(pokračuje Fischer)
Tento návrh potvrzuje to, co už navrhují výbory petiční a pro obranu a bezpečnost, a dále je rozšiřuje.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Pane poslanče, já se omlouvám, že vám v tuto chvíli musím vstoupit do vaší řeči. Ale požádal bych vás, abyste v souladu s § 58 odst. 1, pokud máte v tuto chvíli už jen návrh usnesení, tak učinil v rozpravě podrobné, protože návrh usnesení by měl padnout v rozpravě podrobné. Čili vás požádám, abyste dokončil řeč v obecné rozpravě. Rozumím tomu tak, že se zároveň hlásíte do rozpravy podrobné.
Poslanec Stanislav Fischer: Ano, přesně tak, já už jsem tu řeč skončil, a jestli dovolíte, pane předsedající, přečetl bych návrh usnesení, a tím to dokončím úplně.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Ale já vás požádám, abyste tak učinil v rozpravě podrobné, aby formálním záležitostem bylo učiněno zadost.
Poslanec Stanislav Fischer: Ano, hlásím se tedy do rozpravy podrobné.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Ano, děkuji vám. A děkuji vám za celý projev v rámci obecné rozpravy k tomuto bodu. Další přihlášku do rozpravy nemám, tudíž obecnou rozpravu - nikoliv, mám přihlášku. O slovo se hlásí pan poslanec Filip. Prosím, pane poslanče, máte slovo v rámci obecné rozpravy. Nicméně vy máte i přednostní právo, takže prosím.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Vážený předsedo vlády, vážený pane ministře vnitra, vážené paní a pánové, dovolte mi, abych…
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Pane předsedo, i vám se omlouvám, že vám skáču do řeči, ale taktéž se vám pokusím zřídit důstojnější prostředí pro váš projev, protože někteří kolegové zřejmě nevěnují příliš dostatečnou pozornost slovům, jež zde přednášíte. Prosím, pokračujte.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Já bych chtěl vaši pozornost zaměřit na několik oblastí, které tady byly jednak zmíněny samotným ministrem vnitra, jednak na to, co jsem tady říkal v loňském roce, tehdy ještě těm, kteří za tu situaci, která je popisována ve zprávě, odpovídali. Protože výhrady, které mám k pojetí, k zaměření zprávy a k jejím výsledkům, se netýkají ani současného předsedy vlády, ani náměstka předsedy vlády, kterého bych chtěl požádat o součinnost určitým způsobem v příštím období, tak ani současného ministra vnitra.
Je potřebné říci, že úředníci Ministerstva vnitra nesplnili požadavek minulé sněmovny, aby ono porovnání vycházelo z jiných dat, než je porovnání za uplynulé dva roky. Nadále se pak projevuje tendence zastírat skutečný vzestup kriminality a její rozsah tím, že není srovnávána celková bezpečnostní situace na delší časová období. Již v loňském roce jsem uvedl v bodě této zprávy, která se týkala roku 1996, že jiné státy, jiné parlamenty se trendy kriminality zabývají v mnohem delších časových obdobích, např. 20letých, jako je tomu v Německu, nebo dokonce i delších, jak je tomu v Rakousku nebo ve Francii. A považoval bych za velmi dobré, abychom se takovým srovnáním také v příštím období zabývali.
V zaměření zprávy vidím jeden vážný nedostatek a to je otázka údaje o počtu trestných činů. Ty považuji za nespolehlivé. A zase z toho neviním ani současného ministra vnitra, ani jeho předchůdce pana kolegu Svobodu, ale ministra vnitra v roce 1994, tehdy pana Jana Rumla, který nekvalifikovaným zásahem do tehdejších trestněprávních předpisů dosáhl toho, že výkaz o zahajovaných trestných stíháních je jiný, než je skutečných podání v této věci. Podotýkám, že i zpráva se s tím neuměla vypořádat, když například u sdělení obvinění mluví o 101 756 osobách a zároveň na jiné stránce této zprávy je u vyšetřovaných a stíhaných 118 395 osob. Je faktem, že je to onou metodikou, kterou v roce 1994 nastolil tehdejší ministr vnitra, a tím zakrýval skutečnou situaci v trestněprávní oblasti, v oblasti bezpečnosti tohoto státu.
Za druhé stejný význam jako počty trestných činů mají i počty jejich pachatelů. A zase se dostáváme k tomu, že ve zprávě nejsou shodná čísla. Zároveň není ve zprávě, a to je ten důvod, pro který vystupuji a který nebyl postižen ani ve vystoupeních mých kolegů, není jinak rozebrána úloha policejních orgánů, která je nepochybná a která tam z velké části popsána je, ale není srovnána na význam a na práci justice, to je státního zastupitelství a soudů. Protože je velmi dobře známo a většina z vás ví, že nejvíc stížností je právě na onu známou skutečnost, že trestní stíhání pachatelů je zdlouhavé a namnoze málo účinné.
Napříště by mělo být zváženo, a nečiním si nároku v podrobné rozpravě vystupovat, zda zpráva o bezpečnostní situaci ve státě se omezí na zprávu o činnosti Policie ČR, popř. dalších sborů podřízených ministru vnitra, nebo zda v ní půjde o komplexní posouzení problematiky kriminality, tzn. - a vyžadovalo by to - aby podstatně větší pozornost než dosud byla věnována i činnosti státního zastupitelství, soudů a vězeňské služby. Takto pojatou zprávu by ovšem nemohl Parlamentu v příštím roce předkládat pouze ministr vnitra, ale minimálně místopředseda vlády, a soustředit tak údaje z těchto resortů.
Dovolte mi, abych v hodnocení stavu kriminality a její struktury se zmínil jenom o některých údajích, které jsou podle mého soudu málo vypovídající o skutečnostech, které známe. Velmi problematický ve zprávě je pokus vyložit evidovaný nárůst kriminality jako jen zdánlivý v důsledku takových vlivů, jako je např. ochota obyvatelstva spolupracovat s policií nebo větší intenzita práce policie. Já nepochybuji o intenzitě práce policie a kolegové z výboru pro obranu, se kterými jsem v minulém období pracoval, ví, že jsem se vždy zastal těch poctivých policistů, kteří opravdu činili vše potřebné k tomu, aby bylo zjištěno vše o trestném činu a pachatelé přivedeni před soud. Ale tento výklad je snad přijatelný jenom u těch trestných činů s vysokým stupněm společenské nebezpečnosti, jako je vzestup trestných činů vraždy nebo loupeže, a tedy v případě, kdy poškození a svědci tyto závažné trestné činy co nejrychleji po jejich zjištění oznamují policii.
Úplně opačný trend je, a tady vidím tu nemožnost toho jednotného výkladu té situace, u poklesu počtu zjištěných krádeží, zejména krádeží kapesních. Přiznejme si, vážené paní kolegyně a páni kolegové, že pro většinu z nás je obtížné ztratit další čas tím, že krádež např. peněženky půjdeme někam oznamovat, protože při známé situaci v odhalování trestných činů např. v Praze jsou to jenom dvě hodiny strávené na Policii ČR a výsledek zcela nulový. Ani pojištění, ani zjištěný pachatel a nic jiného. Latence této trestné činnosti, a to vědomá latence z pohledu poškozených, je tady velmi vysoká. Takové hodnocení ve zprávě bych v případné zprávě za rok 1998 musel úplně odmítnout. Takto jenom žádám pana ministra, aby policejního ředitele a jemu podřízené složky poučil řádně o tom, jaké chce mít údaje o práci policie. Protože takový přístup je samozřejmě pro nás nepřijatelný.
Stejným způsobem je totiž možné říci, že obdobný pohled a vysoká latence právě z pohledu poškozených je právě zřejmá u poklesu mravnostních trestných činů. Zase si, prosím vás, nelžeme do kapsy. Je zřejmé, že mravnostních deliktů je v tomto státě ještě více, ale většina poškozených se k tomuto deliktu ani nehlásí, a to z různých důvodů. Já vyberu ty pro nás přijatelnější, to je, že pro nás jsou jiná měřítka přípustnosti aktivit v sexuální oblasti než např. ve USA, kde je onen známý harassment.
***