(pokračuje Klas)
Nic více, nic méně. Pokud dnes někdo poukazuje na to, že když se později i tzv. lustrovaní obrátili na soudy a cestou civilněprávního řízení na ochranu osobnosti se domáhali revokace původního rozhodnutí, ve většině případů jim soud dal za pravdu. Není to argument tak korektní, jak to na první pohled vypadá. Přehlíží totiž skutečnost, že už v procesu svého vzniku zákon doznal v kuloárních jednáních řadu změn, a to vůbec ne k lepšímu. Tak např. z původního poslaneckého návrhu zmizeli odborářští bossové starého režimu a špičky dalších převodových pák komunistické strany jen proto, aby byla zajištěna dostatečná parlamentní podpora nezbytná k jeho přijetí.
Podobně nevím, na oltář jakého politického kompromisu byla položena původně navrhovaná, později marně obhajovaná formulace, která skutečnost evidence spojovala důsledně se svazkem vedeným k určité osobě a byla nahrazena pro kohosi přijatelnější formulací vypouštějící svazek a spojující evidenci přímo s osobou, což opravdu, striktně vzato, neodpovídá skutečnosti.
Tím se z registračních protokolů staly jakési zmytizované seznamy agentů, kterými nikdy nebyly. Nelze také přehlédnout, že pokřik kolem statisíců diskriminovaných je, mírně řečeno, poněkud přehnaný.
Dovolte mi malý příklad. K 26. září roku 1995 bylo vydáno nejdříve Federálním ministerstvem vnitra a po 1. lednu 1993 Ministerstvem vnitra České republiky celkem 280 542 osvědčení, z toho 266 000 negativních, což je 95 %. Pouze 9 522 osvědčení, tedy 4 %, bylo pozitivních. O honu na čarodějnice nemůže být ani řeči.
Pokud by pak chtěl někdo namítat, že kvůli necelým 10 tisícům osob nebylo třeba podnikat tak rozsáhlé opatření, neviděl by lustrační zákon jako jednu ze součástí celého souboru rozhodnutí, nýbrž by je v rozporu se skutečností chápal jako to, čím není, totiž jako ojedinělý krok, jehož příčinou je pouze a jedině touha po odplatě.
Proto podávám návrh na zamítnutí návrhu poslanců Vojtěcha Filipa a Zuzky Rujbrové na vydání zákona, kterým se ruší zákon ČNR č. 279/1992, o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky, ve znění zákona 256/1995, sněmovní tisk č. 73.
Za druhé - podávám návrh na zamítnutí návrhů poslanců Vojtěcha Filipa a Zuzky Rujbrové na vydání zákona, kterým se ruší zákon č. 451/1991, kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění zákona č. 254/1995 Sb. a nálezu Ústavního soudu České a Slovenské Federativní republiky ze dne 26. listopadu 1992, vyhlášeného 15. prosince 1992 v částce č. 116/1992 Sb., sněmovní tisk 74.
Závěrem bych, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl říci, že lidé, kteří vlastní pozitivní lustrační osvědčení, nejsou z ničeho obviněni ani je nečeká žádný trest. Oni prostě nesplňují kvalifikační předpoklad morální bezúhonnosti, který je pro vybrané funkce vyžadován. To není žádná diskriminace, to je pouze obrana demokratických systémů, mimochodem v případě České republiky velice chabá, proti infiltraci státní správy ze strany lidí, kteří bytostně zásady demokracie neuznávají a opovrhují jimi, i když se momentálně tváří jako přesvědčení demokraté. Nedejme se tím zmást a oklamat. Každý vyspělý demokratický stát se zcela přirozeně brání před průnikem těchto lidí do svých rozhodujících struktur. Ani v demokracii totiž neexistuje právo obsadit významnou funkci bez jakýchkoli předpokladů, požadavků a kvalifikace.
Respektujme tuto neexistenci tohoto práva a nesedejme na lep těm, kteří již několik let omílají tvrzení typu "jediní odborníci byli v tomto státě vygenerováni systémem, který zde existoval od roku 1948 do roku 1989". Dejme šanci novým, mladým a minulým režimem nezatíženým lidem před lidmi, kteří již své zkostnatělé smýšlení nejsou schopni změnit, a navíc jej ani změnit nechtějí.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji vám za pozornost a za případnou podporu mého procedurálního návrhu.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Klasovi, slova se ujme druhý přihlášený, pan poslanec Zdeněk Jičínský, připraví se paní poslankyně Zuzka Rujbrová. Prosím, pane poslanče, můžete hovořit.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážené shromáždění, je v této síni několik poslanců, kteří se účastnili onoho jednání FS na podzim 1991, a mohou potvrdit slova předřečníka, že atmosféra, která tehdy v jednací síni skutečně byla, byla jiná, než je atmosféra teď. Je to jedno z mála pozitiv vývoje, kterým jsme prošli. Opadla již značná část vášní, která byla spojena tehdy s prosazením tohoto návrhu zákona, proti němuž jsme měli právem zásadní námitky z hlediska Listiny základních práv a svobod a zásad právního státu - prostě tyto námitky nebyly brány v úvahu, byly prosazeny ty lustrační zákony, které se táhnou naší historií až doteď.
Co je jiné, je to, že tehdy s tím byly spojeny opravdu vášně a atmosféra, která byla v jednací síni, byla opravdu dusná a nebylo málo lidí, kteří se báli v té atmosféře vystoupit.
Teď samozřejmě je už jiný čas a mnohé z toho, co bylo spojeno s těmito zákony, vyčpělo.
Jen kolegovi Klasovi, který o těchto věcech hovoří, bych chtěl připomenout, a to také není nepodstatné, mezinárodní negativní ohlas, který tu byl, o kterém hovořil kolega Filip podrobně. To není něco, co bychom měli tak přezírat jako něco nepodstatného. A tehdy nám bylo dokonce vytýkáno, že jsme si dovolili požádat Radu Evropy a její speciální komisi "Demokracie cestou práva", profesora Pergolu, o odbornou expertizu.
Jestliže se dnes obecně uznává, že bylo velkou vadou našeho vývoje, že ve sféře hospodářství jsme postupovali velmi laxně, pokud jde o přijímání určitých zákonů, nebo že jsme se spokojovali s velmi nízkou právní úrovní řady zákonů a důsledky toho dnes zažíváme, pak, vážení kolegové, toto není něco, co s tím vůbec nesouvisí. Právní stát má určité principy. Realizace ustanovení Listiny práv a svobod klade jisté požadavky. Jestliže jsme si v minulém vývoji dovolili na tyto věci nedbat, potom samozřejmě sklízíme jejich důsledky. Jistý stav přehlížení práva je spojen i s tím, že např. ve věci lustračního zákona se uplatnila zásada "když se kácí les, nechť třísky lítají".
Měli byste si položit otázku, jak to, že organizace, která v zákonu o protiprávnosti komunistického režimu je označena za zločineckou, je tou organizací, která rozhoduje o osudech občanů.
***