Poslanec Vojtěch Filip: Já samozřejmě rozumím tomu, co říká pan ministr Dostál, a vím, že Svobodná Evropa zpracovává programy. A pokud vůbec něco v budově bývalého Federálního shromáždění vzniká jako rozhlasové vysílání, tak je to v digitální formě přenášeno do Mnichova a teprve vysíláno, to je samozřejmě pravda. To je ta realizace smluvního vztahu, který nastal v roce 1995, ale to neřeší situaci, která se týkala onoho vysílání právě do Íránu a Iráku, protože takou informaci já jsem samozřejmě od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ani od Rady Českého rozhlasu nezískal, že by tomu tak bylo, že by v této digitální formě to bylo přenášeno zpět do Mnichova.
Jinak jsem tím nechtěl naznačit, že by to byl snad vstup vlády do soukromoprávního subjektu. Já jsem jen přesvědčen, že vláda musí dbát na to, aby všechny předpisy, které tady platí v České republice, byly realizovány, a to pro jakýkoliv subjekt - soukromoprávní, veřejnoprávní. Právě proto, že jde o veřejnoprávní vysílání i Českého rozhlasu - a já nepochybuji, že zahraniční vysílání Českého rozhlasu je přes Český rozhlas Praha, o tom vůbec nepochybuji, ale tato věc myslím, že není dořešena do konce.
Místopředseda PSP Stanislav Gross:Děkuji. Dále je do rozpravy přihlášen pan poslanec Payne a po něm pan poslanec Exner. Prosím, pane poslanče, můžete hovořit.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji pane místopředsedo. Vážená sněmovno - za prvé nechci se vracet k první interpelaci. Jsem rád, že všechny ambasády mají kompletní seznamy utajovaných skutečností, protože je potřeba kompletní, nejen ze svého resortu. Ale k této věci.
Pan předseda vlády velmi půvabně smísil dohromady americkou vládu a americký Kongres. To jsou ale zejména v Americe, kde je důsledná dělba moci, dvě různé instituce. Jestliže něco podniká americký Kongres, neznamená to, že to je aktivita americké vlády. Nicméně protože americký Kongres je součástí amerického ústavního systému, tak americká vláda bere ohled na kroky, které podniká nezávislý Kongres, a musí samozřejmě důsledky s tím související také přenést na diplomatickou rovinu. To znamená, jestliže americký Senát v květnu 1998 na návrh senátora Alfonse D´Amata odsouhlasil zřízení vysílání v perštině a arabštině prostřednictvím udělením grantů, tak to není aktivita vlády. Americká vláda za to nenese odpovědnost, nebo nenese za to přímou, protože to nevychází z vládní politiky. Tento grant amerického Kongresu byl udělen agentuře, která je zcela nestátní ve Spojených státech, a to je Radio Free Europe - Radio Liberty. Tato agentura grant z amerického Kongresu musí nějakým způsobem realizovat. Tolik po právní stránce na americké straně.
Na české straně máme k dispozici s.r.o. Rádio Svobodná Evropa - Radio Liberty, která je u nás řádně zaregistrována a sídlí v bývalém Federálním shromáždění. Vedle toho máme ČRo6, což je v podstatě - kdysi dávno to bylo české vysílání Rádia Svobodná Evropa, které bylo ovšem zprivatizováno na základě inspekčních cest amerických senátorů, kteří vyhodnotili, že Česká republika už nepotřebuje, aby americký Kongres financoval toto vysílání. Ta značka byla v podstatě zprivatizována a převedena na Český rozhlas. To současné vysílání Českého rozhlasu, které se sice nazývá Svobodná Evropa, nemá s tou původní agenturou v podstatě nic společného než některé smlouvy, čili spolupráci. Ale je to naprosto jiný právní subjekt.
To je důležité si uvědomit a z toho důvodu trvám na tom, že zejména pro ta zahraniční vysílání do Iráku a Íránu se na to vysílání nevztahuje zákon o rozhlasovém a televizním vysílání a o udělení licence nerozhoduje Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. To je po mém soudu podstatná skutečnost. Tolik k právní podstatě, ale mně připadá důležité vyjádřit ještě jednu právní podstatu - na základě jakého právního titulu o této věci jedná vláda. Vláda může jednat jen o tom, k čemu má v zákoně zmocnění, a já se ptám: podle jakého zákona je vláda zmocněna o té věci jednat?
Jedna jediná věc, o čem vláda skutečně může jednat, jsou bezpečnostní rizika s tím spojená. V té věci myslím, že pan předseda vlády celkem správně argumentuje ve své odpovědi. Ta bezpečnostní rizika vláda skutečně může projednat a tam je smysluplné, že americká ambasáda v Praze formou konzultace upozornila na případné bezpečnostní důsledky kroků, které podniká americký Kongres. A naše vláda měla přijmout tiše opatření s tím související, což se sluší na každou vládu, aby taková opatření učinila.
Přesto si myslím, že vláda nemá žádné zmocnění jednat o obsahu vysílání, nicméně 28. srpna pan ministr Kavan říká: Obsahové hledisko je jedním z měřítek, které vláda použije k vyhodnocení vysílání do Íránu. To už je o něčem jiném. Tady po mém soudu pan ministr překročil právní rámec. Dále 28. srpna pan ministr Kavan říká: Budeme vysílání hodnotit podle hlediska, zda jde o vysílání vyvážené, objektivní, vysílání, které není násilné vést nebo být interpretováno jako nepřátelské vůči íránské vládě, a proto budeme klást důraz na ty aspekty vysílání, které budou zaručovat jeho vyváženost a objektivitu. Tady si myslím, že opět pan ministr Kavan překročil pravomoci stanovené zákonem.
Já vcelku s uspokojením konstatuji, že pan předseda vlády je odlišného názoru a říká, že vláda nemůže hodnotit žádným způsobem obsah tohoto vysílání. K tomu prostě v zákoně nemá žádné zmocnění.
Takže já v této věci mám pocit, že to je velmi vážný problém a že stojí za to, abychom si po právní stránce zcela vyjasnili právní postavení tohoto vysílání v naší zemi. A trvám na tom, že v té odpovědi na interpelaci je zcela nesprávně uvedeno, že o této věci má rozhodovat Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání. To prostě není pravda. Vysílání do Íránu a Iráku neprochází žádnou agenturou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a mohu ujistit, že jsem s předsedou rady tuto věc konzultoval.A oni jsou si naprosto jisti, že o této věci nerozhodují, že to není v jejich kompetenci, protože v této věci se nevysílá z našeho území. A v této věci je odpověď na interpelaci věcně naprosto nesprávná. Předseda vlády argumentuje odvoláním na zákon o Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, ačkoliv k tomu nemá v zákoně žádnou oporu. Proto si myslím, že ta interpelace je skutečně nesprávně zodpovězená.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:Děkuji poslanci Paynemu a uděluji slovo přihlášenému ministru Kavanovi. Připraví se pan poslanec Exner.
Ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan:Vážená paní předsedající, vážená sněmovno. Nechci vás zdržovat dalšími detaily, takže jen na to, co teď řekl pan poslanec Payne velmi stručně dvě věci. Za prvé přijde-li za mnou chargé d´affaire nebo velvyslanec Spojených států amerických a požádá mě jako ministra zahraničních věcí, aby česká vláda vyjádřila souhlas s tou či onou žádostí státního departementu, tedy americké vlády, tak v té chvíli nezastupuje Kongres, ale zastupuje vládu, jejímž je přímým podřízeným jako velvyslanec. Čili to je za prvé, abychom si tady skutečně nepletli pojmy Kongres a vláda.
Za druhé k těm citacím, které tu pan poslanec Payne pronášel. Nebudu se zabývat detaily, ale upozorňuji, že moje či jakákoliv jiná prohlášení či diskuse, které jsme měli s novináři před rozhodnutím vlády, lze kvalifikovat jako úvahu, návrh. Vláda se potom tím zabývala, ministři k tomu vyjadřovali názor a vláda rozhodla v dikci toho, na čem se již dříve dohodli ministři vlády pana Tošovského, tj. že do konce roku 1998 vyhodnotí dopady vysílání Rádia Svobodná Evropa do Íránu včetně dopadů bezpečnostních a ekonomických. Tečka. Konec.
***