(pokračuje Gross)
Kolegyně a kolegové, tím končíme projednávání této interpelace a přecházíme k projednávání interpelace další. Předseda vlády Miloš Zeman odpověděl na interpelaci poslance Jiřího Payna ve věci zákona č. 148 z roku 1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností. interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk č. 99. Otevírám rozpravu k této interpelaci, do níž se jako první hlásí pan poslanec Payne, tudíž mu uděluji slovo.
Poslanec Jiří Payne: Vážená sněmovno, vážený pane předsedo vlády, podstatou této interpelace je to, že zákon o ochraně utajovaných skutečností předpokládá, že 1. listopadu minulého roku nabude účinnosti, a podmínkou této účinnosti bylo vydání nařízení vlády, které by stanovilo, které věci mají být vlastně utajovány. Problémem je, že nařízení vlády bylo ve sbírce publikováno teprve 2. listopadu , na naše zastupitelské úřady dokonce nebylo doručeno dodnes. Tím pádem dokonce pracovníci státní správy nemají možnost se seznámit s tím, které skutečnosti jsou utajovány, a tím je významně narušena činnosti státní správy v této oblasti.
Pan předseda vlády odpovídá, že je potřeba brát ohled na to, že určitou dobu si vyžádalo vytištění nařízení vlády ve Sbírce zákonů a jeho rozeslání. Omlouvám se, ale vláda je povinna respektovat zákon. Jestliže sněmovna s dostatečnou legisvakancí, tj. se lhůtou, která byla dána vládě na to, aby připravila všechno potřebné, aby zákon mohl bez problémů nabýt účinnosti, jestliže parlament nechal dobu šestiměsíční legisvakance na to, aby se vláda připravila, a vláda to potom stejně nestihla a vymlouvá se na to, že vytištění ve sbírce trvá nějakou dobu, tak to je skutečnost, která byla známa od začátku, že vytištění ve sbírce trvá zhruba dva týdny, to není žádná novinka. Vláda měla své jednání uzpůsobit tak, aby stihla termín stanovený v zákoně.
Nemohu souhlasit s pasáží, kde pan předseda vlády říká "z těchto důvodů se nedomnívám, že došlo k porušení zákona". Domnívám se, že došlo k porušení zákona, protože vláda 1. listopadu nevydala nařízení. Nejen to, dodnes nezajistila distribuci tohoto nařízení na zastupitelské úřady. Praxe je taková, že zastupitelské úřady nedostávají Sbírku zákonů v tištěné podobě, ale dostávají pouze aktualizovanou verzi na CD-romu. Tato aktualizovaná verze ovšem chodí v půlročních intervalech, naposled přišla v červnu a nová aktualizace dosud na zastupitelské úřady nedošla. Naši velvyslanci nemají možnost se seznámit s tím, co je utajováno.
V této věci to ovšem znamená, že pokud by striktně dodržovali zákon, tak od 1. listopadu nesmějí posílat do ústředí, do Černínského paláce vůbec žádné tajné zprávy, nemohou používat žádné utajení.
Druhá věc je, že nařízení vlády, tak jak bylo vydáno, je po mém soudu naprosto nevyhovující. Mám podezření, že je pouze opsáním seznamu utajovaných skutečností, tak jak tomu bylo v minulosti. Vede mě k tomu např. to, že v resortu Ministerstva zahraničí je utajován seznam pečetítek. Možná není známo, co to pečetítka jsou. Jsou to jakési pečetní znaky, které se otiskují do plastelíny na krabičkách s klíči od trezorů, místností apod. Tato praxe, pokud jsem informován, byla před dvěma lety zrušena. To znamená dodnes utajovat seznam pečetítek je prazvláštní, když tato praxe se už v našich ústředních orgánech nevykonává.
Mám tedy pocit, že ani tento seznam utajovaných skutečností není v pořádku. Uvedu tady další příklad. Nařízení vlády říká, že do seznamu utajovaných skutečností patří příprava stanovisek České republiky k zahraničněpolitickým otázkám, které se budou projednávat. To by bylo v pořádku. Ale není v pořádku, že na seznamu utajovaných skutečností jsou stanoviska České republiky k zahraničněpolitickým otázkám. To tedy znamená, že tato stanoviska jsou tajná dokonce i v okamžiku, kdy se daná věc projednává např. v OSN. Pokud náš diplomat v OSN toto stanovisko přednese, pak vyzradil státní tajemství.
Nezlobte se, pane předsedo vlády, ale to nařízení vlády je naprosto špatné a je potřeba ho dramaticky předělat. Já za prvé trvám na tom, že vláda porušila zákon, protože do 1. listopadu nevydala příslušné nařízení, a za druhé bych velmi doporučoval vládě, aby se znovu podívala na nařízení vlády, protože je naprosto komické. Podobných komických případů jsem tam našel několik desítek a nechci tím zdržovat sněmovnu. S odpovědí zásadně nesouhlasím.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Dále se do rozpravy hlásí předseda vlády Miloš Zeman.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, konstatuji, že dominantním rysem vaší písemné interpelace, na kterou jsem také odpovídal, bylo poukázání na skutečnost, že vládní nařízení o seznamu utajovaných skutečností nebylo vydáno 1. listopadu, jak jistě mělo být, ale 2. listopadu, jak jistě být nemělo. Čili že došlo k jednodennímu skluzu. Pro vši informaci bych jen upozornil, že 1. listopadu byla neděle a to byl v podstatě důvod, proč to vyšlo v pondělí, ale uznávám, že bylo povinností snad ne vlády a snad ne premiéra, ale minimálně Kanceláře Úřadu vlády zajistit alespoň jedno- nebo dvoudenní předstih uvedení těchto skutečností ve sbírce. V tomto smyslu jsem vám také odpověděl. Znovu opakuji, došlo ke skluzu jednoho dne z neděle na pondělí. Toť vše.
Na druhé straně vznesl jste ve svém ústním vystoupení jistou pochybnost o tom, zda seznam utajovaných skutečností je nebo není adekvátní. Tento seznam, jak dobře víte, je poměrně rozsáhlý a bylo by pošetilé předpokládat, že tento seznam si vymyslela tato vláda. Tento seznam je předmětem kontinuálního zpracování včetně minulých vlád a tato vláda naopak předpokládá, že v rámci jí navrhované novely zákona o utajovaných skutečnostech, která má být podle legislativního plánu vlády předložena tuším v březnu t.r., navrhne jednak nižší stupeň utajení některých dokumentů, např. přeřazení z kategorie přísně tajné pod tajné nebo z tajné do důvěrné, protože jsme někdy zachváceni brettschneiderovskou mánií utajovat vše, na co se podíváme - a v tomto smyslu s vámi souhlasím - a dále že dojde k určité restrikci seznamu utajovaných skutečností. Možná i - promiňte mi, že o tomto konkrétním případu mluvím - včetně pečetítek, která jste měl na mysli.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji předsedovi vlády. Dále se do rozpravy hlásí pan poslanec Payne.
Poslanec Jiří Payne: Velice se omlouvám, ale argument, že 1. listopadu byla neděle, nemohu přijmout, protože např. v Izraeli dnem pracovního volna je sobota, nikoli neděle. Neděle je normální pracovní den. Podobně v islámských zemích dnem pracovního volna je pátek, nikoli neděle. Neděle je normální pracovní den. To znamená 1. listopadu špioni ve všech zemích Blízkého východu si mohli navzájem prodávat informace, protože tyto informace nebyly chráněny státním tajemstvím, a mohli toto státní tajemství klidně zpeněžit. Mohou to udělat dokonce dodnes, když řeknou, že 1. listopadu seděli v restauraci, pohovořili si o tom, protože nebyli vázáni žádným nařízením vlády. To myslím je závažná skutečnost.
Druhá věc, kterou stojí za to ještě připomenout, spočívá v tom, že zákon ukládá bez zbytečného odkladu odtajnit všechny dokumenty, které již nevyžadují utajování, protože pominul důvod k utajení. Pan předseda vlády odpovídá na tuto skutečnost tak, že by to vyžadovalo dodatečné náklady. Mne to prosím nezajímá, jaké náklady by to vyžadovalo. Vláda dostala zákonem přikázáno, že má odtajnit všechny skutečnosti, možná i spis pana Zilka, pokud pominul důvod k jejich utajování. Vláda to prostě musí provést a předpokládám, že si finanční prostředky zanesla do státního rozpočtu. Ptal jsem se, do kdy bude prověřen archiv všech utajovaných skutečností v České republice a budou odtajněny, tak jak to zákon přikazuje, všechny věci, které již utajení nevyžadují. Pan předseda vlády na to odpovídá, že by to vyžadovalo dodatečné finanční prostředky. Ale proto byla legisvakance u tohoto zákona, aby si vláda ty prostředky mohla naplánovat. Já se ptám, do kdy budou odtajněny všechny spisy, které již utajení nevyžadují.
***