(pokračuje Mareš)
První moment se týká srovnání se stavem na Šumavě. Z různých vystoupení tady vznikl dojem - já se domnívám, že neúmyslně - jako by katastrofa na Šumavě byla způsobena vyhlášením národního parku. Chtěl bych podotknout, že toto území se vypořádává s problémem kůrovce minimálně 15 let a že příčiny této katastrofy sahají zhruba 200 let dozadu. Týkají se dlouhodobého hospodaření, není to důsledek zásahu, jak tady řekl jeden z mých kolegů, nějakých ekologických fanatiků, je to důsledek dlouhodobého vývoje na Šumavě.
Druhý moment, který zde možná trošičku zanikl v poměrně emotivním vystoupení jiného z řečníků přede mnou, je to, že my jsme se skutečně málo v debatě zabývali tím, co si vlastně přejí lidé, kteří žijí v oblasti, o které jednáme. Předsedové poslaneckých klubů a jistě i celá řada z vás dostala nejrůznější vyjádření starostů obcí, které leží na tomto území. Ti z vás, kteří stejně jako já měli možnost tuto oblast navštívit a hovořit s nimi, patrně se mnou budou souhlasit, že slova, která možná za emocemi nezněla příliš racionálně, jsou založena na pravdě. Podpora ze strany obyvatel tohoto území ve prospěch vyhlášení národního parku je poměrně silná a pochopitelně je to způsobeno takovými otázkami, jako že vyhlášení národního parku, který poskytne možnost obdobné ochrany na našem území, jako je tomu na německém území, zpřístupní obyvatelům těch obcí nejrůznější ekologické fondy na druhé straně hranic, tedy v Německu.
Nakonec není také zcela pravdou, jak tady zaznělo možná mezi řádky, že území, o kterém se bavíme, není unikátní. Pokud na ně nahlížíme jako na celek, to znamená na obě jeho části, jak na tu, která leží na našem, tak tu, která leží na německém území, tak jde skutečně o největší typ pískovcových útvarů tohoto typu v Evropě. Jeho unikátnost je nesporná.
Domnívám se, že navzdory nedostatkům, které v předloženém návrhu nesporně jsou a na které zde bylo oprávněně poukázáno, je možné tyto nedostatky odstranit ve druhém čtení, a přimlouval bych se za to, abychom tento návrh do druhého čtení pustili.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Jaroslav Melichar.
Poslanec Jaroslav Melichar: Pane předsedající, dámy a pánové, protože bydlím blízko uvažovaného Národního parku Česko-saské Švýcarsko a právě proto, že ho velice často navštěvuji a mohu z pohledu 30 až 40 let posoudit dané území, troufám si říci, že vyhlášením národního parku se nikterak nezvýší ochrana tohoto území, protože již za neexistence CHKO to vždy bylo Česko-saské Švýcarsko. Když se tam půjdete podívat, uvidíte, že tamní obyvatelé mají chaty a obydlí v původním architektonickém slohu a pečují o své okolí. Tento kraj já pokládám za klenot severu Čech a odmítám názor, že nálepka národního parku zvýší atraktivnost tohoto území, protože do Česko-saského Švýcarska vždycky jezdívali turisté jak z Čech, z Moravy, tak z ciziny.
Proto se připojuji k zamítavému stanovisku tohoto návrhu zákona.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Táži se, zda ještě někdo z přítomných má v úmyslu vystoupit v rámci všeobecné rozpravy. Žádnou takovou žádost neregistruji, takže rozpravu končím.
Nyní bych dal možnost vystoupit se závěrečným slovem zástupci předkladatele, ministru životního prostředí.
Ministr životního prostředí ČR Miloš Kužvart: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, ve vystoupeních, která oponovala onomu návrhu na vyhlášení Národního parku České Švýcarsko, se často různé argumenty opakovaly, takže jít jméno po jménu by bylo kontraproduktivní. Vzhledem k tomu, abychom ušetřili čas, bych si dovolil výhrady shrnout asi do deseti okruhů.
Většinou výhrad se táhla jako nit srovnávání s Národním parkem Šumava. Toto srovnání není na místě jednak proto, že se jedná o území v zásadě odlišné, a to nejen rozlohou, ale i geomorfologickými, klimatickými, ale i vegetačními poměry. (Velký hluk v sále.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane ministře. Pokusím se zjednat klid v sále pro vaše vystoupení. Můj apel směřuje jak ke členům vlády, tedy k vašim kolegům, tak ke kolegům poslancům, zda by mohli zaujmout svá místa a v klidu vyslechnout závěrečnou zprávu navrhovatele a ministra životního prostředí.
Ministr životního prostředí ČR Miloš Kužvart: Ukončil bych první okruh, který se týká srovnávání s kůrovcovou kalamitou v Národním parku Šumava. Uvědomme si, že ta záležitost má historii od roku 1984. Mnohem později byl vyhlášen Národní park Šumava. Chtěl bych zdůraznit, že již třetí rok za sebou se vždy na polovinu předchozího roku snižují kalamitní těžby kůrovcové nikoliv kalamity, ale skutečné katastrofy. Nebylo to způsobeno tím, že je tam národní park. Tato záležitost byla záležitostí de facto mezinárodní, byla to záležitost, která se týkala i Bavorska, části chráněného území. Tato věc je dnes pod kontrolou a ke katastrofickým vizím zničeného celého území bych chtěl konstatovat, že v tak často uváděném Národním parku Šumava celkové zničení ploch touto katastrofou je pouhých 7 % lesních porostů.
Bylo by možná užitečné se zabývat řadou záležitostí dalších, které se týkají Národního parku Šumava, ale vzhledem k času a k tomu, že otázek byla navozena celá řada, bych chtěl konstatovat několik výhrad k tomu, že tady bylo uvedeno, že došlo k porušení zákona č. 114/1992 Sb., pokud by takovýto park byl vyhlášen. Chtěl bych konstatovat, že úvahy a údaje v této souvislosti uvedené jsou vytržené z kontextu. Jde o to, že vyhlášením národního parku jde o dosažení přírodě blízkého stavu lesů. Jde o záležitost dlouhodobou, která si vyžádá dobu 50 a více let, čili my zde budeme schvalovat návrh zákona o vyhlášení tohoto národního parku nikoliv s ohledem na současnou situaci či nejbližší roky, ale s obrovským výhledem do budoucnosti.
Já vycházím z toho, že argumenty, které zde byly v této části použity proti přijetí tohoto návrhu zákona, čerpaly z údajů odborné expertizy Lesní porosty v připravovaném Národním parku České Švýcarsko. Autorem je Agentura ochrany přírody a krajiny a expertiza je z roku 1995. Právě vytržení z kontextu vedlo k tomu, že oponent tohoto národního parku došel k závěru, že by vyhlášením Národního parku České Švýcarsko došlo k porušení zákona o ochraně přírody a krajiny.
Já bych chtěl konstatovat, že přísné hodnocení, které jsme při přípravě tohoto zákona užili na zmiňované území přes 9 tis. ha, umožňuje, že pokud porost plně nevyhovuje všem kritériím pro uvažovaný stupeň přirozenosti, o který jde při vyhlašování národního parku, je automaticky tento porost zařazován níže. Mnoho porostů by však mohlo být - tady bych chtěl váženou sněmovnu požádat o pozornost - po provedení celkem malých zásahů přeřazeno o stupeň výše z hlediska přirozenosti porostů. To je důvod, proč aplikace zákona č. 114 není v rozporu se záměrem vyhlásit Národní park České Švýcarsko.
***