(pokračuje Štrait)
Druhá poznámka se týká určitého nedostatečného uplatňování práva a shovívavosti, které vede k občanské nekázni. Hlavní pozornost je věnována pouze trestné činnosti, ale ostatní případy, které mají charakter jen přestupků, pozornosti unikají, viz zejména nečinnost městské policie orientované pouze na občasné botičky, nikoliv však na přestupky, které se vyskytují každodenně, a jde jen o to, aby byly přiměřeně postiženy. Přílišná shovívavost k těmto případům vede k tomu, že budoucí pachatelé spoléhají na to, že jim všechno projde, nic se nezjistí, a proto si mnozí z nich dovolují čím dál víc. Všem poruchovým jevům je nutno čelit okamžitě a není možné vycházet z toho, že se jedná jen o banální případy. Ve veřejném mínění musí převládnout názor a přesvědčení, že každý musí respektovat pořádek, platné předpisy, protože jinak mu hrozí postih - pochopitelně odstupňovaný podle charakteru jednání až po trestné činy. Jde v podstatě o komplexní působení bez ohledu na společenské, majetkové a funkční postavení toho, kdo předpisy porušil. To je ta známá zásada "padni, komu padni".
Stejným způsobem je třeba přistupovat k nápravným opatřením, která rovněž musí být komplexní. Předpokládá to ale, že musí vycházet z podrobných analýz příčin vzniku poruchových jevů, z míst jejich výskytu apod. O něčem už jsem hovořil, ale chci to ještě doplnit tím, že máme na tomto úseku dlouhodobé dluhy, které se projevují právě ve stavu kriminality. V ní se nám vrací opakovaně nedůslednost, nevyužívání právních nástrojů, nekomplexnost, shovívavost a často i ochrana určitých skupin lidí s ohledem na jejich společenské či jiné postavení.
Vaši pozornost chci teď obrátit k jednomu příkladu. Akce uskutečněná v minulých letech v New Yorku byla nazvána "Nulová tolerance". Byla založena v podstatě na dvou principech. Za prvé šlo o podrobnou analýzu příčin kriminality podle jednotlivých druhů, ale také i podle toho, ve kterých částech města - v našem rozměru by šlo asi samozřejmě o republikové rozměry - se trestná činnost vyskytuje. Tam právě došlo k posílení hlídek, rozmístění policistů na ohrožená místa a důsledné sledování veřejného pořádku. Druhý faktor akce "Zero tolerance" bylo důsledné uplatňování práva proti zjištěním pachatelů bez ohledu na jejich postavení ve společnosti. Tedy "Nulová tolerance", v podstatě žádná tolerance ve vztahu k těm, kteří se nějak provinili. Po určité době se to v New Yorku projevilo výrazným poklesem kriminality. Oba principy jsou podle mého názoru podle místních podmínek použitelné obecně, tedy i u nás.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji poslanci Štraitovi. Nyní je do rozpravy přihlášen pan poslanec Josef Houzák. Prosím ho, aby se ujal slova. Po něm vystoupí pan poslanec Stanislav Fišer. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Josef Houzák: Pane předsedající, pane premiére, kolegové a kolegyně, dnes projednává sněmovna zprávu o stavu bezpečnostní situace za rok 1997, která -
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Pane poslanče, omlouvám se, ale i vám bych se pokusil zjednat důstojné prostředí. Požádal bych tentokrát kolegy na pravici, aby vám věnovali pozornost. Prosím, můžete pokračovat.
Poslanec Josef Houzák: Děkuji vám.
- která ve svém časovém rozpětí projednává s výrazným časovým odstupem, který neumožňuje přímo reagovat na aktuální bezpečnostní situaci, protože její četnost a kvalita má takovou společenskou obrátkovost, že provádět hodnocení stavu s takovým časovým odstupem je záležitostí pouze konstatační, historickou a archivní. Vlivem nových voleb, tzn. mimořádných událostí, se termín projednávání velice závažné společenské problematiky dostává do značné neefektivní kolize a osobně charakterizuji zprávu jako zprávu tří vlád s různou hospodářskou orientací. To samo o sobě nedává podmínky pro solidní základ výstupů a samotných závěrů.
Vlastní zpráva svým významem a pochopitelně obsahem by měla sloužit nejenom pro koncepční a výkonnou činnost jednotlivých ministerstev, ale měla by být určena pro občanskou veřejnost, pro kterou je výsledek práce státních bezpečnostních složek - zvláště při ochraně občanských práv a majetku daňových poplatníků - společenskou objednávkou. Právě informace směřující k občanovi o problémech, jejich řešení a podílu policejních složek může přispět k posílení autority bezpečnostních orgánů, k pocitu klidu a jistoty, ale i právního vědomí.
Právě z těchto důvodů považuji za první problém termín projednávání zprávy o bezpečnostní situaci, kdy vláda se stavem předcházejícího roku zabývá v květnu a sněmovna následně. Dnes, kdy je k dispozici výpočetní technika, by nemělo být problémem tento termín zkrátit. Vycházím z toho, že údaje za každý uplynulý rok na úrovni krajů jsou k dispozici v polovině ledna následujícího roku. Co brání tomu, aby výsledným stavem se vláda zabývala dříve a mohla přijmout účinná aktuální bezpečnostní rizika (opatření???) pro následující rok. Nemyslím si, že je nutné čekat na zprávy ostatních resortů obsahující především plnění preventivních opatření, o jejichž efektivitě nejsem, jak vyplývá ze samotné zprávy, vůbec přesvědčen.
Podstatnou část zprávy tvoří statistické údaje o vývoji kriminality nejenom v rámci celé republiky, ale i v krajích a jednotlivých okresech. Osobně jsem přesvědčen, že statistika dává základní orientaci vývoje kriminality, i když ne všechny údaje považuji za zcela objektivní. Čísla sama o sobě nehovoří o změně charakteru trestné činnosti a její intenzitě ani o jejích příčinách. V této souvislosti chci poukázat na některé zvlášť výrazné změny.
Trestná činnost mládeže má vzrůstající trend a neadekvátně postupuje s vývojem celkové kriminality. Za závažné považuji snížení věkové hranice pachatelů trestných činů a růst jejich agresivity. Brutalita a stupeň závažnosti roste zcela nebezpečně a reálná preventivní opatření neodpovídají celkovému vývoji. Kriminalita mládeže zasahuje do všech oblastí společenského života včetně škol a školských zařízení. Považuji za nutné upozornit, že jednu z příčin spatřuji i ve zvětšující se skupině sociálně slabých, aniž bych podcenil trestnou činnost mládeže z rodin nadstandardně zajištěných. Ze zprávy vyplývá výrazný růst násilné trestné činnosti nejenom nejhrubšího zrna, která nabývá charakteru organizovaného i mezinárodního zločinu a páchání trestné činnosti na objednávku, a to jak na majetku, tak na životech a zdraví.
Zpráva ne objektivně poukazuje na růst trestné činnosti historických a kulturních hodnot, které dosahují nových kvalit. Organizace se soustřeďuje na teritoriální rozdělení území republiky zahraničními skupinami. Jedná se přitom o nenahraditelné ztráty charakterizující naše národní bohatství.
Ještě jednu oblast, na kterou chci poukázat, a to na problém denně se objevující ve všech sdělovacích prostředcích, kterou je otázka migrace, lépe řečeno uprchlický, nebo chceme-li říci azylový problém. Jsem přesvědčen, že bezpečnostní orgány nejsou na řešení této otázky připraveny jak početně, tak organizačně i technicky, a to máme pouze malé srovnávací hledisko se sousedy na saské hranici Krušných hor.
***