Ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan: Vážená paní předsedající, vážená sněmovno, budu stručný. Nebudu tu číst prohlášení, které jménem vlády učinilo Ministerstvo zahraničních věcí např. v souvislosti s bombardováním Iráku. Jednak to nebylo předmětem interpelace pana poslance Exnera, jednak to prohlášení bylo zveřejněno a bylo vnímáno všemi našimi spojenci, ať už jsou členy aliance, nebo ne, jako velmi vyvážené.
Chtěl bych ale reagovat na poslední poznámku pana poslance Exnera. V prohlášení aliance - jednoznačném a jednostranném, jak je nazval pan poslanec Exner - že se neplánuje rozmístění jaderných zbraní, tam termín "v nejbližší době", který teď použil pan poslanec Exner, uveden není.
Ještě jednu maličkost. Chtěl bych pana poslance opravit. Například Norsko, které nemá rozmístěné jaderné zbraně, toho docílilo jednostranným - použiji-li termín pana poslance Exnera - prohlášením norského parlamentu a návazně norské vlády, prohlášením, které Severoatlantická aliance plně respektuje, ale ve kterém není rozmístění jaderných zbraní smluvně zakotveno. Na skutečnosti, že tam jaderné zbraně nejsou a nebudou, to nic nemění. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministrovi Kavanovi. Ptám se, zda se dále hlásí někdo do rozpravy. Poslanec Ransdorf, udílím mu slovo.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, byl bych nerad, aby při těchto slovních přestřelkách a dlouhých projevech zanikla podstata věci. A myslím, že ta je velmi významná. Po dlouhé době náš západní soused dělá politiku uvnitř své země i navenek, která se vyznačuje inovativností. Je to politika, která přináší nové momenty, která se snaží vnést dynamiku do určitých zakonzervovaných pozic - dá se říci - v těch nejvyšších patrech světové politiky. Myslím si, že o to dnes jde - zda využijeme této nové situace, nových momentů, které jsou spojeny s osobností Joschky Fischera a jeho návrhů, abychom našli příznivější, vyrovnanější vztah k sousedu, který je na západ od Šumavy.
Domnívám se, že tato příležitost by neměla být promeškána. Nyní se objevují momenty, které i země, jako je naše, která je závislá na otevřeném a bezpečném klimatu na evropském kontinentu, může plně akceptovat. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji poslanci Ransdorfovi. Pokud se dále nikdo nehlásí do rozpravy, končím rozpravu k tomuto bodu.
Prosím pana poslance Václava Exnera, aby mě sledoval, zda budu správně rekapitulovat návrh, který přednesl. Pan poslanec Exner navrhl návrh usnesení: Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra zahraničních věcí Jana Kavana na interpelaci poslance Václava Exnera ve věci hlasování České republiky proti rezoluci Za svět bez jaderných zbraní - potřeba nové agendy na 53. Valném shromáždění OSN. Je tomu tak, pane poslanče? (Ano.) Je o tomu tak.
O tomto návrhu usnesení rozhodneme v hlasování pořadové číslo 41. Toto hlasování zahajuji. Kdo je pro tento návrh usnesení? Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 41 se z přítomných 165 pro vyslovilo 19, proti 126. Tento návrh nebyl přijat.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o odročení interpelace na ministra Václava Grulicha interpelujícího poslance Ivana Langra na příští schůzi, projednali jsme všechny odpovědi na písemné interpelace.
Dalším bodem je
9.
Návrh poslanců Vojtěcha Filipa a Zuzky Rujbrové na vydání zákona,
kterým se ruší zákon České národní rady č. 279/1992 Sb.,
o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí
obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků
Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky,
ve znění zákona č. 256/1995 Sb.
/sněmovní tisk 73/ - prvé čtení
a
10.
Návrh poslanců Vojtěcha Filipa a Zuzky Rujbrové na vydání zákona,
kterým se ruší zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady
pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích
České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky,
ve znění zákona č. 254/1995 Sb. a nálezu Ústavního soudu
České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 26. listopadu 1992,
vyhlášeného dne 15. prosince 1992 v částce 116/1992 Sb.
/sněmovní tisk 74/ - prvé čtení
Prosím, aby u stolku zpravodajů zaujal místo poslanec Vojtěch Filip a zpravodaj pro prvé čtení poslanec Milan Zuna.
Budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě, která byla k těmto dvěma zákonům spojena. Do obecné rozpravy jsou přihlášeni poslanci Miloslav Ransdorf, Cyril Svoboda a Jiří Bílý. Jako prvnímu udílím slovo poslanci Jiřímu Paynovi s faktickou poznámkou.
Poslanec Jiří Payne: Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové, vážená vládo, dovolte, abych ve faktické poznámce upozornil na zákon č. 238/1992, o střetu zájmů, který v § 4 říká: Veřejný funkcionář v průběhu jednání ústavního nebo státního orgánu, ve kterém vystoupí v rozpravě, předloží návrh nebo hlasuje, je povinen před schválením nebo rozhodnutím ve věci oznámit svůj poměr, nebo - pokud je mu znám - poměr manžela, dětí, rodičů, sourozenců, druha-družky k projednávané věci, jestliže se zřetelem k výsledku projednávání věci by mohl jemu nebo takové osobě vzniknout osobní prospěch, nebo má-li on nebo taková osoba na věci osobní zájem.
Vyzývám všechny kolegy, kteří sami mají lustrační záznam nebo někdo z jejich blízkých, aby tak podle tohoto zákona učinili a oznámili sněmovně tuto skutečnost. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má poslanec Miloslav Ransdorf, připraví se Cyril Svoboda. Současně bych ráda poprosila o klid v jednacím sále.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, na adresu předřečníka - spíše bych pokládal za zdůvodněnější, aby všichni, kteří vystupují v této síni a hovoří k věcem obecného zájmu, řekli také, zda mají čistý trestní rejstřík. Myslím si, že v minulosti takových případů zde bylo víc, kdy o čistotě trestního rejstříku mluvčích bylo možné pochybovat.
Ale nyní k samotnému tématu. Dne 2. prosince 1989 Václav Havel v rozhovoru pro tehdejší Rudé právo prohlásil, že revoluce, která právě probíhá - ano, mluvilo se tehdy o revoluci - není revolucí proti komunistům, že je to revoluce, která má za cíl všeobecné sjednocení lidí proti autoritářskému režimu, který se zajídal všem, který přešlapoval na místě.
***