(pokračuje Tlustý)
Aniž bych se přikláněl k zastáncům či odpůrcům účasti zahraničního kapitálu na provozování těchto her v České republice, dovolím si upozornit na několik argumentů, které se při diskusích o této otázce objevovaly.
První argument je ten, že mezinárodní dohody nás sice na jedné straně zavazují k nezhoršování podmínek pro účast zahraničního kapitálu, na druhé straně nás stejně tak zavazují k přibližování našich právních úprav k úpravám běžných v Evropské unii, jak to uvedl zástupce vlády pan ministr financí. Tematika povolování či nepovolování účasti zahraničního kapitálu na provozování těchto her v Evropské unii je ponechána na jednotlivých národních legislativách a pod pojmem přibližování tak v některých případech lze rozumět kroky zakazující účast zahraničního kapitálu, případně jejich povolování v závislosti na tom, kterou ze zemí Evropské unie si vezmeme jako příklad. To je první problém.
Druhý problém. Pokud už na otázku účasti či neúčasti zahraničního kapitálu odpovíme ano, či ne, vzniká základní problém této novely v tom, že otázka zní, pro které typy sázkových her má k takovému povolení dojít, a hlavně otázka, zda vůbec má být odlišný přístup, to znamená povolení účasti zahraničního kapitálu či jeho zákaz platit pro jednotlivé segmenty tohoto trhu. Řeknu příklad. Pokud vláda tímto svým návrhem říká, a znovu opakuji, že nepolemizuji s tímto návrhem, je třeba si klást otázku, proč je jiné stanovisko u provozovatelů hracích automatů, když je všeobecně známo, že rozhodující části provozování kasin jsou právě hrací automaty. Je tedy na místě otázka, proč se vláda domnívá, že zahraniční kapitál u kasin ano, a proč se to nedomnívá u provozovatelů hracích automatů.
Chci pouze naznačit, že diskuse o této otázce bude stejně tak komplikovaná, jako byla v minulosti, když navíc způsob, jakým se vláda rozhodla tento způsob opravit, je diskutabilní, i v druhé části, to znamená použití zpřísněné definice spotřebitelské soutěže a vymezení maximální výše výher v takovéto soutěži jako kritéria pro odlišení méně hazardních spotřebitelských soutěží s menším objemem výher od těch s vyšší výhrou, protože částka 200 000 korun, která je tam uvedena, je částka, která se týká jednotlivé hry, přičemž pojem jednotlivá hra není definován, takže umožňuje tomu, kdo chce organizovat spotřebitelskou soutěž, aby za jednu soutěž prohlásil jednu sérii určitého výrobku a díky tomu limit 200 000 korun vynásobil libovolným koeficientem v intervalu nula až nekonečno. To je podle mého názoru zjevná technická chyba v pokusu, jak vyřešit problém spotřebitelských soutěží.
To, co uvádím, jsou argumenty pro to, aby se diskuse nad těmito otázkami v parlamentu zopakovala. Nicméně se obávám, že výsledné řešení, které z této diskuse vzejde, bude přinejmenším stejně tak špatné, jako je to současné. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji zpravodaji za jeho pesimistický výhled do budoucnosti v rámci projednávání tohoto zákona.
Otevírám obecnou rozpravu. Jako první písemnou přihlášku mám přihlášku pana kolegy Jiřího Payna. Uděluji mu slovo.
Poslanec Jiří Payne: Vážená vládo, vážená sněmovno, myslím, že právě proto, že debata o loteriích se táhne již od roku 1990, a právě proto, že je tak komplikovaná, stálo by za to krátce se vrátit k základním principům, proč tato oblast podnikání potřebuje zvláštní úpravu.
Mám za to, že hlavní důvod je v tom, že podnikání v oblasti loterií nevytváří žádný hrubý domácí produkt. To je právě ten rozdíl proti všem jiným podnikatelským činnostem, kde přidaná hodnota vzniká, kde se podnikáním rozšiřuje národní bohatství. To je také důvod, proč některé státy restriktivně oblast podnikání v hazardních hrách zcela zakazují, nebo určité typy her. Právě proto, že je to činnost, která sice zabírá občanům určitý čas, zaměstnává je, ale nevytváří hodnoty. Pokud některé státy povolují hazardní hry jako způsob podnikání, potom na ně uplatňují zvláštní režim zdaňování, zvláštní režim odnímání zisku. Tento zisk se používá na dobročinné účely, aby alespoň něco dobrého z takovéto činnosti vznikalo. To jsou základní rámcová pravidla, která určují filozofii všech zákonů o loteriích, které jsem měl k dispozici.
Zkusme si představit stát, ve kterém by všichni občané místo práce jen hráli hazardní hry. Samozřejmě se takový stát zhroutí. Viděli jsme to na příkladu Albánie, že takový příklad nastat může. To je důvod, proč je třeba tuto věc omezovat a proč je třeba zdaňovat tuto činnost, možná daleko více, než zatěžujeme normální podnikatele. Jde o to, aby zákony stanovily, a to je ta nejcitlivější položka, jaká část zisku je považována za přiměřený výdělek těch, kteří v této oblasti podnikají, a jaká část zisku by měla být odvedena na dobročinné účely. To je ten základní filozofický moment. Pokud bychom se na tomto dovedli shodnout a dokázali bychom říci, že ta a ta část procentně určená z výnosů, které může přinést podnikání v této oblasti, je oprávněným ziskem těch, kteří tomu věnovali svou energii a rádi v této oblasti podnikají, pak bychom vyřešili možná řadu dalších problémů. Pokud nám v některých jiných činnostech podnikání, např. výroba aut, výroba elektřiny, jakýkoli jiný typ podnikání, nevadí, že je přítomen cizí kapitál, který na našem území s využitím naší pracovní síly vytváří nějaké hodnoty, a zisk je v rámci pravidel obchodní společnosti distribuován mezi akcionáře nebo podílníky firmy, pokud nám to tam nepřipadá nespravedlivé a považujeme za normální, že přiměřený zisk za podnikání si podnikatel může odvést s sebou kamkoliv, pak se ptám, proč by to mělo být v tomto případě jinak. Jestliže zatížíme podnikání v oblasti loterií takovým zdaněním, které považujeme za přiměřené, pak není důvod, abychom jakýmkoli způsobem diskriminovali kteréhokoli z nich. To je také odpověď na některé otázky toho, zda diskriminujeme, nebo nediskriminujeme zahraniční investory, kteří by v této oblasti chtěli podnikat.
Myslím, že podstatné ovšem je dosáhnout toho, aby příslušná stanovená část z výnosů z hazardních her byla skutečně odvedena pro dobročinné účely. Mám pocit, že tam jsou ještě velké mezery, a tam si možná nemůžeme být zcela jisti, že situace je ideální. To by ovšem potom byla výzva pro státní správu, aby v té věci podnikla přiměřené kroky. To by možná mohlo být téma i na zpřísnění podmínek pro podnikání v této oblasti v budoucnosti.
Chtěl bych se ještě zamyslel nad podnikatelskými soutěžemi. Jsou země v Evropě - mám zde jejich seznam, kde jsou takovéto soutěže zcela zakázány mimo jiné také proto, že tam dochází k jistému prvku diskriminace. To si uvědomme. Hlavní přístup k tomu vychází z toho, že každý občan má právo účastnit se takovéto hry. Je-li spojena účast v této hře s nákupem nějakého zboží, dochází k diskriminaci té části občanů, kteří si nehodlají zakoupit zboží, a přesto by se rádi zúčastnili hry. To je logika, která byla uplatňována na našem území i ve 20. a 30. letech, kdy takovéto hry byly zcela zakázány.
***