(pokračuje Ivo Svoboda)
Nezanedbatelné statistické informace vyplývají z vývoje srovnávací základny v jednotlivých měsících roku 1997 daných především intenzitou administrativních zásahů. Obdobné tendence ke zpomalování cenového růstu lze pozorovat i v okruhu cen producentů, což znamená snižování nákladově inflačních tlaků. V roce 1998 lze již se značnou mírou přesnosti odhadnout míru inflace na úrovni 10,9 - 11 % s prosincovým meziročním indexem hluboko pod 9 %. I když došlo k určitému ztlumení akcelerujícího růstu cen, je otázka, do jaké míry je to zásluhou tvrdé makroekonomické restrikce a do jaké míry zmíněným relativně příznivým vývojem nákladových faktorů. Otázkou je i to, zda za efekty ztlumení inflace nebyla zaplacena příliš vysoká cena ve stlačení reálného růstu ekonomiky.
V souvislosti s ekonomickým růstem a inflací byla již vícekrát vzpomenuta nedostatečná komunikace mezi minulými vládami a centrální bankou. Nemohu si ale ani nyní odpustit dojem, že současná reakce měnové politiky na změnu inflačních očekávání je trochu pomalá a možná až trochu příliš opatrná.
Stejně tak chyběla a dosud chybí jasná strategie postupu vlády v oblasti narovnávání cenových disproporcí. Tady bych chtěl připomenout jen jeden jev, na kterém se velmi negativně promítl jednorázový vysoký stupeň deregulace cen energií v letošním roce, kdy u řady odběratelů elektřiny nastal křížový efekt. Tito odběratelé, odrazeni vysokými cenami elektřiny, se obrátili k plynu a jejich investice, mnohé realizované v několika málo minulých letech, se pro ně staly čistou ztrátou. Tento jev a strach z deregulace jako takové je především varovným mementem pro naši vládu, aby tyto procesy prováděla za uvážení všech racionálních faktorů vystupujících v této hře.
Podporou pro uvolnění úrokové politiky jsou i aktuální výsledky zahraničněobchodní bilance a běžného účtu platební bilance. Deficit obchodní bilance zřejmě za první tři čtvrtletí t.r. nepřekročí 50 mld. Kč. Tendence v domácí poptávce se vyznačují vysokou setrvačností a nic nenasvědčuje, že by se do konce roku mohly významněji změnit. Rovněž z hlediska exportu očištěného od vlivu změn kursu zřejmě nehrozí dramatické změny. Tlak směrem k vývozu vyplývá i z nízké domácí poptávky. Proto se domníváme, že z pohledu velikosti deficitu běžného účtu a jeho podílu na hrubém domácím produktu česká ekonomika již opustila rizikovou zónu, když za rok 1998 můžeme očekávat podíl deficitu okolo 1,5 % HDP.
V souvislosti se širokou diskusí o dopadech regionálních krizí však vystupuje riziko měnových turbulencí a ocenění míry liberalizace operací spekulativního kapitálu a jeho možných dopadů na českou ekonomiku. Z tohoto pohledu je míra otevřenosti naší ekonomiky vysoká a je nutno o tom velmi intenzivně diskutovat jak na úrovni vlády, tak též s centrální bankou, do jaké míry tato dosud uplatňovaná politika přinesla pozitivní efekty.
Velkou výzvou vlády a velkým sociálním problémem se již v současné době stala rostoucí nezaměstnanost. Ke konci září t.r. již dosáhla 6,8 % a meziročně se tak zvýšila o dva procentní body, to je o více než 40 %. Přitom v deseti regionech již přesáhla 10 % a 15procentní hranici překročil okres Most. Vedle sociálního rozměru nezaměstnanosti je nutné vidět rostoucí náklady pro státní i místní rozpočty, nižší poptávku prostřednictvím nižšího objemu mezd, menší prostor nabídky a nakonec i zdrojové problémy veřejných rozpočtů vlivem nižších výnosů z daní i sociálního a zdravotního pojištění. Konečným důsledkem hospodářské recese je trvající rozpočtová nerovnováha, i když v současné době jsou státní i místní rozpočty v mírném přebytku. Je nutné vidět, že tato momentální optická rovnováha vychází z rapidního snížení výdajů převážně investičního charakteru, včetně poklesu reálných průměrných platů ve veřejné správě v roce 1998.
Tímto snad nejpesimističtějším závěrem bych rád ukončil své úvodní slovo. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministru financí Ivo Svobodovi. Na návrh organizačního výboru předloženou zprávu projednal rozpočtový výbor, jehož usnesení bylo rozdáno jako sněmovní tisk 5/2. Stanovisko Nejvyššího kontrolního úřadu nám bylo rozdáno jako sněmovní tisk 5/1. Nyní žádám zpravodaje rozpočtového výboru pana poslance Martina Kocourka, aby nás informoval o projednávání tohoto tisku ve výboru a přednesl také návrh usnesení Poslanecké sněmovně. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Kocourek: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, rád bych vás seznámil se stanoviskem rozpočtového výboru ke sněmovnímu tisku č. 5 - "Zpráva vlády o plnění státního rozpočtu České republiky za první čtvrtletí 1998".
Rozpočtový výbor na své druhé schůzi dne 24. září 1998 vzal na vědomí zprávu vlády o plnění státního rozpočtu České republiky za první čtvrtletí 1998 a aktuální informace o vývoji státního rozpočtu v roce 1998 v dalších obdobích.
Za druhé doporučuje, aby Poslanecká sněmovna přijala toto usnesení:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu bere na vědomí zprávu vlády o plnění státního rozpočtu České republiky za první čtvrtletí 1998."
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Otevírám v tuto chvíli všeobecnou rozpravu, do které mám jednu přihlášku a druhou přihlášku, o které nevím, zda je do obecné, či podrobné rozpravy. Obě jsou do obecné, čili jako první se do obecné rozpravy přihlásil pan poslanec Antonín Macháček, připraví se poslanec Jaroslav Gongol. Pane poslanče, prosím, ujměte se slova.
***