fungoval dobře, a já mohu pana poslance Nečase ujistit, že tento zájem mám nezávisle na tom, komu tento úřad personálně podléhá, že si svoji odpovědnost uvědomuji a z toho také vyplývá poměrně častá frekvence schůzek s panem Kadlecem.
Dovolte mi závěrem už jen jednu větu, o níž můžete oprávněně namítnout, že se netýká otázky pana poslance Nečase.
Krátce po svém jmenování ministerským předsedou České republiky jsem považoval za svoji samozřejmou povinnost navštívit nejen Národní bezpečnostní úřad, ale i sídlo Bezpečnostní informační služby. Při této návštěvě jsem zjistil, že jsem první polistopadový premiér, který BIS navštívil. I nad tím by bylo dobré se zamyslet.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu předsedovi vlády a táži se pana poslance, chce-li položit panu předsedovi vlády doplňující otázku. Je tomu tak.
Poslanec Petr Nečas: Ano, chci, pane předsedající. Chci zopakovat jen některé otázky, které jsem tady přednesl a na které mi pan předseda vlády nedal odpověď. To znamená, jak bylo naloženo s původním usnesením vlády z 20. srpna, jak bylo postupováno vůči vedoucímu úřadu vlády, který měl tento úkol přidělen, zda tedy toto usnesení vlády bude revokováno.
Za další bych chtěl znovu připomenout panu předsedovi vlády, že skutečně on nese politickou odpovědnost za to, že tento úřad bude funkční, že bude mít přidělenu budovu, že bude splňovat všechna kritéria. Nemůže to svádět na ministra obrany, nemůže to svádět na ministra Baštu, je to jen jeho osobní odpovědnost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Na vaše doplňující dotazy odpoví předseda vlády.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Ano. Předpokládám tedy, že jsem panu poslanci Nečasovi přinejmenším uspokojivě odpověděl na jeho oprávněnou otázku, jaká je frekvence mých služebních styků s panem Kadlecem.
Znovu opakuji, protože toto bylo jádro jeho otázky, že poté, co se ukázalo, že nedisponujeme žádnou standardní vyhovující budovou, obrátil jsem se na ministra obrany, který jako jediný může mít nestandardní nároky tohoto úřadu, a informoval jsem o průběhu dosavadních jednání i o časovém horizontu jejich ukončení. Samozřejmě, že si uvědomuji, že za to nesu odpovědnost. Právě proto jsem o této věci informoval, a pokud jde o podklady, vyžádal jsem si je přímo od pana ředitele Kadlece. Přesně k této věci.
Mimochodem mohu konstatovat, že při posledním jednání se mnou právě pan ředitel Kadlec vyjádřil uspokojení nad tím, že otázka dislokace budovy pro Národní bezpečnostní úřad se blíží ke zdárnému konci.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane předsedo vlády. Nyní dávám slovo panu poslanci Petru Marešovi, který byl vylosován na druhém místě, aby přednesl ústní interpelaci na předsedu vlády České republiky.
Poslanec Petr Mareš: Pane předsedající, pane premiére, vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem velmi rád, že v souvislosti s otázkou závažnosti problémů souvisejících s přechodem informačních sítí na rok 2000 jsme měli možnost zažít mimořádně vzácný okamžik, kdy se pan kolega Payne a pan premiér Zeman shodli na tom, že to je problém skutečně velmi závažný. Nemusím tedy ztrácet čas vysvětlováním této otázky a mohu přejít přímo k věci.
Vysoce oceňuji, že, jak ve své odpovědi na interpelaci kolegy Payna uvádí pan premiér, vláda přijme komplexní řešení pro minimalizaci možných škod. A mám k němu následující tři skupiny otázek v této souvislosti:
Za prvé: Jaké jsou nebo budou kompetence Národního koordinačního střediska a kdo bude stát v jeho čele, jaký je vztah tohoto střediska k takovým organizacím, jako je Rada vlády pro státní informační politiku a Úřad vlády pro státní informační systém.
Za druhé: Zda již existuje časový harmonogram konkrétních kroků k zajištění přechodu informačních sítí na rok 2000, a pokud ano, pak jaký bude jejich sled a kdy budou činěny.
Za třetí: Z jakých prostředků bude financována činnost Národního koordinačního střediska a jaký je celkový objem prostředků, které chce vláda na zajištění tohoto přechodu vynaložit, a proč se tato částka neobjevila ve vládním návrhu státního rozpočtu.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má předseda vlády.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane poslanče, vážené kolegyně a kolegové, vážený pane předsedající, jsem rád, že se shodujeme na odpovědnosti státu v této oblasti. Přiznávám se, že mě poněkud znepokojovaly liberální výroky, které tvrdily, že v podstatě tento problém má být ponechán soukromému sektoru a že je v podstatě chápán jako problém vedení té které společnosti, to znamená, že vy i já zastáváme názor, že takové ultraliberální pojetí by mohlo vést k evidentním škodám, a jsem velmi rád, že tento názor sdílíte, protože jinak byste od státu nevyžadoval určitou ingerenci, která z vaší odpovědi zaznívá.
Odpovím tedy na vaše otázky a dovolte mi, abych nejdříve popsal, protože to s tím souvisí, platný právní stav.
Jak víte, v orgánech státní správy za provozování jednotlivých informačních systémů podle dosavadní právní úpravy odpovídají jejich gestoři. Takže i jim přísluší odpovědnost za bezporuchový přechod provozovaných informačních systémů do roku 2000.
Musím se přiznat, že tuto úpravu považuji za chybnou. Považuji ji za chybnou především proto, že vede k partikulárním informačním systémům, které jsou nedostatečně kompatibilní, a tedy i nedostatečně úsporné. Proto Úřad pro státní informační systém už v březnu 1998, abych se nechlubil cizím peřím, provedl podrobný průzkum stavu připravenosti informačních systémů v ústředních i jiných orgánech státní správy a zmapoval, mimochodem dosti žalostný, stupeň připravenosti.
Proběhlo také jednání s bankovní sférou, s odbornými firmami, které se zabývají rozvojem informačních technologií. Tato jednání mj. proběhla i na zasedání Světové banky, OECD, Evropské komise a naposledy 11. prosince 1998 na Mezinárodním zasedání pracovní komise pro informatiku OSN v New Yorku. Tolik aby bylo jasné, z čeho vycházíme, že se snažíme vycházet ze zahraničních zkušeností, a nikoli si pouze vymýšlet nějaké vlastní originální recepty.
Dne 22. prosince 1998 byl zpracován návrh, který v případě jeho zájmu panu poslanci Marešovi rád poskytnu. Tento návrh zpracoval Úřad pro státní informační systém a poměrně podrobný návrh, který mám k dispozici, a mohu ho tedy poskytnout i dnes, je samozřejmě tak dlouhý, že asi těžko je možné ho číst. Nicméně odpovím z tohoto návrhu alespoň na ty základní body, tedy především, jaká instituce, v jakých termínech, s jakými finančními prostředky a co bude zajišťovat.
***