(pokračuje Ambrozek)
Jedná se o poplatek svého druhu, protože poplatek za komunální odpad nelze podle výkladu Ministerstva životního prostředí a financí považovat za místní poplatek ani za správní poplatek.
Stanovisko vlády jsme obdrželi ve sněmovním tisku č. 45/1, kdy vláda vyjádřila s tímto návrhem nesouhlas. Důvodů je samozřejmě celá řada, já je nebudu všechny opakovat. Dovoluji si však zopakovat ty hlavní.
Za prvé je potřeba nikoli novela, protože zákon nabyl účinnosti od 1. ledna a je v podstatě v platnosti pouze několik málo měsíců, a my, aniž bychom nechali prostor pro osvědčení zákona v praxi, tak ho prakticky po půl roce chceme znovu novelizovat. Je potřeba nový zákon s novou konstrukcí, která bude řešit komplexně financování systému a splní evropské normy. Nebylo by příliš vhodné projednávat v jednom či dvou letech dvakrát nebo třikrát novelu tohoto zákona.
Za druhé velmi vážnou výhradou je, že poplatek, který zavádí senátní návrh v § 10 odst. 3, je spojen s vlastníky nemovitostí, zatímco § 9 odst. 4 ukládá povinnost všem fyzickým osobám.
Za třetí nejasná právní povaha poplatku. Obce tento právní institut dosud neznaly. Není to vlastně ani místní daň, ani platba za službu.
Za čtvrté není dořešeno rozúčtování na nájemníky, není zde jasná ani povinnost nájemníků částku uhradit. Paragraf 10 v odst. 5 ve druhé větě umožňuje z právního hlediska způsobem, který je v rozporu s dobrými mravy, převést část poplatků na vlastníky poctivé, kteří platí, aby platili i za ty, kteří se této povinnosti vyhnou.
Návrh zákona v posledním článku obsahuje nepřípustnou retroaktivitu, která by vedla ke kolizím v právních vztazích podle platné právní úpravy.
Mou poslední výhradou je, že v § 9 odst. 4 nedává občanům výběr, ale stanoví, že všechny osoby musí používat tento systém. Je to ztráta motivace pro občany jak při třídění, odděleném sběru komunálního odpadu i využívání odpadu podle místních podmínek.
Závěrem lze říci, že hlavním cílem senátního návrhu je nikoli vyřešit problém, ale přenést ho na vlastníky nemovitostí. Jsou řečeny pouze dílčí ustanovení zákona, a to bez ohledu na skutečný stav věcí v praxi a neprovázání s jinými právními předpisy.
O ztrátě motivace jsem už mluvil, samozřejmě, že zavedení poplatku včetně jeho vymáhání není zcela dořešeno a může zcela postihnout občana. Navíc se jedná o problém velkých měst. Zbývajících 6 000 obcí se s tímto úkolem vypořádalo a nezdá se vhodné tento systém nyní, po roce, měnit s tím, že nový zákon o odpadech, který se připravuje, by tuto povinnost mohl změnit znovu a obce by musely během tří let vlastně třikrát reagovat a zavádět poměrně administrativně náročný systém.
Z těchto důvodů si dovoluji předložit sněmovně návrh na zamítnutí zákona v prvním čtení. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu zpravodajovi. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se zatím přihlásil poslanec Václav Frank.
Poslanec Václav Frank: Pane předsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, návrh novely zákona o odpadech, který je nám předkládán horní komorou Parlamentu České republiky, se snaží řešit některé defekty již zmíněného zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, zejména v oblasti, která se týká práv a povinností obcí.
Lze chápat snahu předkladatelů v tom, že se do budoucna snaží snížit na minimum finanční problémy obcí, které na jejich straně mohou vznikat v souvislosti s rozsáhlou a možná i náročnou agendou na úseku odpadového hospodářství. Pravda je, že mnohdy jde i o řešení složitých technických a organizačních opatření.
Přesto se domnívám, že tyto skutečnosti nemusí být tou pravou myšlenkou, která způsobuje obcím finanční nejistotu, jak uvádí důvodová zpráva. Více bych se přikláněl k názoru, že jsou to především ti, kteří odmítají za odpad, který produkují, platit náklady, které vznikají s jeho sběrem, odvozem a samozřejmě i s následným zneškodněním. Právě zde je předkládán nový způsob placení poplatků nákladů na svoz, sběr a zneškodňování a dovolím si říci, že ne zrovna šťastným způsobem.
Většina z nás dobře ví, že i v ostatních zemích Evropy existují formy a způsoby kombinací úhrad, ať už vycházejících z nákladů, nebo poplatků, což umožňuje, aby se nikdo nemohl vyhýbat povinnosti, nebo alespoň minimálně se podílel na nákladech, které s likvidací odpadů vznikají.
Novela, tak jak je nám předložena, navrhuje i další podstatnou změnu ve stanovení tzv. povinné osoby za placení produkce odpadu. Navrhuje se, aby ten, kdo bude ze zákona platit za produkci odpadu, byl vlastník nemovitosti, zatímco současná úprava v tomto vztahu určuje toho, kdo odpad produkuje, nebo obec. Ale domnívám se, že právě obec zůstává jedinou, kdo může stanovit systém, který může ovlivnit produkci odpadů, kdežto vlastník nemovitosti takto působit nemůže.
Konečně je nám všem asi dobře známo, že není málo případů, kdy se podniká např. i v pronajímání domů a bytů. Takovýto podnikatel přece nemůže na rozdíl od jiných podnikatelů ovlivnit množství produkovaných odpadů. Je na druhé straně ale pravda, že jsou i tací, kteří v rámci služeb tuto službu již dnes platí, a myslím si, že těch se novela právě ve velkém rozsahu moc netýká. Chci tím naznačit, že se tedy neodstraňuje příčina a negativní jev neplatičů, a naopak jim i přes možné případné soudní řízení nahrává.
Samotná novela se mi jeví i jako diskriminační vůči těm, kteří investovali do zařízení, která váží odpad při svozu. Mám na mysli čárový kód, který eviduje váhu odpadu mj. proto, aby ten, kdo odpad produkuje, toto množství měl snahu omezovat. Novela však navrhuje jediný způsob, a to množství sledovat podle počtu nádob a podle charakteru svozu, přičemž se domnívám, že váha není zohledněna.
Sporných bodů by se v navrhované novele našlo bezesporu více. Jeden si však, kolegyně a kolegové, nemohu nechat pro sebe. Jsem si vědom, že návrh novely vychází z dobré myšlenky, především pomoci obcím. Ale já se přimlouvám za to, abychom jim nekomplikovali život v krátké době několikrát za sebou. V tuto chvíli mají obce přijatu novou vyhlášku. Ta jim dala nemálo práce se zpracováním, ale také s uvedením v život. V případě přijetí této novely budou dělat vyhlášku novou a sama vláda signalizuje vydání vlastního návrhu zákona o odpadech, a čekala by je tedy vyhláška třetí, což může do jisté míry zcela zbytečně vést nejenom k matení obcí samotných, jejich občanů, ale konečně i podnikatelské sféry. Navíc ani tato novela není v souladu s evropskými předpisy, jak to České republice ukládá Národní program přípravy České republiky na členství v Evropské unii, resp. jeho směrnice.
S ohledem na tyto skutečnosti i já předkládám Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky ve smyslu § 90 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny návrh na zamítnutí projednávání senátního návrhu zákona č. 125/1997 Sb. v rámci prvního čtení, který nám byl předložen pod číslem tisku 45.
***