(pokračuje Pilip)
Může. Může ji ovšem měnit zákony, a takové zákony nebyly připraveny včas a není jasné, zda vůle k jejich přijetí ve vládě existuje.
Zároveň bych však v souvislosti s otázkou vyrovnanosti státního rozpočtu se také rád vyjádřil k menšinovému stanovisku poslanců rozpočtového výboru, kteří navrhují, aby i za této situace byl státní rozpočet přijat jako vyrovnaný. Jakkoliv nehodlám být žádným advokátem deficitního rozpočtu, byl bych skutečně rád, aby předkladatelé takového návrhu vysvětlili, jakým způsobem ve chvíli, kdy se píše 25. listopad, a při všech zákonných lhůtách změn zákonů by bylo možné, aby stát zabezpečil svůj veškerý chod, pokud by skutečně byl rozpočet vyrovnaný v takové formě, jakou navrhuje skupina poslanců ODS. Domnívám se, že v tuto chvíli se skutečně volání po vyrovnaném rozpočtu stává pouhým ideologickým zaklínadlem a že reálná možnost jeho dosažení dnes prostě není.
Jinou věcí jsou příčiny, tzn. nevůle vlády připravit zákony, které by snížily mandatorní výdaje, jiná věc je, že přesto je tady vláda nadále tolerována a že je možné, aby s takovouto hospodářskou politikou před parlament předstupovala.
Přesto bych upozornil na klíčové problémy, které v rozpočtu vidím. Domnívám se za prvé, že vláda neučinila nic alespoň pro zmírnění ne-li změnu tendence nárůstu mandatorních výdajů, zejména pokud jde o důchody a sociální dávky, že tyto výdaje dnes výrazně přesahují 40 % a snižují jakékoli vládě manévrovací prostor pro změnu nebo pro celkovou hospodářskou politiku v jiných oblastech. Přitom je třeba říci, že na Ministerstvu financí byly některé náměty na změny těchto zákonů připraveny a bylo možné, aby byly dopracovány a včas projednány.
Za druhé vážné riziko tohoto návrhu rozpočtu považuji návrh na vysoké zvýšení mezd státem placených zaměstnanců. Je sice pravdou, že pro valnou většinu z nich je to žádoucí a zasloužené, je ale otázkou, zda takové zvýšení je reálné z pohledu možností rozpočtu. Domnívám se navíc, že toto zvýšení povede i přes nárůst nezaměstnanosti ke zvýšení tlaku na nárůst mezd v jiných částech ekonomiky a ke znovuobnovení inflačních tlaků, které jsou velmi málo žádoucí i pro vládu.
Zároveň bych rád jako na další nedostatek upozornil na to, co tady dnes v diskusi k rozpočtovým pravidlům říkal tuším pan poslanec Václavek, že jakési úvahy o prorůstovosti státního rozpočtu na jedné straně a na druhé straně to, co on citoval, požadavky Evropské unie, žádají, aby tady byl jakýsi nástin dvouletého nebo ještě lépe dlouhodobějšího několikaletého náčrtu rozpočtové strategie, a ta - musím říci - v tomto návrhu rozpočtu chybí.
Zároveň je také nutno říci, že hlasování o rozpočtu není jenom hlasováním o konkrétních číslech v něm obsažených, ale že jde také o další souvislosti hospodářské politiky, které na pozadí rozpočtu vláda naznačuje. Vláda respektovala - a to je třeba ocenit - požadavek schválený minulou sněmovnou a předložila návrh důchodové reformy a návrh tempa privatizace tak, jak si ho ona představuje. Je však třeba říci, že tyto představy jsou po mém soudu daleky toho, co česká ekonomika v současné době potřebuje.
Materiál, který je nazván Harmonogramem důchodové reformy - pokud to cituji přesně - popisuje postup, který za skutečnou reformu může pokládat jenom místopředseda vlády Špidla, protože ve skutečnosti znamená pouze zachování současného stavu a jako jediné východisko z takto postupujícího - rozumějte neměnícího se - systému důchodového zabezpečení bude nutné hledat zvyšování odvodů na důchodové zabezpečení minimálně každé 2 až 3 roky.
Ani druhý materiál, který vláda předložila, tzn. návrh zvažovaného harmonogramu privatizace vládou, neznamená zrychlení potřebných reforem, ale znamená spíše zpomalení horizontu privatizace tak, jak byla alespoň navržena vládou minulou.
To jsou tedy nedostatky, které bych rád konstatoval v souvislosti s diskutovaným návrhem rozpočtu. Musím říci, že z mého pohledu negativa převažují, přestože zároveň nemohu nezopakovat, že oproti prvnímu návrhu zaznamenal posun poměrně rozumným směrem. Proto také chápu šířeji zde sdílenou představu toho, aby rozpočet prošel do druhého čtení a aby česká ekonomika nebyla kromě jiných problémů zatěžována ještě životem v rozpočtovém provizoriu -na základě dnešního hlasování stále velmi špatně definovaném.
Přesto však vzhledem k převažujícím negativům jsem nucen říci, že nemohu podpořit takto konstruovaný návrh státního rozpočtu, a navrhuji proto následující usnesení, které by také mělo popsat a doporučit vládě, na které problémy v celkové hospodářské politice se zaměřit v zájmu toho, aby hospodářská politika dostala určitou dynamiku, mohla nastartovat skutečný růst, nejen krátkodobý růst, popohnaný uměle vytvořenou vládní spotřebou a která by učinila rozpočet přijatelným i pro poslance Unie svobody.
Návrh usnesení zní takto:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vrací návrh státního rozpočtu vládě k přepracování. Poslanecká sněmovna doporučuje tímto vládě, aby připravila v nejkratší možné zákonné lhůtě nový návrh zákona o státním rozpočtu a dalších zákonných změn s tím spojených, který by zajistil
a) snížení tendence nárůstu mandatorních výdajů ve státním rozpočtu,
b) který by vycházel z nižší dynamiky nárůstu mezd státem placených zaměstnanců při zachování alespoň minimálního nárůstu reálné mzdy,
c) který by zahrnul zvýšení příjmů Fondu národního majetku minimálně ve výši 10 miliard Kč a zlepšil tak celkovou sumu veřejných výdajů díky rychlejším privatizačním krokům realizovaným vládou.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Pilipovi. Slovo má pan poslanec Vlastimil Tlustý. Připraví se pan poslanec Oldřich Vojíř.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych ve svém vystoupení zhodnotil tuto druhou variantu návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 1999. Hned v úvodu bych chtěl uvést, že trvají téměř všechny námitky, které jsem tu uvedl v rozpravě k první podobě tohoto návrhu zákona, neboť po přepracování lze tuto novou variantu stručně hodnotit slovy, že je to v podstatě totéž.
Rozpočet je stále založen na nerealistických očekáváních, počítá tedy s nadhodnocenými příjmy. Rozpočet navíc započítává výnosy z privatizace ČSOB, což může být hodnoceno jako pozitivní prvek z hlediska záměrů vlády takovou privatizaci uskutečnit.
***