(pokračuje Vladimír Zeman)
Jsme otevřeni a připraveni v rámci projednávání návrhu zákona o jednacím řádu Senátu v Poslanecké sněmovně konzultovat např. mezi našimi ústavně právními výbory nebo jinou vhodnou formou všechny otázky, které povedou k co nejkvalitnějším výstupům u obou zmíněných zákonů. Jsem přesvědčen, že návrh zákona postoupíme do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane senátore, za vaše vystoupení jako zástupci předkladatelů tohoto návrhu. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Marek Benda.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, děkuji za slovo. Pokusím se být maximálně stručný. Vláda ve svém stanovisku, které máte v tisku 47/1, doporučila Poslanecké sněmovně vyjádřit s tímto návrhem souhlas s několika drobnými připomínkami. Domnívám se, že nic nebrání tomu, abychom návrh zákona o jednacím řádu Senátu propustili do druhého čtení ve výborech. Pak se můžeme zejména na půdě ústavně právního výboru bavit s kolegy ze Senátu, zda některá ustanovení, která třeba jsou okopírována z našeho jednacího řádu a která my pokládáme za poněkud překonaná a v novele se k nim asi budeme vracet, by neměla být v jednacím řádu Senátu změněna. Obecně se domnívám, že jednací řády obou komor si mají co možná ta která komora vypracovat individuálně, samostatně, a druhá komora má pouze hlídat řekl bych věci, které se týkají jejich vzájemného vztahu a styku, nikoliv jednací řád druhého orgánu. Tento je opravdu jeho věcí. Proto doporučuji, aby jednací řádu Senátu byl propuštěn do druhého čtení.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu a vidím pana kolegu Matulku. Uděluji mu slovo v obecné rozpravě jako prvnímu přihlášenému.
Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, už zde bylo podotknuto, že konstrukce návrhu jednacího řádu Senátu je obdobná jako konstrukce jednacího řádu Poslanecké sněmovny. S ohledem na povahu věci tomu zřejmě ani nemůže být jinak. Leč Senát je způsobem volby senátorů i specifickými pravomocemi přece jen odlišnou komorou parlamentu než Poslanecká sněmovna, což se pochopitelně do návrhu jeho jednacího řádu promítá. Jsem přesvědčen, že senátní návrh právě určitá specifika zohledňuje nedostatečně.
Především chci poukázat na ustanovení o senátorských klubech, která vůbec nerespektují skutečnost, že senátoři - ačkoliv jsou navrhováni politickými stranami - jsou voleni systémem většinovým, systémem prvenství na pásce. Neexistuje tzv. uzavírací klauzule, a nemá tedy ani teoretické opodstatnění snaha limitovat jakkoli minimální počet členů senátorských klubů. Logika tohoto návrhu zcela chybí. Přesto senátní návrh takové ustanovení má, a dokonce obsahuje v návaznosti na takové ustanovení i diskriminační ustanovení týkající se nároků na příspěvek nebo na podíl na čerpání finančních prostředků z rozpočtu Senátu. To je závažná chyba, kterou bychom neměli opomenout.
Senátní návrh navíc opakuje i některé chyby - a upozornil na to i pan zpravodaj - které jsou obsaženy i v jednacím řádu Poslanecké sněmovny a o kterých víme. Mám na mysli např. nedostatečné ustanovení o lhůtě ke svolávání schůze Senátu, podle kterého může být svolána schůze třeba jen deset vteřin před svým začátkem, pokud to bude v souladu s vůlí momentální senátní většiny. V našem jednacím řádu je to řešeno obdobně. V našem jednacím řádě je to chyba. Senát takovou chybu opakuje.
Senátní návrh má i určité vady a nedodělky spíše technického charakteru, jako např. chybějící pravidla pro jednání podvýborů, byť i jen např. ve formě ustanovení o použití analogie. Senátní návrh nestanoví na toto téma, podle jakých pravidel by měly jednat podvýbory.
Senát je zvláštním navrhovatelem takového návrhu zákona, protože se jedná o jeho vnitřní pravidla. Proto je mi žinantní zde navrhnout zamítnutí návrhu, ale stejně žinantní by se mi zdálo, abychom my v naší komoře parlamentu se pokoušeli nějakými pozměňovacími návrhy radit Senátu, jak má svůj návrh změnit nebo modifikovat. Proto nenavrhuji ani zamítnutí tohoto návrhu, ale nesouhlasím ani s názorem kolegy Bendy. Podávám návrh, aby senátní návrh zákona o jednacím řádu byl Senátu vrácen k přepracování. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážené shromáždění, článek 40 platné Ústavy České republiky stanoví, že zákon o jednacím řádu Senátu musí projednat obě komory. Je to tedy ústavní ustanovení, ústavní povinnost.
Chci ale zároveň upozornit - a už to zde zaznělo ve vystoupení předřečníků - že tato úprava zdaleka není běžná, normální. Připomínám zde Ústavu Československé republiky z roku 1920, která říkala, že základní zásady jednání obou komor a pravidla styku mezi nimi stanoví zákon, ale vnitřní pravidla jednání si stanoví každá komora sama. To je také běžná úprava ve většina parlamentních demokracií, protože princip rovnoprávnosti obou komor předpokládá, že každá komora si stanoví sama vlastní pravidla svého jednání.
Chci to připomenout proto, že ústavní režim, který máme my, že jednací řád je stanoven zákonem, zdaleka není běžný. Běžnější je režim, že každá nově zvolená komora si sama stanoví pravidla jednání, ať již se to děje v té podobě, že souhlasí s jednacím řádem, který měla komora minulá, a to proto, že každá nová komora se považuje za suveréna, který sám rozhoduje o svých pravidlech. V tomto směru už kolega Matulka upozornil na to, že skutečně je problémem pro Poslaneckou sněmovnu, aby meritorně upravovala pravidla jednání Senátu.
Souhlasím s tím, že návrh, který tu projednáváme, je dělán tak, aby zhruba byl v souladu s jednacím řádem sněmovny. Problém je v tom, že my jsme si vědomi některých slabin, některých nedostatků jednacího řádu sněmovny a pracujeme na nich. Je to nebezpečí, že by se přijala určitá pravidla, která by v relativně brzké době sněmovna sama korigovala. Ale to už je dáno rizikem činnosti, kterou tento ústavní režim jednacích řádů sněmoven obsahuje v sobě.
Sám chci říci ještě jednu věc. K jednacímu řádu Poslanecké sněmovny mám zásadní výhradu v tom, že stanoví většinový systém voleb. Myslím si, že by měl být respektován princip poměrného zastoupení a u většiny voleb by měl být tento princip uznáván. To znamená, že většina nemá mít právo bránit menšině stanovit toho, koho si menšina přeje, aby ji zastupoval v těch či oněch orgánech.
***