(pokračuje I. Svoboda)
Jestliže se však stane trvalou tendencí ke ztrátovosti hospodaření a neustálému nárůstu objemu neuhrazených faktur smluvních partnerů ve zdravotnictví, byla by tvorba rezerv jen příčinou prohloubení této tendence. VZP ani na konci roku 1997 nedosáhla ve výši 0,7 mld. Kč stavu rezervního fondu podle zákona a navíc je třeba poznamenat, že nešlo o peněžní fond. I když zdravotní pojišťovny nesmějí tvořit rezervní fond hodnotou hmotného investičního majetku, mohou ho tvořit v cenných papírech a je třeba poznamenat, že VZP jej tvořila v roce 1997 i dalšími složkami aktiv, a to pohledávkami.
Nejrizikovějším finančním momentem hospodaření VZP, ale i ostatních zdravotních pojišťoven v roce 1997 je jejich finanční konsolidace ze státních finančních zdrojů. Přijaté návratné finanční výpomoci ze státního rozpočtu, ale zejména bezúročné nebo nízko úročené úvěry s úplnou státní garancí, poskytované z rozhodnutí vlády státním peněžním ústavem, Konsolidační bankou, přispěly zejména u souboru zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven ke značnému poklesu stavu závazků na konci roku 1997 a nepřímo i ke zlepšení běžného hospodaření s výnosem pojistného. Zdrojem těchto úvěrů byl výnos z prodeje vyčleněných státních akcií v privatizaci spravovaných Fondem národního majetku na zvláštním účtu. Tyto prostředky sloužily na podporu slučování zdravotních pojišťoven s dobou splatnosti až 10 let nebo na urychlení úhrad dluhů či smluvním zdravotnickým zařízením se splatností přijatého úvěru do konce roku 1999.
U VZP však ani tento 800milionový úvěr v polovině roku 1997 nezastavil nárůst závazků vůči zdravotnictví, přičemž 200 mil. Kč je splatných již v letošním roce a zbytek v roce příštím. Nezbytnost dostát smluvním závazkům, jestliže k nim budou zdravotní pojišťovny přistupovat jako smluvní partneři zodpovědně, zatíží úvahy jejich managementu a orgánů jak při konstrukci zdravotně pojistných plánů, tak i při operativním řízení disponibilních finančních zdrojů.
Je třeba si uvědomit, že v systému bylo celkem poskytnuto za léta 1996 až 1997 přes 2,7 mld. Kč z výnosů privatizace a přes 800 mil. Kč ze státního rozpočtu. Odečteme-li od těchto částek 1,6 mld. Kč, které jsou obtížně návratné, protože byly použity na řízený odkup pohledávek zdravotníků za zkrachovalými zdravotními pojišťovnami, zejména za Hornickou zdravotní pojišťovnou, zbývají necelé 2 mld. Kč netto návratných půjček ve prospěch zdravotních pojišťoven, které však zatěžují státní finance krytím částky úrokových nákladů, v horším případě hrozí i nutnost naplnění ručitelských závazků. Upozornění na tato rizika nemění nic na tom, že tlumočím doporučení vlády výroční zprávu a účetní závěrku VZP za rok 1997 schválit, a to i přesto, že se to může jevit jako formální akt pro naplnění litery zákona. Žijeme již aktuálními problémy veřejného zdravotního pojištění, a proto chápu mandát vlády vyjádřit se k předloženým finančním dokumentům VZP za rok 1997 také jako příležitost ke skládání účtů exekutivy k tomu, jaké závěry a kroky učinila k nápravě.
Proto si dovoluji poznamenat, že právě velmi důkladné vyhodnocení nedostatků finančního hospodaření zdravotních pojišťoven za rok 1997 provedené Ministerstvem financí, zejména pak analýza značné disproporce mezi stále větším rozpětím mezi náklady a výnosy hospodaření základního fondu veřejného zdravotního pojištění a dosti nepřehlednou situací v hospodaření nejrůznějších účelových fondů zdravotních pojišťoven, vzniklých v minulosti z rozhodnutí správních rad, vedlo k několika zásadním změnám, jež platí již od roku 1998 nebo se připravují ve spolupráci s předchozí Poslaneckou sněmovnou jako novely právních předpisů s účinností od roku 1999.
Především se již pro rok 1998 dále snížil maximální limit správní režie zdravotních pojišťoven. S určitým zpožděním proti novele zákona o pojistném na sociální zabezpečení jsou s účinností od 1. 7. 1998 stanoveny analogicky přísnější metody správy pojistného zdravotního pojištění a komunikace zdravotních pojišťoven s plátci na bázi předpis - platba. Od roku 1999 pak budou platit nová pravidla hospodaření zdravotních pojišťoven daná vyhláškou č. 227/1998 Ministerstva financí. Byly zpracovány i specifické postupy zúčtování včetně zvláštní účetní osnovy pro zdravotní pojišťovny platné od 1. ledna 1999. Tím se ve finančních a účetních předpisech definitivně zakotví systém veřejného zdravotního pojištění jako samostatný funkční subsystém veřejných financí.
Všechny tyto změny jsou zásadní a s rokem 1999 bude nutné počítat jako s obdobím adaptace, testování a případného dolaďování těchto pravidel podle praxe. Jakými čísly, jakým obsahem se tato metodika naplní, je však jistě věcí zásadnější. Na závěr bych proto jen uvedl, že Ministerstvo financí i přes určité zvolnění výnosu pojistného na zdravotní pojištění dané ekonomickou situací očekává, že běžné hospodaření veřejného zdravotního pojištění skončí v letošním roce zhruba vyrovnaně. Je to však velmi zavádějící výrok, protože analýzou struktury toku finančních zdrojů a jejich užití lze potvrdit jen to, co jistě v diskusi zazní. Disproporce mezi VZP a ostatními devíti činnými zdravotními pojišťovnami se dále stupňuje, protože souhrnný přebytek zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven bude dle očekávání zhruba vynulován ztrátou VZP.
Již od roku 1999 to však nemusí být pravda. Ostatní pojišťovny totiž budou mnohem více zatíženy nutností splácet dříve přijaté půjčky. Další míra zadluženosti VZP, signalizovaná především stavem závazků po lhůtě splatnosti vůči zdravotnickým zařízením, proto závisí do značné míry na tom, jak se nastaví v systému poměr mezi objemem disponibilních zdrojů použitých v čase na průběžné krytí úhrad nárokované zdravotní péče a objemem zdrojů na krytí závazků úhradových i úvěrových z minulosti v systému jako celku.
Z hlediska komplexu hospodaření veřejných rozpočtů proto na závěr zdůrazňuji preferenci finanční soběstačnosti veřejného zdravotního pojištění jako subsystém veřejných financí. Finanční injekce z jiných segmentů veřejných financí, ať již ze státního rozpočtu, nebo z výnosů privatizace, jako tomu bylo právě v letech 1996 až 1998, jsou jen redistribucí doprovázenou značnými náklady dluhové a úrokové služby, které tak jako tak nese celá společnost. V tak citlivé oblasti, jako je financování zdravotnictví, se obtížně likvidují dluhy zdravotnických zařízení, které se generují v nedostatečně kontrolovaném nárůstu finančních nároků vůči systému veřejného zdravotního pojištění. Zvláště to platí v situaci, kdy se i řešení dává přednost před finanční stabilitou a soběstačností na bázi solidárního pojištění.
Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministru financí Ivo Svobodovi za takřka heroický výkon.
Zprávu projednal výbor pro sociální politiku a zdravotnictví a přijal usnesení, které jsme obdrželi jako sněmovní tisk 67/1. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj tohoto výboru k tomuto tisku pan poslanec Rostislav Čevela. Prosím, pane poslanče, můžete hovořit.
Poslanec Rostislav Čevela: Děkuji, pane předsedající. Milé dámy, ctění pánové, Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky předložila svoji výroční zprávu za rok 1997 Poslanecké sněmovně Parlamentu prostřednictvím vlády. Tato výroční zpráva byla předložena vládě České republiky v souladu s ustanovením § 6 a § 19 až 21 zákona č. 551/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, to je po ověření výroční zprávy auditorem, odst. 2 B § 6, po jejím řádném projednání v kompetentních orgánech pojišťovny, to je ve správní radě a dozorčí radě ÚP VZP ČR a ve sboru zástupců podle § 19 až 21 citovaného zákona. Dále ve struktuře stanovené metodikou pro sestavení výročních zpráv, vydanou Ministerstvem zdravotnictví nad rámec zákona, a dále v termínu stanoveném Ministerstvem financí pro předložení výroční zprávy dle odst. 3 § 6.
Vláda České republiky v bodě III svého usnesení ze dne 6. října 1998 č. 656 k výročním zprávám a účetním závěrkám zdravotních pojišťoven za rok 1997 - cituji - pověřuje předsedu vlády předložit výroční zprávu a účetní závěrku Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR za rok 1997 předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ke schválení Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky.
***