Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo.
Pane předsedající, vážená vládo, paní a pánové. Chceme-li posuzovat Zprávu o stavu zemědělství za rok 1997, neměli bychom tak činit příliš izolovaně. Na to totiž má vše, co v zemědělství probíhá, příliš specifický průběh a příliš dlouhé cykly. Děje probíhající v hodnoceném roce mají svůj základ položen v letech předcházejících a samy se stávají východiskem pro děje, které proběhnou v letech příštích.
Dokladem toho je atmosféra, takové to zarámování naší diskuse nad touto zprávou, dokladem toho jsou již několik týdnů probíhající a sílící protesty prvovýrobců potravin vycházející z pocitu akutního ohrožení na příští existenci.
Akce zemědělců mají několik specifik:
Za prvé je to vedle pocitu a protestu proti existenčnímu ohrožení také jasné vyjádření odpovědnosti za všechny občany, varování před neúměrným nárůstem cen potravin v případě likvidace významných částí některých sektorů agrárního odvětví.
Za druhé je to účast představitelů, či lépe řečeno zástupců všech forem podnikání v zemědělství, tak říkajíc pod stejnými hesly, pod jedněmi transparenty, podle stejných motivů.
Za třetí je to jasná prezentace uvědomění si viníků dosavadního stavu, jenž je bezpochyby důsledkem příliš liberální politiky předchozích vlád, příliš vstřícného přístupu při sjednávání mezí ochrany našich výrobců a zpracovatelů ve vyjednávacím procesu do EU. A v rámci této politiky také přílišné upřednostňování procesů "narovnání vlastnických vztahů" před nutností zachovat určitý rozměr výroby jako východisko pro naše rovnoprávné začlenění do EU. Tedy to, čemu jsem si navykl říkat "transformační fundamentalismus", nebo chcete-li transformace, ať to stojí co to stojí, nebo chcete-li, slovy reklamních spotů - transformace dočista dočista.
Za čtvrté se v této souvislosti zemědělci jasně vyslovují v tom smyslu, že nejdou, alespoň zatím, proti této vládě, že jí dokonce demonstrují podporu, ale také připomínají tu skutečnost, že byť tato vláda za vznik těchto problémů nenese vinu, má obrovskou a neodmítnutelnou odpovědnost za jejich vyřešení.
A konečně za páté - všude zní požadavek na splnění onoho dluhu, oné velké "díry"¨, kterou agrární sektor má, a to je požadavek na vypracování koncepce zemědělské politiky tohoto státu, na stanovení rozměru zemědělství, na určení alespoň základních nezbytných mantinelů, podmínek, ve kterých se právě s ohledem na dlouhodobý charakter zemědělské činnosti dá podnikat. Ale také otázka, jestli už není příliš pozdě!?
Vážené kolegyně a kolegové, teď se skutečně rozhoduje o tom, kdo bude tento národ živit a kdo se na jeho obživě bude živit sám. Bude to český zemědělec a zpracovatel, nebo zemědělec a zpracovatel z Evropské unie, který má - a já mu bohužel musím jenom závidět -lepší, vstřícnější, zodpovědnější vládu, než měli naši zemědělci v těch vládách předchozích?! Bude to český obchodník, bude to český živnostník nebo chcete-li podnikatel, nebo mamutí zahraniční velkoobchodní řetězec s obřími super- a hypermarkety, postavenými - jaký paradox - třeba i za tříměsíčně odkládané platby našim dodavatelům?!
Na současné situaci je tristní to - a větší varování o skutečné vážnosti stavu už dostat nemůžeme - že rány z dovozů, třeba vepřového masa, nejvíce dopadají na ty podniky, které až dosud, přes nepříznivé podmínky, dokázaly relativně úspěšně hospodařit, dokázaly si vybojovat místo na slunci. Lidé v nich vědí, že cesta k úspěchu - vedle správného programu a vysokého nasazení - vede zejména přes technický a technologický rozvoj, tedy přes investice. To ale při známé podkapitalizovanosti českého zemědělství je možné pouze, nebo téměř pouze, prostřednictvím úvěrů, byť s vražednými úroky. Dnes jsou však postaveni před otázku, z čeho splácet, ale také před daleko závažnější problém: rozvojové programy v podnicích potřebují samozřejmě další úvěry! V této situaci je to zcela nemožná touha, a tak se ti nejlepší, ti nejperspektivnější ocitají na pokraji smrtelného nebezpečí krachu, na půli cestě k jakési prosperitě.
Dalším nepříznivým průvodním jevem je plošnost dopadů. Když byli počátkem devadesátých let u nás zcela obdobným mechanismem, kterým jsou dnes likvidováni producenti prasat, zlikvidováni producenti řezaných květin, mělo to "pouze omezené" důsledky. Raketové zdražení zboží na pultech a likvidace odvětví zasáhly tenkrát relativně malou skupinu výrobců a "do jisté míry zbytný" sektor spotřeby.
Současné zásahy do trhu s masem a mlékem však vyvolají řetězovou reakci, jejíhož vyústění se bojme dohlédnout. Spolu s výrobci masa a mléka totiž půjdou i podniky krmivářského průmyslu, a tedy i producenti obilí, které jednak nebude mít kdo spotřebovat a navíc - s každým dovezeným prasetem jako bychom dovezli ještě tři a půl metráku krmného obilí navíc. To vše znamená také tvrdý dopad do mimoprodukčních funkcí zemědělství, z nichž první na řadě je dnes velmi aktuální ohrožení zaměstnanosti na venkově, ale i ve městech.
Na zemědělce a zpracovatele také velmi přísně působí antimonopolní úřad. To v okamžiku, kdy se roztříštěná struktura přece jenom vypne k hrdinskému výkonu a pokusí se dohodnout na nějakých alespoň trošku přijatelných cenách. Chybí zde ale vyváženost, tedy jakýsi opačný gard, aby v okamžiku, kdy zemědělec a zpracovatel je reálně ohrožen, měl stát k dispozici aktuálně použitelná opatření na ochranu proti nepříznivým vlivům, které jsou i v přeliberalizovaném prostředí předvídatelné a dokonce v onom liberálním prostředí také předpověditelné.
Mám teď na mysli např. institut vstupních cen nebo chcete-li minimálních dovozních cen, tak jak o ně byl sveden, bohužel neúspěšně, boj při projednávání zemědělského zákona.A jen tak mimochodem - právě teď se ukazuje, že vítězství oné minimalizované verze zemědělského zákona bylo vítězstvím Pyrrhovým a že tento zákon bude patrně nutné v dohledné době novelizovat.
Mám ale také na mysli možnost použití vnitřních cenových nástrojů, jako například cenového moratoria nebo stanovení minimální nákupní ceny jako dočasného nástroje odvracejícího nejhorší nebezpečí.
Ani v této situaci však neutichají hlasy narušující první předpoklad úspěchu. Promiňte mi, ale jde alespoň o určitou minimální míru jednoty zemědělců. Apeluji na ty, kdo zde více zdůrazňují, řekl bych upřednostňují onu formu hospodaření, kterou praktikuji fyzické osoby. V této situaci přece existuje jen jeden typ nebo druh zemědělce, a to je český a moravský zemědělec. Všichni jsou totiž ohroženi stejně. Nemaťme jim teď hlavy nutností dokončení transformace , na to je v této chvíli skutečně čas. Teď je přednostní a nejpřednostnější udržet výrobu - mimo jiné i proto, aby na tom ztransformovaném majetku za půl roku či za rok vůbec bylo co vyrábět a aby oprávněná osoba vůbec měla proč na tom majetku podnikat, aby se onen majetek nestal pouze "mrtvým" majetkem! A totéž platí o půdě. Ale totéž v tomto okamžiku platí i o podpůrných opatřeních, aby bylo vůbec CO například tou zelenou naftou podporovat.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, čas ukáže oprávněnost naznačených slov. Protože však nejsem zvyklý příliš mluvit do větru a protože zpráva za rok 1997 v části o navrhovaných nezbytných opatřeních reaguje pouze na některé z vyjmenovaných problémů, dovolím si při zahájení podrobné rozpravy, u vědomí svého dílu odpovědnosti i potřeby aktuální reakce, přednést návrh doprovodného usnesení Poslanecké sněmovny k projednávané zprávě.
V této chvíli jsem přesvědčen, že i vy budete reflektovat svůj díl odpovědnosti, že potlačíte jinak obvyklé animozity vůči politickému zabarvení předkladatele tohoto návrhu usnesení a že tento návrh doprovodného usnesení, které přednesu, napříč politickým spektrem schválíte. Velmi vás o to jménem všech našich zemědělců a jménem celého venkova prosím, a koneckonců i jménem převážné většiny všech občanů.
Děkuji vám za zájem, se kterým jste mi naslouchali.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Kováčikovi. V tuto chvíli mám ještě jednu písemnou přihlášku do obecné rozpravy a jednu přihlášku z místa.
Nyní má přednost písemná přihláška, kterou předal pan poslanec Ransdorf, kterému v obecné rozpravě udílím slovo. Prosím, pane poslanče, můžete hovořit.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Je symbolické, že dnešní rozprava o stavu českého zemědělství se koná v den výročí bitvy u Cannes, která na všech vojenských akademiích platila za příklad obkličovací operace. České zemědělství skutečně připomíná jakousi obklíčenou pevnost, na kterou dorážejí útočníci ze všech stran. Nejsou jenom domácí, ale jsou také zahraniční. A výsledek je takový, že dnes je souhrnná ztráta v zemědělství přes 40 miliard Kč a 90 % majetku v zemědělství je zadluženo.
Před léty, když začínal proces transformace českého zemědělství, měl jsem ve federálním shromáždění při schvalování zákona o půdě rozhovor s jedním tehdy velmi populárním politikem. A ptal jsem se ho, jak on jako inteligentní člověk může souhlasit s návrhem, který povede k tomu, jestliže se bude uplatňovat, že poklesne výměra obdělávané půdy, klesne úroveň, objem zemědělské produkce a dojde k útěku kvalifikovaných lidí ze zemědělství.
***