(pokračuje Recman)
Vedle toho i ministr Pilip a Ministerstvo financí přiznává, že za vlády minulé koalice vznikly ještě skryté rozpočtové schodky v rozsahu dalších asi 170 miliard korun. Nedostatkem předložené zprávy ke státnímu závěrečnému účtu je skutečnost, že tento podstatný fakt zcela ignoruje. Ve snaze vykazovat dobré výsledky rozpočtového hospodaření využívá Ministerstvo financí skutečnost, že poslanci soustřeďují svou pozornost na státní rozpočet, a postupně omezuje příjmovou část místních rozpočtů. Při setrvačnosti výdajové stránky rozpočtu a časté závislosti výše výdajů na rozhodnutích, která přijala zastupitelstva před řadou let ještě v době, kdy byla příznivější rozpočtová pravidla, je nárůst schodku místních rozpočtů zákonitý a nemohou mu předejít žádná úsporná opatření, přičemž dluh obecních zastupitelstev a obcí je skutečně hrozivý. Podle posledních informací už dosáhl částky 42 miliard korun.
Chtěl bych upozornit na určité technické nesrovnalosti v tomto materiálu, kde jsou uvedena rozdílná vyčíslení, a to od r. 1995, která se týkají municipální zadluženosti. V r.1995 a 1996 je rozdíl 20 milionů, v r. 1997 už 2,5 miliardy korun. Měl bych se zeptat pana ministra Pilipa, který byl předkladatelem, v čem to je. Odvolávám se na svazek C, str. 9 a svazek D, příloha 3 str. 13.
Základní rozpočtové cíle politiky vlády se nesplnily, což na druhé straně nelze hodnotit ve všech případech negativně. Potvrzuje to skutečnost, že bez objektivního rozboru příčin propadu ekonomiky vláda v průběhu roku pouze improvizovala a nebyla schopna přijímat účinná protiopatření. Vládě usnadnila situaci špatná úprava zmocnění ke změnám státního rozpočtu, která jí umožňuje neomezené zásahy do parlamentem schváleného rozpočtu.
Domnívám se, že jednou z možností, jak tuto situaci řešit. je, že by Ministerstvo financí za prvé předložilo celkový rozbor příčin nevyrovnanosti veřejných financí včetně posouzení schopností státu a obcí splácet své dluhy, za druhé, že by předložilo návrh nové úpravy zmocnění vlády pro úpravu státního rozpočtu, což se týká ' 13 zákona ČNR 576/90 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky, tak aby nebylo možné při formálním zachování salda příjmů a výdajů provádět neomezené zásahy do rozpočtu bez vědomí Poslanecké sněmovny. Za třetí se domnívám, že by bylo třeba zpracovat návrh a zpřesnit podmínky pro hospodaření s obecním majetkem a pro ručení za přijímané úvěry.
Vážená sněmovno, druhá poznámka se týká situace, že špatnou práci Ministerstva financí charakterizuje jeho pasivní přístup k odstraňování dlouho známých nedostatků, spokojování se s následným registrováním vývoje místo preventivně přijímaných opatření. Nejvýrazněji se to projevuje ve vývoji daňových nedoplatků, především u nových daní. Roste objem tzv. posečkané daně, jejíž vymáhání bylo správcem odloženo, a skokem se zvýšil objem nedoplatků celní správy o 14,6 miliardy korun, to je téměř 24%.
Nelze ani přehlédnout, že výsledkem kontrolní práce finančních orgánů je klesající objem doměrků, pokut a penále z 16,95 miliard korun v r. 1996 na necelých 15 miliard korun v r. 1997.
Třetí poznámka. Ministerstvo financí se ve své zprávě nevyhnulo účelově zavádějícím komentářům. Vyzdvihuje, že příjmy z důchodového pojištění nekryjí výdaje na důchody v rozsahu 6,5 miliardy korun, zatímco v r. 1996 existoval v této oblasti přebytek 6,3 miliardy korun. Podrobněji jsou rozebírány ve svazku C, kapitola 6 - i vznik tohoto rozdílu. S tím lze souhlasit. V této souvislosti však zcela zaniká, že celková bilance příjmů a výdajů z pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti je vysoce aktivní ve výši 16,1 miliardy korun.
Z toho vyplývá závěr, že z příjmů z pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti použilo v r. 1997 Ministerstvo financí po úhradě schodku v oblasti důchodového zabezpečení 16 miliard korun na krytí jiných výdajů státního rozpočtu, z toho samozřejmě určitou část na krytí správy sociálního zabezpečení.
Čtvrtá poznámka. Průběžně prováděné změny vládou v průběhu r. 1997 je možné shrnout do tří základních kroků.
První krok jsou opatření navazující na vládní balíčky, druhý krok opatření navazující na letní povodně, v nichž jsou zahrnuty některé dřívější úpravy, třetí - konečné výsledky plnění upraveného rozpočtu.
Pokud se týká příjmové části rozpočtu, opatření spojená s oběma balíčky byla bezprostředně vyvolána předpokládaným neplněním příjmů v rozsahu 38,7 miliardy korun, to je 7 % původního rozpočtu. Pravé příčiny byly ovšem hlubší, byly dány nedostatky v činnosti vlády. Odhadované nesplnění celkových příjmů se skládalo z výpadku daní ve výši 31,4 miliardy korun, neplnění odvodu na sociální zabezpečení a politiku zaměstnanosti ve výši 8,8 miliardy korun, to je téměř 5 %. Celkový výpadek byl v dalším kroku v souvislosti s důsledky povodní zmírněn zhruba o 9,2 miliardy korun. Přitom víme, že tato částka byla čerpána formou použití prostředků z malé privatizace, výnosy z povodňových dluhopisů a čerpání prostředků ze státních finančních aktiv, ze Státního fondu životního prostředí a z Pozemkového fondu.
Restrikce rozpočtových výdajů byla provedena diferencovaně a překročení jejich konečné úpravy tuto diferenciaci dále zesílilo. Největší zásah při krácení rozpočtu v obou balíčcích byl proveden do investičních výdajů. Byly kráceny o 16,5 miliardy korun, to je o plných 25 %, v neinvestičních výdajích rozpočtových a příspěvkových organizací krácení celkem 14,4 miliardy, to je 3,1 %. Bohužel důsledkem těchto balíčků bylo, že byly kráceny i dotace na osobní železniční dopravu, dotace na útlum hornictví o 1 miliardu korun, dotace do zemědělství a lesnictví o 1 miliardu korun a řada dalších.
Hodnocení výsledků rozpočtového hospodaření nelze opírat o překračování nebo neplnění jednotlivých položek, protože tyto měřené údaje jsou zkreslovány subjektivními přístupy při jejich stanovení i dodatečných úpravách. Objektivní orientace ukazuje dynamika měřená ve vztahu ke skutečnosti r. 1996. Ta ukazuje, že v příjmové části měly nejnižší dynamiku daňové příjmy, z nichž dokonce daně odváděné podniky stagnovaly. Přitom nové daňové nedoplatky vzrostly o 1,9 miliardy korun, to je o 29 %.
Pátá poznámka se týká kumulování výdajů na veřejnou spotřebu státu, která se omezuje na pouhý popis, o kolik procent byly splněny nebo nesplněny limity neinvestičních výdajů rozpočtových a příspěvkových organizací.
Z materiálu, jak byl předložen, vyplývá, že výdaje na veřejnou spotřebu placenou státem z rozpočtů okresních úřadů a obcí rostly pomaleji než inflace. To znamená, že se reálně snižovaly. Ministerstvo financí stanovilo své limity s cílem dosáhnout maximálních úspor. Předložené zprávy jak ve svazku C, tak v posledních dvou svazcích obsahují pouze formální popis příjmů a výdajů bez věcného rozboru v důsledku restriktivního rozpočtu. Ukazují jediné, že systém limitů dokáže sice zregulovat výdaje podle záměrů centra, ale že necitlivé uplatňování vyvolává celou řadu konfliktů na úrovni měst a obcí.
Přes všechna prohlášení o slabém státu, který probleskává předloženým materiálem, vzrostly, bohužel, počty státních zaměstnanců. Tyto změny charakterizují stav společnosti i priority minulé vlády.
Dámy a pánové, to jsou všechno mé poznámky i určitá zdůvodnění toho, co bude následovat. Chtěl bych se pana ministra zeptat: Jsem si vědom, že řada věcí se týká minulé vlády, minulého ministra financí. Je to spíše s ohledem na budoucnost.
Z výsledku hospodaření státního rozpočtu vyplývá neustálý pokles veřejných výdajů veřejných rozpočtů na hrubém domácím produktu.
***